Po zveřejnění článku Jak se volalo z Guantánama za železnou oponu (Music Open 18.1.2004) se ozval Miloš Paddy Černý, známý pražský tramp a spolupracovník Národního muzea, především jeho etnografických sbírek. Následující příhoda se stala v roce 2006, cestou ze Saint Petersburgu na Floridě na VII. Celosvětový potlach na Fort Adamsonu v Texasu. Trail zakončili po třech měsících v San Diegu v Kalifornii.

V Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy vzniká databáze kronik trampských osad i velkých osobností tohoto  hnutí

Jílové je bránou do dolního Posázaví a Posázaví je jednou z kolébek trampingu. Proto je v muzeu stálá expozice trampingu již od 80. let minulého století a uchovává stovky předmětů s trampskou tematikou. Ty nejzajímavější jsou vystaveny v expozici, ostatní jsou postupně prezentovány na výstavách. K nejcennějším pramenům poznání a studia historie i současnosti trampingu patří osadní kroniky. Muzeum má zatím natrvalo ve sbírkách jen čtyři exempláře. Těchto pokladů si rodiny velmi cení a dědí se z generace na generaci.

Tanečnice a místní country kapela

Vzpomínka na našeho amerického kolegu a spolupracovníka. Pocházel ovšem z Brna, a nikdy na to nezapomněl.

Pouť v městečku Bailey se stala tradicí, která vznikla v dobách amerických pionýrů. Tehdy – stejně jako dnes – lokální usedlíci a přátelé z okolí se scházeli a schází za účelem prosté radosti ze života. Městečko založil William N. Bailey, když vybudoval stanici, která byla známa jako Bailey Ranch. V roce 1864 postavil i hotel a místo bylo nazváno Bailey.

Někdy v 80. letech jsem pozval na natáčení televizního pořadu Zpívá celá rodina dva novináře – disc-jockeye, rozhlasového publicistu a zároveň vedoucího kulturní rubriky týdeníku Květy Miloše Skalku, a tehdejší hvězdu televizní sportovní žurnalistiky Štěpána Škorpila. Jak bylo naším zvykem, sešli jsme se u snídaně v hotelu Voroněž naproti brněnského výstaviště, kde jsme natáčeli.

„Ten, kdo tvrdí, že něco v životě našel na sto procent, asi nemá pravdu. Tak je to i s lidovou písničkou. Copak ji můžeme najít? Vždyť je to pouť a ta pouť někde začíná a někde končí. Někdy vede ta polní cesta, po které všichni jdeme, do kopce, někdy zase z kopce. Hodně strmě, když před tím člověk lehce vystoupá.

Joan Baez, celým jménem Joan Chandos Baez, se narodila 9, ledna 1941 v New Yorku na Staten Island v rodině s mexickými, anglickými i skotskými kořeny. V jejím dětství se rodina často stěhovala po USA, Evropě a Středním východě. Koncem padesátých let se usídlili v Bostonu, kde otec učil na univerzitě a Joan, která od mládí hrála na kytaru a hezky zpívala, se zde seznámila s rozvíjející se folkovou scénou. Jako písničkářka se poprvé prosadila na legendárním festivalu v Newportu v roce 1959. O rok později natočila své první album, které se stalo nejúspěšnější gramofonovou nahrávkou tehdejší americké folkové scény.

V 21. čísle týdeníku Mladý svět v roce 1962 vyšla v rubrice Dopisy čtenářů básnička jistého Jaromíra Nohavici z Ostravy, nazvaná Věci kolem nás. V archívech ji objevil dlouholetý redaktor tohoto časopisu Honza Dobiáš, který v té době v Mladém světě ještě ani nepracoval - jako redaktor deníku Československý sport si odbýval základní vojenskou službu. Po jejím skončení mu nové místo nabídl jeho dosavadní redakční kolega Jiří Černý, který mezitím přešel do Mladého světa. Ano - významný hudební kritik Jiří Černý byl původním povoláním sportovní novinář. Honza Dobiáš, v 80. letech šéfredaktor měsíčníku Melodie, také. Není to svědectví o univerzálnosti sportu, spíš svědectví o talentu a hledání životní cesty.