Na snímku zleva Vlasta Redl, Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk. Pánové spolu napsali knihu.
Poslední díl knihy Janouška, Redla a Lenka My tři a já
Nikdy jsem žádnou knihu psát nechtěl. To jen ambice mých souputníků — Vlasty Redla a Slávka Janouška — mě dovedly až k tomuto dílku. A vlastně jenom proto, že když už toho měli napsáno tolik, báli se, že by museli něco obětovat a vyhodit. A protože každý raději něco dělá sám pro sebe nežli pro ostatní, rozhodli se stát spisovateli sami.
Poznámka redakce: Arthur, promiňte, autor, je předseda České unie karikaturistů.
Na neznámé fotografii zleva Saša Ryvolová, Wabi Ryvola, Fedor Skotal
Napsal mi fotograf František Heřman: „Ahoj Ňufe, nevíš odkud to je?“ Franta Heřman byl kmenový fotograf skupiny Greenhorns. A protože byl zároveň smluvní autor mocného Supraphonu, podílel se na albech Hoboes, Pacifiku, Kapitána Kida, Wabiho Daňka a jistě i řady dalších. Rovněž stál před lety u vzniku tohoto časopisu.
Byl obdařen tříoktávovým hlasem, schopností procítit baladické písně i odvázat se v rocku. Většinou vystupoval v černých brýlích (měl potíže s očima), a světovými hity se staly v jeho podání například písně Oh, Pretty Woman, Crying nebo Only The Lonely . V roce 1989 byl posmrtně uveden do síně slávy National Academy of Popular Music/Songwriters, americké národní akademie populární hudby.
Autor tohoto článku Míra Navara (ročník 1939) je někdejší člen skupiny Hoboes, navíc ten název včetně netradiční transkripce podle všeho navrhl. V dávnověku raných československých šedesátých let měl Míra blízko k angličtině, na cestě, která ho z trampských stezek zavedla do osmdesáti zemí světa. Míra byl úspěšný písničkář, ale v přetlaku autorského talentu uvnitř kapely jeho tvorbu hráli dost často jiní – legendární Scarabeus, trampové u ohýnků doma i v Britské Kolumbii, a později třeba české country a bluegrassové kapely – např. plzeňský Cop. Na výstavě U Kaštanu jsou prezentovány i jeho artefakty. (red.)
Touto aktualizovanou recenzí připomínáme nejen Mikiho dílo, ale i tématickou výstavu RyvoLove v památném kulturním domě Kaštan v Praze – Břevnově.
Činorodý hudebník Marek Rejhon měl dlouho v hlavě vzpomínku na skladbu Bedřicha Nikodéma Fialový poustevník, jež zaznívá v Menzelových (a Hrabalových) Slavnostech sněženek. Ten swingový základ se mu spojoval s lesem smyčců - a melodiemi Mikiho Ryvoly. To ještě netušil, že oba bydlí ve stejném městě a jednou se potkají, oba se starými gibsonkami.
Švýcarští bluegrassoví matadoři Sunny Mountain Grass zdobí evropská pódia už pětatřicet let – vznikli v roce 1988
Letos už po čtyřiadvacáté se konal ve východošvýcarském Stettfurtu bluegrassový festival. Pořádá ho již léta kapela Sunny Mountain Grass. Festival se párkrát stěhoval, nejdelší dobu býval na hradě Sonnenberg, podle kterého se kapela pojmenovala. Kdysi jsem tam jezdila každý rok a mockrát jsem navrhovala, že by se měl přejmenovat na Rainy Mountain BGF, protože tam skoro vždy pršelo a byla zima jako v psírně. Letos ale svému jménu dělal čest, neboť bylo modro a vedro, ačkoli pořadatelé zajistili raději stan.
Část účastníků setkání před slovutným hostincem v Proseči pod Křemešníkem
V roce 1983, patnáct let po vzniku zakázané České tábornické unie, svolal její režimem stíhaný zakladatel a náčelník Jan Hochman docela tajné setkání činitelů a osobností Unie na Slunečnou paseku a také do vyhlášeného hostince Jeníka Másílka v Proseči pod Křemešníkem. Tábor na Slunečné pasece, ve své době těžiště i symbol činnosti Unie, už dávno patřil Pionýrské organizaci SSM. Příjezdové cesty do Proseče ten den hlídala policie, ale to jsme ještě nevěděli. To až v noci.