Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Aleš Zítra má svátek Vincenc

John Lennon

Beatlemanie česky i slovensky

Motto: „Přijde generace radioaktivity, kouření ve čtrnácti a snídaní na Saturnu. A ta se nás bude ptát, co vlastně byli ti Beatles. Nepovídejte jim o dlouhých vlasech, o křiku a podobně. Přehrajte jim několik věcí z alba Beatles For Sale a oni pochopí, oč asi šlo. Mládež roku 2000 pozná z té desky upřímnost a pořádnou práci stejně jako my.“ Derek Taylor, 1964

Psal se rok 1963. Rokenrolu se u nás z opatrnosti stále ještě raději říkalo bigbeat. I tak ale naše železná informační opona byla v porovnání s padesátými lety mnohem propustnější. Zatímco o rokenrolovém králi Elvisu Presleym jsme prvních deset let jeho kariéry slýchali jen samé nadávky, Beatlemanie k nám z britských ostrovů dorazila už za pár měsíců poté, co liverpoolská čtveřice vydala v říjnu 1962 svůj první singl Love Me Do.

Samozřejmě, většina občanů socialistického Československa slyšela písničky Beatles až teprve potom, co si přečetla o křiku a dlouhých vlasech. Ale šikovnější teenageři už zároveň lovili za nedělních večerů na Radiu Luxembourg pořad Top Twenty – a Beatles zněli v nejprodávanější britské singlové dvacítce skoro pořád.

Pracoval jsem tehdy jako kulturní redaktor Mladého světa. I vedoucí našeho zahraničního oddělení Ljuba Horáková se při hudbě Beatles občas zastavila. „Jsou to takoví beatoví Bakulovi zpěváčci,“ řekla vesele a šla dál. To už nás čtenáři žádali, abychom o Beatles napsali něco víc.

Muzikantský konec roku byl ve znamení pořadu Ondráš podotýká. Divadlo Semafor nabídlo svůj prostor Olympiku, nejlepší tuzemské rockové skupině. Vedle několika českých skladeb byl večer naplněn samým americkým rokenrolem. Kralovaly elektrické kytary a jim bok po boku sólové hlasy Pavla Bobka, Mikiho Volka, Yvonne Přenosilové a saxofon Míly Růžka.

Pak se Beatles pokusili o to, co se žádnému britskému hudebníkovi dosud nepodařilo: prosadit se v Americe. Vzali to přes Paříž, ale v lednu 1964 tam publikum slavné Olympie moc nepřesvědčili. Dnes to zní nejvýš jako pikantérie. Protože v únoru už Amerika nemluvila o ničem jiném než o Beatles.

Socialistický podnik Supraphon zareagoval nečekaně rychle: Karel Gott 27. dubna nazpíval From Me To You s textem Jiřího Štaidla Adresát neznámý. Byla to první česká verze z beatlovského zpěvníku. Typický beatlovský dvojhlas v kvartách a kvintách se začal ozývat v muzikantských šatnách, na mejdanech a pozvolna i na koncertech.

Jestliže Ameriku dobyli Beatles svými koncerty a tiskovými konferencemi, tehdejší Československo svým prvním filmem Perný den. Byli jsme lační moderní populární hudby a jaksi předem vděční. Přesto i my jsme poznali propastný rozdíl mezi Perným dnem a předchozími hudebními filmy západní provenience. Ano, byla to zábava pro ječící dívky. Ale stejně tak pro intelektuální divadelníky.

„Ve filmu Perný den je kousek, kdy Beatles mají uprostřed nahrávání a všech těch zmatků své profese a slávy maličkou chvilku volna. Vyběhnou zadním vchodem ze studia na louku a dovádějí tady. Osvobozeni od všeho, čím jsou jinými, čím si je jiní činí, čím být musí, dovádějí jak malí kluci, kterými vlastně jsou. Byli v té době. A kterými, protože jde o krátkou přestávku, jsou ze všech sil. Není to možná ani půl minuty. Ale je to celek, sám o sobě uzavřený, sám sebou postačující a obohacující. Kdyby se tak člověk k němu mohl vracet a měl ho – jako citát – kdykoli po ruce,“ žadonil Miroslav Horníček.

Americký avantgardista Frank Zappa zřejmě ani moc nežertoval, když celý rok 1964 později harakterizoval: „Pokud jste nezněli nebo nevypadali jako Beatles, nesehnali jste angažmá.“ Takhle doslovně to u nás nebylo nikdy, ovšem vliv Beatles jsme viděli a slyšeli na každém kroku.

Rozhlasový pořad Dvanáct na houpačce, pokus – trochu i můj - o československou hitparádu, ovládla na celý rok 1965 ústřední písnička z Perného dne. Vlasy rockerů z Olympiku, Mefista a desítek dalších skupin se protáhly. V textu F.R.Čecha Smutný holič z Liverpoolu o tom zpíval i Miki Volek, netuše, jak zanedlouho bude sám ještě smutnější... Naopak autor textu se pragmaticky přizpůsobil ideologii, která „máničkám“ nepřála; a když šlo o to, jestli pojede s Černým divadlem do Las Vegas, dal dlouhý vlas pryč.

