Dostali jsme mnoho blahopřání a děkujeme za ně. Dostali jsme mnoho novoročenek od trampských osad. Zabývali jsme se myšlenkou je všechny publikovat, ale bylo by to na další časopis. Jmenujme alespoň některé – Ztracenka, Paběrky, brněnští Rowers, Windy Bill a jeho Poslední příležitost, Trampské muzeum z Horního Jelení, francouzský legionář Ricci Nemčok, australský Miro Stojanovic- Dawson a desítky dalších… Tři králové nám do duší zase napsali své K+M+B. Jako každý rok, jako léta předtím.

Pětasedmdesáti let se dožívá živel a geniální slovenský hokejista Jožo Golonka. My v českých zemích jsme ho zase tak moc rádi neměli, jedině když hrál za nároďák. Když hrál proti Sovětům. Vzpomenete si na jeho úžasný gól na MS v hokeji v roce 1969 ve Stockholmu? Honza Dobiáš tam byl a asi se s námi o ten zážitek podělí. Joža (golonka je polsky vepřové koleno a se zelím ho jídám na polské straně Tater) si připomeneme i Fotografií týdne.

Jedinečná českobudějovická folková skupina Minnesengři byla v sedmdesátých letech na vrcholu. Nemyslím se, že by jejich příklon k jihočeskému folkóru nějak zvlášť souvisel s normalizací. Ve své době jsem v mladé historii českého folku uváděl v médiích Minnesengry jako příklad obdivuhodně nalézající cesty – od Žalmanových trampských naivit přes neuvěřitelně inspirativní vnos zámořského folku do českého prostředí  až po objevení jihočeské písně, které ti chlapci velice rozuměli. Ta cesta pak šla dál, především Žalman kráčel dál svou cestou. Geniální aranžér, muzikant, doktor obojí kytary Pavel Anděl Pokorný nadlouho zůstal sám, bez kongeniálních souputníků, stále ale pilně pracující až do své tragické smrti za volantem.

Čtvrtý díl Ságy Minnesengrů, které ještě s Andělem začala připravovat (a dokončila se Žalmanem a Evou Zichovou) Hanka Hosnedlová, přineseme ve středu 9. ledna.

Den předtím jsme předřadili Poslední den Mayů v americkém Coloradu z pera a hlavně objektivu Jerryho Pupála Vecky. Jak píše, byl to zvláštní den, i zvěř se chovala jinak. Dočtete se v úterý osmého.

Talent Leonarda Cohena, krásného židovského introverta, miláčka žena a publika, si připomeneme v článku Ivana Kotta v pátek 11. ledna. V podivné souhře náhod měli jeho fanoušci veliké štěstí – Cohen se vrátil ke koncertní činnosti poté, co ho přítel jeho dcery upozornil na jisté podezření –důvěřivý génius nechal volné dispoziční právo ke svým účtům své manažerce. Ta ztráta milionů dolarů prodloužila umělcův tvůrčí život. Asi to tak mělo být, asi je to nakonec dobře.

V sobotu se podíváme, Co přivál vítr z krajiny romantiků. Podíváme se na povánoční mumraj na Brněnské přehradě, na vánoční oheň Paběrků na Brdech (tentokrát měli vyhráno, nemrzlo moc) na setkávání zahraničního Příboje s kamarády, kteří zůstali doma a ještě jistě jinam.

Čekali jsme v mrazivém moravském večeru v Žebětíně na autobus a kolem pobíhaly jurodivé děti mladých rodičů. „Jestli toho okamžitě nenecháš a budeš zlobit, pojedeme hned ráno do Kladna“, zvolala rozčilená maminka. Musela to být strašlivá hrozba, holčička okamžitě přestala. Měl bych se na to zeptat Mikiho Ryvoly, ten bydlí na Kladně celý život. Asi si už, chudák, zvykl.

Mějte se krásně a neposílejte děti na Kladno, musí to být strašlivé!