Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Marian Zítra má svátek Emanuel

Patří mezi nejznámější trampské písně. Je jaksi průzračně čistá. Lehce načrtnutý akvarel, navození nálady. Je postavená na vpodstatě tříakordové harmonii, hraje se zásadně v E dur, dobře se k ní zpívají další hlasy, míněno druhý a třetí – a všichni ji znají stejně. To je v bývalém deficitu trampské notové literatury jev zcela unikátní. Autor jí říkal Kapky, velmi často se vyskytuje i název Kryté vozy, nejčastěji se jí říká podle úvodního verše Kapkamisidéšť. Je to píseň miláček, je ale příliš krátká. Má pouze jednu sloku a refrén.

Tvořivý trampský národ si dopsal tu druhou sloku sám. A kdyby jenom jednu – v různých regionech se vyskytují různé druhé sloky, a u ohňů vznikají spory o to, která je pravá. Přitom žádná není pravá.

Autorem této písničky je Jaroslav Řehoř. Docela plodný autor, píšící pro interprety převážně z oblasti folku (Radek Tomášek), blues až rocku (Petar Introvič a Bluesberry), country (plzeňská skupina Cestáři), trampské písně (pražská Sekvoj), šansonu (řada zvláště zadumaných zpěvaček). Sám obstojný muzikant a zpěvák. Když jsem v devadesátých letech přišel do Prahy i s časopisem, který jsem vydával, zavedl mě starý kamarád Tony Linhart do Alvy na slezinu trampských legend. Hacker, Kupšovský, Vytiska, Vladimír Horák zvaný Rejža, vedle sedící menší prošedivělý muž s kytarou. Tony nás představil. Jarda Řehoř. Napsal Kapkamisidéšť. „Je ale moc krátká“, dodal Linhart.

 

Jaroslav Řehoř

Když jednou neměl Kobra Kučera hudbu na vernisáž výstavy kresleného humoru v klubu Mánes a nemohl Wabi Daněk, který poměrně ochotně ze staré známosti zaskakoval, zavolal jsem Jardovi. Přišel včas, posadil se na pódiu, kde každý večer vystupovali Kučerovci, Martha a Tena, Pavel Sedláček, Viktor Sodoma a další relikvie prchlého mládí, a začal hrát. Publikum poměrně pozorně poslouchalo do chvíle, než Jarda zařadil Kapky. Zpíval celý Mánes, všichni ti malíři, výtvarníci, příznivci a teoretici kresleného umění, z nichž řada nikdy nevkročila do lesa. Ale Kapky znali. Bohužel je ale ta písnička moc krátká.

Wikipedie a další částečně seriózní portály uvádějí, že Jaroslav Řehoř napsal hudbu (pravděpodobně písničku) do českého filmu Poslední vlak (1988), a naznačují souvislost právě s Krytými vozy. Wikipedie u jména uvádí pouze – český písničkář.

Jarda Řehoř odešel z tohoto světa před dvanácti lety. Poslední rozloučení bylo v malé modlitebně kousek nad Kubání v pražských Vršovicích. Bylo nás tam jenom pár, Introvič zahrál blues na foukací harmoniku, Franta Hacker s Danou pak šli domů, Radek Tomášek na tramvaj, my s Cimburou symbolicky na jedno pivo do Alvy. Tichý konec poměrně tajemného člověka. Málokdo věděl, že chvíli před smrtí Jarda dopsal druhou sloku jedné z nejznámějších trampských písní. Někde ji mám, dával mi ji.

Až teď nedávno, hráli jsme v takové hospůdce ve Strašíně kousek od Říčan, jsem se nadechl a začal povídat ten příběh, když Ampér sáhl do báglu a vytáhl tento artefakt. Vlastnoručně napsaná druhá sloka i s podpisem, kterou autor věnoval 21. června 2010 kytaristce a zpěvačce Zuzaně Reinischové. Jaroslavu Řehořovi zbývaly tři měsíce života.

 

 

Tady je ten text:

Rodná zem za mořem zůstane v jejich srdcích

V písních, ve vzpomínkách

Zpívat o ní budou dál.

Jedou do neznáma s nadějí dnem i nocí

Že najdou úrodný kraj

Déšť jim o něm povídá.

Ref.: Až tam za hory, tam za obzory…

 

Foto: Rejka Balcarová - notovani.cz a archiv red.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8795221

Melanž

  • Rodina Čvančarova, sto let součást českého filmu

    Přijměte srdečné pozvání na zajímavou filmovou projekci dokumentárního filmu absolventů písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Petry Stráníkové a Daniela Drábka.

    Film pojednává o žižkovské rodině Čvančarových, zapsané do dějin české kinematografie od počátku minulého století, až po současnost. Bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a zástupce nové generace Jiří Čvančara, provedou unikátními archivními materiály z doby prvorepublikových i protektorátních biografů. Bratři dodnes žijí na stejném místě, kde měla počátky i jejich rodinná filmařská kolébka.

    Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. 3. 2023 od 18.00 hodin v Infocentru MČ Prahy 3, Milešovská 846, Praha 3 - Vinohrady.

    Celý článek...  
  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz