Měl jsem 16. srpna 1977 službu v tiskárně. Všech pět československých večerníků nevycházelo večer, ale v poledne. Rukopisy se do tiskárny odevzdávaly odpoledne předtím, aby je noční směna stačila vysázet a podle makety zalomit. Od brzkého rána pak v tiskárně seděl technický redaktor, sporťák a jeden píšící redaktor, který upravoval poslední rukopisy, nabíral a zpracovával předpověď počasí, poslední aktuality z ČTK, výpis z policejní svodky do oblíbené rubriky Černá kronika. Tehdy se všechny ty kriminální trapasy vešly do jednoho sloupku na sedmé straně. Dnes jdou rovnou na titul a žijí z toho celé deníky. No, deníky... Bůhví, co to je.
Byl vysoký a krásný. Rodák z amerického Denveru, který prošel jako muzikant Jižní Amerikou, z Itálie byl snad vyhoštěn kvůli drogám, slavně byl přijat v Sovětském svazu a usadil se v tehdejší NDR. Dean Reed, dezertér ze svobodného světa do světa totality. Na rozdíl od svého krajana Pete Seegera ale nebyl politicky nevidomý.
Byl to chlapík jako obrázek. Nebo jinak: jako Ken od panenky Barbie. Postava sportovce, energická brada, vlna hustých vlasů a dokonalé zuby, kterými zářil v úsměvech. Prostě americký fešák, ostatně narodil se 22. září 1938 v Denveru. Komu pořád ještě chybí jasná představa, nechť si na YouTube pustí Dean Reed: Medley 1981. Zmíněný krasavec tu na pódiu jezdí na koni, v sedle buší do kytary a zpívá píseň, která by dodnes mohla bodovat v popíkových hitparádách. Oslňující podívaná.
Paběrky Marko Čermáka
Regionální muzeum v Jílovém u Prahy nepolevuje ve svém programu, m. j. orientovaném na tramping. V sobotu 16. března se ve výstavním sále muzea sešlo převážně trampské publikum, aby si užilo vyzrálé muziky kapely Paběrky Marko Čermáka. Bylo naprosto vyprodáno, pro pár dalších fandů se našlo místo i na zemi, či při stěnách sálu. Večer sestával z poloviny z části koncertní a druhé poloviny besední. Odstartovala jej ředitelka muzea dr. Šárka Juřinová, mezi trampy, kteří se sem opakovaně vracejí, už považovaná více méně za kamarádku.
I. věta: Allegro ma non troppo
Já se vlastně narodil až tehdá, co jsem prvně uslyšel hrát na kytaru. Do tejdne na to jsem už uměl zahrát na vypůjčenou kytaru od tety akordy Cé dur, á moll, Dé dur a Gé sedum, ale nevěděl ještě, kdy kde který akord v písničce zahrát.
Bluesmani Roberta Slezáka
Vždycky, když jsem psal do Mladého světa nebo do Melodie nějaká hodnocení amatérských kapel, měl jsem moc důvodů nezapomínat na formulaci 'podle mého mínění'. Kritik není Bůh. A jeho soud je jen souhrnem jeho měřítek. Z vlastní mnohé zkušenosti vím, že ne každému je dáno stát se mistrem svého nástroje.
Bob Frídl - písničkář, zpěvák, kytarista a skladatel. Narodil se 13. listopadu 1947 v Praze. Od mládí se protloukal úplně sám, o matku přišel už v 16 letech a otce nepoznal vůbec. Učil se slévačem, chtěl být fotbalistou, ale stal se zpěvákem. Jeho hudební kariéra začala koncem šedesátých let, po vzoru Boba Dylana hrál na kytaru a na foukací harmoniku a vypůjčil si od něj i umělecké jméno.