Hoboes Revival Alva ve svém mateřském music-baru na pražských Vinohradech. Zleva stojící hráč na bicí Ivan Trnka, kapelník a tvořitel Richard Zika (vedoucí kytara, zpěv) Vlad´ka Chaloupková (kytara,zpěv), Martin Ćerný (sólová kytara, zpěv), Jan Kříženecký (kontrabas). Kapela se v Jílovém prezentovala ukázkami ze svého dokončovaného alba, v němž kromě písniček Wabiho a Mikiho Ryvolových uvádějí především svou vlastní tvorbu z dílny pánů Ziky a Černého. Sebevědomou tvorbu. (red.)

George Armstrong Custer

Z amerického státu Montana píše náš severoamerický spolupracovník

Tento měsíc si připomínáme nekulaté výročí bitvy u Little Big Hornu v tehdejším montanském teritoriu. Stalo se 25. června 1876. Sedmé jízdní kavalérii velel velký indiánský bijec generál George Armstrong Custer (1839 – 1876). (Ve skutečnosti měl hodnost podplukovníka, generálské prýmky mu byly propůjčeny za Občanské války, pozn. red.)

V průběhu svého vývoje ve 20. a 30. letech si tedy trampská píseň u nás získala velkou popularitu, a to i u široké veřejnosti, mimo rámec trampského hnutí. V době války i v poválečném období však ustoupila do pozadí a stáhla se do zázemí svých rodných osad. Zde, kromě tradičních trampských sborů a jejich starých písniček, vzpomínajících na zašlou slávu, se však v polovině 50. let objevují první jiskřičky nových výbojů. Nastupující nová generace trampských písničkářů se již nespokojuje s neměnností tradičního repertoáru a – tak jako kdysi – začíná nově textovat americké tradicionály a v jejich duchu se pokouší i o novou vlastní tvorbu.

Ztracenkáři 1930. Dole uprostřed Jarka Mottl, který s tímto už profesionálním sborem vydal na gramofonových deskách řadu trampských písniček. I z nich vznikal v šedesátých letech mocný proud inspirace

Pojem tramp se začal používat pod dojmem románu Jacka Londona Cesta až ve 20. letech minulého století. Do té doby se trampové nazývali divocí skautové.

„Nejsem žádná jazzová zpěvačka. Jsem prostě zpěvačka. A zpívám, co mě baví. Když je ti dobře jen tak, protože tě zrovna nikdo nenaštval nebo protože svítí sluníčko nebo plaveš ve Vltavě nebo se cpeš šnyclem nebo vopečeným buřtem, tak tam gospel nenacpeš. Ale když máš v sobě strašně moc citů, pocitů a emocí, gospel je dobrej k tomu, aby tě neudusily“, řekla Eva Olmerová.

Jak ten čas letí si uvědomujeme například při takových příležitostech, jako jsou jubilea kapel, skupin a zpěváků. Například jako u oblíbené českobudějovické folkové skupiny Nezmaři, která slaví v tomto roce sice půlkulaté, ale už pětačtyřicáté jubileum své hudební existence. Tentokrát však na rozdíl od předchozích kulatých výročí nepodniknou s jubilejním koncertováním celoroční turné, ale věnovali ho ve druhé polovině května pouze domovským Českým Budějovicím. A jako hosté byli pozváni muzikanti a zpěvačky, kteří v průběhu let s Nezmary zažili kus jejich slávy.  

Najednou jsem cítil, že mi zpěv skýtá velké potěšení. A tak nastalo období, kdy jsem začal zpívat doslova všude. Na ulici, v koupelně, v továrně. A tam se mi poprvé dostalo pozvání, abych veřejně vystoupil před publikum. Moji noví kolegové se totiž každou sobotu proměnili v šatně z ušmudlaných tovaryšů a učňů v ostré hochy v polovysokých botách a širácích a začali hovořit v řeči, které jsem dosud nerozuměl, neboť se v ní vyskytovala slova „potlach“, „osada„ a  „Luka pod Medníkem“.

Zámek v Doudlebech nad Orlicí byl vrácen historickému rodu pánů z Bubna a Litic

Letošní poslední dubnový víkend byl vyhrazen pro otevření stálé expozice bývalého putovního Trampského muzea v Doudlebech nad Orlicí, a to dokonce na zámku. Po dlouhé dvanáctileté etapě mobilního muzea provozovaného pod záštitou Kamarádů Festivalu trampských písní a doprovázeného realizací pětasedmdesáti výstav na různých místech republiky konečně našla část exponátů své trvalé místo pod střechou.