Májové pražské vystoupení bratislavských Beatmanů přiblížilo nás všechny k beatlovskému rocku nejlépe a nejradikálněji – když už nebylo možné, aby sem Beatles na cestách Evropou zaskočili. Parta semknutá okolo Deža Ursinyho, ale hráčsky rovnocenná, názorně předvedla rozdíl mezi novým liverpoolským rockem a dosavadním starším pojetím.

I zachmuřil se Petr Janda, zbavil Olympic postupně všech sólistů včetně Volka, Růžkův saxofon nahradila Berkova beatlovská foukací harmonika a sám Janda začal skládat i zpívat. Jako to viděl u Lennona, McCartneyho, Ursinyho a Bedrika.

Volek si pak mnohokrát posteskl, že ho Beatles připravili o chleba. Bobek, jemuž se Beatles zpočátku zdáli „snad až příliš populární,“ si od nich občas něco zazpíval. A klasický americký rocker Pavel Sedláček později dokonce česky nazpíval Strawberry Fields Forever i Eleanor Rigby.

To už jsem měl za sebou i svou první, naštěstí i poslední, každopádně nezapomenutelnou roztržku s posluchači rozhlasové Houpačky. Ze samé radosti nad novým albem Help! jsme jim z něho proti dosavadním zvyklostem nabídli hned dvě písničky najednou: Yesterday a You´ve Got To Hide Your Love Away. Obě dostaly málo hlasů a okamžitě vypadly. Jindy vděční posluchači se rozlítili, proč jsme prý zařadili to nejhorší co kdy Beatles nahráli. Inu, žádná z obou nahrávek nenabízela elektrický rachot, obě byly akustické. První se španělkou Paula McCartneyho a smyčci, druhá se třemi akustickými kytarami a sólovými flétnami.

Za měsíc se Yesterday hrála po celém světě a dnes je nejnahrávanější skladbou historie populární hudby. Skromnější satisfakci, vlastně jen místní a kratičkou, mi přinesla písnička You´ve Got To Hide Your Love Away. To už bylo za normalizace, která mě vypudila z rozhlasu, ale zase obdařila klubovými poslechovými pořady po celé republice. Jednou jsem na brněnském nádraží okolo čtvrté ráno čekal na rychlík do Prahy. Najednou zpoza sloupu zaznělo „Hej, strč si tu lásku za klobouk“. Nějací kluci zpívali slova letmo přečtená z filmových titulků. Samozřejmě s kytarami, bez flétny. Kluci zpívali pozorně a náruživě, nesnadná Lennonova melodie se jim musela tuze líbit.

Ostatně kousek od Brna bývala tvrz beatlovských nadšenců – Hrušovany. Pod vedením Cyrila Fanty a Petra Dorňáka a záštitou tamní Osvětové besedy založili Klub přátel hudby The Beatles a ex-Beatles. To by jim v roce 1983 neprošlo, tak škrtli Beatles z názvu, ale o to usilovněji o nich dělali pořady. Vinárna naproti nádraží bývala plná. I byt Fantových vypadal spíš jako muzeum Beatles. Když obětavý Cyril předčasně zemřel, v únoru 1990 mu kamarádi nechali v rajhradském krematoriu zahrát jeho oblíbenou Mr. Moonligt.

Ze všech mně známých jihomoravských beatlovských inspirací tu nejoriginálnější vymyslelo Sdružení přátel mírného humoru ŠOU, výtvarník Josef Šimek, zpěvák i skladatel charakteristicky slovácké melodie Jiří Opluštil a textař Luboš Unzeitig. Písnička se jmenovala podle svých prvních slov.

Kdyby byl

John Lennon od nás

Kdyby byl z Moravy

Navzdory britskému mýtu

byly by kolébka beatu

u Starej Breclavi

 

Kdyby byl

John Lennon od nás

Byl by náš Janíček

Byl by naše velká sláva

co k Breclavi prošlapává

ze světa chodníček

 

Kdyby byl

John Lennon od nás

Sjede sa k Breclavi

šohajů jak včelek v úlu

zvláštním vlakem z Liverpoolu

na naše oslavy

 

Kdyby byl

John Lennon od nás

Kdyby byl z Moravy

Angličany bysme zvali

na beatové festivaly

u Starej Breclavi

 

A protože to je dobrá písnička, žádná agitka, neztratila svou sílu ani po 9. prosinci 1980, kdy Johna Lennona v New Yorku zastřelil choromyslný Mark Chapman. Jenom dostala jiný význam. Stejně jako písně Beatles.

(pokračování)

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7079200

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz