Dnes má svátek Antonín Zítra má svátek Roland


Byl to chlapík jako obrázek. Nebo jinak: jako Ken od panenky Barbie. Postava sportovce, energická brada, vlna hustých vlasů a dokonalé zuby, kterými zářil v úsměvech. Prostě americký fešák, ostatně narodil se 22. září 1938 v Denveru. Komu pořád ještě chybí jasná představa, nechť si na YouTube pustí Dean Reed: Medley 1981. Zmíněný krasavec tu na pódiu jezdí na koni, v sedle buší do kytary a zpívá píseň, která by dodnes mohla bodovat v popíkových hitparádách. Oslňující podívaná.

Tak se ve stylu Ein Kessel Buntes odvíjela poslední etapa kariéry  zpěváka, který se původně pasoval na revolucionáře, vystupoval na mírových kongresech, v chilském Santiagu před americkým velvyslanectvím vypral americkou vlajku pošpiněnou válkou ve Vietnamu, v 70. letech za prezidentské kampaně  Salvadora Allendeho bouřil s písní Venceremos a o tom, proč ho právě chudobou zmítaný jihoamerický kontinent vyprovokoval k levicovým aktivitám řekl: „Když tam přijedete, máte na vybranou tři možnosti: být buď kapitalistou, revolucionářem nebo slepcem.“ Neznělo to špatně.

Pak nějak vzal špatný směr. Pravda, vstoupil tím mezi legendy, tehdy nebylo moc lidí, kteří utíkali ze západu do socialistického východu hledat správnější svět. Byl naivní idealista? Nebo šikovný obchodník se slovy o revoluci a prohnilém kapitalismu?

 

 

Jeho potenciál „rock´n´rollového posla míru“ objevili v roce 1965 Sověti a pozvali ho do Moskvy, kde ho publiku předložili jako špičkového amerického zpěváka, který se s imperialismem rodné země rozešel. O tom, že v USA byl zpěvákem desáté ligy, který kdysi chabě zazářil láskyplnou Our Summer Romance a pak už ničím, se mlčelo. Jeho rock´n´roll byl vykrádaný a třikrát převařený, ale Reed, občas zvaný Rudý Elvis, prostě plnil představy sovětské propagandy. Žel, aniž si všiml, že v téhle zemi taky něco není v pořádku.

Počátkem 70. let se usadil v NDR, odkud vyjížděl na své levicové mise, ale taky natáčel východoněmecké westerny a i u nás si užíval pozici hýčkaného muzikanta. Jenže časem to u publika přestalo fungovat. Jeho vřelý polibek s Brežněvem málokdo unesl, totéž platilo o zpěvu, který jalově sklouzl k tuctovému popu. Reed pokles popularity nesl těžce, navíc i na něj začaly doléhat problémy režimu, jemuž se upsal. Údajně se toužil vrátit do USA, ale když ve filmovém dokumentu přirovnal prezidenta Reagana ke Stalinovi a od amerických diváků schytal zuřivé reakce, pochopil, že cesta zpátky není.

 

Renate Blumeová a Dean Read byli manželé.

K tomu všemu se přidala krize jeho třetího manželství s německou herečkou Renate Blumeovou, a také obrovské potíže s filmem Krvavé srdce, který chtěl natočit o údělu amerických indiánů. Když ho pak v červnu 1986 našli utopeného v berlínském jezeře, nebylo málo těch, kteří soudili, že si život vzal sám. Dodnes sice není jasné, jestli šlo o náhodu, vraždu, nebo sebevraždu, ale počátkem 90. let se z archivů východoněmecké tajné policie vynořil Reedův poslední scénář, na němž zůstal jeho vzkaz naznačující, že si smrt zvolil dobrovolně.

 

 

          

Foto týdne

Jste náš host číslo

9670487

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz