Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Aleš Zítra má svátek Vincenc

"Teď je to horší než za komunistů, teď musíš zpívat a poslat všechny ty svině do pr..le!" řekl mi nedávno jakýsi mamlas. Naštěstí na mé koncerty teď mamlasové nechodí. Je to pro ně moc malé a nepodstatné. Ani by nenaslouchali a chtěli by politiku, ale tu po svém, mamlasovském. Z takového publika jde strach. Je nebezpečné tou zbabělostí a tupostí. Nemyslí a necítí, jen konzumuje. Chce se přežírat, ale levně. Chce slyšet blbosti, nacionalismus, rasismus, politickou bezmyšlenkovitou agresivitu a pak ještě vtipy pohlavní a vylučovací. Takové publikum není dobré podporovat.

Na koncertech mám teď málo přímočaré politiky. Ale není mi lhostejná. Před čtyřmi lety jsem napsal text VLÁDA a Vladimír Veit k tomu svižně napsal melodii. Píseň si můžete poslechnout kliknutím na následující odkaz: www.hutka.cz/new/mp3/vlada.mp3 . Magdalena i ostatní blízcí mě přemlouvají, ať ji začnu zpívat. Já ale se zpíváním na koncertech váhám.

Přímočará politická píseň je jako politický vtip. Uleví, potěší, udělá život snesitelnější, ukáže člověku, že ve frustraci není sám. Ale také poplete a pobloudí. U citlivého člověka vždy zanechá jakýsi pocit trapnosti.

Čtyři roky se ještě trápím s písní POLENA: www.hutka.cz/new/mp3/polena.mp3

Politika je trapná a směšná. Asi proto, že ji dělají jen lidé. Ale možná se nám dnes jeví trapná a směšná proto, že do ní lépe vidíme a můžeme po ní beztrestně plivnout. Za bolševiků nebo nacistů byla politika trapnější a směšnější, jak víme dnes, ale šel z ní strach, jak jsme dnes už zapomněli. Mluvit o politice bylo nebezpečné a zpívat o ní byl hrozný risk. Za nacistů šlo o život a odvážný písničkář Karel Hašler byl na stará kolena umučen v koncentračním táboře. Popularita, ta falešně pozlacená bublina, ho neochránila.

V padesátých letech se už na politiku tak strašně neumíralo, ale desetileté tresty v hnusných vězeních a pracovních táborech byla jistá odpověď na jakoukoli politicky projevenou svobodu. Následující čas po ruské invazi byl sice depresivní a lámal až příliš snadno charaktery, ale o smrt už nešlo. Šlo o život v ponížení. Ale pro nás písničkáře už bylo možné organizovat velké i tajné koncerty, odmlouvat státní bezpečnosti a šlo zpívat i politické písně. Ale nemohly být mamlasovské. S inteligentními a hlubokými politickými písněmi si režim nevěděl rady, prolétly jeho mřížovím. Ovšem poradit si s nimi muselo i publikum. Muselo se soustředit a přemýšlet. Nesmělo být mamlasem.

Píseň z roku 1974 TADY DOMOV MÁM: http://www.hutka.cz/new/mp32/q8rimcxo.mp3 byla jasná a osvobozující, ale ne pro mamlasy. Ti tehdy poslouchali, na doporučení komunistů, Gotta a Vondráčkovou a celý ten tehdejší povinný optimistický cirkus, hlavně na stanici Hvězda, na kterou dnes tak hladce navázal Radiožurnál.

Na Slovensku byla situace trochu jiná než v Česku, ale ani tam se mamlas v publiku neuplatnil. Při písni SLOVENSKÉ DÉJINY: http://www.hutka.cz/new/mp32/o1bajwoln4.mp3 publikum tleskalo po každé sloce. Slyšeli a naslouchali. Po převratu mě s tou písní mamlasové velkých popřevratových slovenských koncertů vypískali.

Nejpodstatnější moje politická píseň je HAVLÍČKU HAVLE http://www.hutka.cz/new/mp32/n68xaib6.mp3 Napsal jsem ji někdy začátkem roku 1977, po tom, co Havla poprvé zavřeli. Sebrali mě ale až v půli května. Výslech začal v šest ráno a nechali si mě na Bartolomějské dvě noci. Dali mi poprvé přičichnout k ubytování v cele a chtěli po mně přiznání, že jsem tu píseň napsal o Havlovi. V tom jsem jim vstříc nevyšel a trval na tom, že je to o Havlíčku Borovském. Byla to fraška, ale nakonec mě po dvou dnech pustili, protože bez doznání mě obvinit nemohli. Už nebyla, zaplať pánbů, padesátá léta. Vyhrát se sice ještě nedalo, ale bolšáni to začali mít komplikované.

Samozřejmě úplně jiný byl zážitek zpívat tuto píseň, když se stal Havel prezidentem. Ale jelikož je to píseň politická, tak se za ni trochu stydím a když mě Havel požádal, abych mu k šedesátinám v divadle Archa zahrál, trochu jsem mu to pokazil. Nesdělil sice co chce zahrát, ale bylo to jasné. Dostal jsem prostor jen na jednu píseň. Neřekl však, že pozve do publika také normalizační hvězdu Vondráčkovou. Tak jsem mu zahrál SAMETOVOU OPERETU: http://www.hutka.cz/new/mp32/y7ievh5f6j.mp3 Ženské, které ho v tu chvíli obklopovaly, dostaly hysterický záchvat, ale on vylezl za mnou na jeviště, objal mě a pošeptal do ouška: "Jardo, tys o mně zpíval už v dobách, kdy to nebylo v módě, zahrej mi Havlíčku Havle." Zahrál jsem a vše bylo v pořádku. Když jsem mu ale odmítl tuto píseň zahrát v Národním divadle na závěr jeho jedenáctiletého prezidentování a řekl veřejně, že s tvůrci normalizačního optimismu Gottem a Vondráčkovou na jedno jeviště nepolezu, tak se zlobil. Loni jsme se však na jeho narozeninách usmířili. Už tam ty normalizátory neměl, a když jsem se před Vánoci, když umřel, díval přes jednu pláž v jižní Indii na zapadající slunce nad oceánem, myslel jsem na něj s velkým obdivem a láskou. Nemáme druhého takového Havlíčka Havla.

Mám ještě jednu docela povedenou politickou píseň. NA PRAŽSKÉM HRADĚ: http://www.hutka.cz/new/mp32/xgm28atl7e.mp3 Napsal jsem ji v roce 1979 v Holandsku a mnoho lidí ji bralo jako prorockou. Ale když pak Svobodná Evropa hrála tuhle píseň pořád dokola a žádnou jinou ne, tak jsem se začal za tu píseň stydět a přestal jsem ji hrát. Píseň, když je jenom politická, je trapná a nesvobodná. Drzost nebo odvaha nestačí. Musí to mít ještě souvislost s pěknějšími hodnotami. Protože jinak se stane písní pro mamlasy a přestane být projevem svobody. Stane se závislostí na tom se zalíbit. No a to je proč se mi zdá blbé hrát politické písně. Aby si mě totiž mamlas nespletl a nechtěl si ze mne udělat svou modlu. http://www.hutka.cz/new/mp32/xmi9ep5t.mp3

Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka

www.hutka.cz

Foto: František Heřman

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7079060

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz