Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Olivie a Oliver Zítra má svátek Bohumil


Před starodávnou chatou Marka Čermáka – zleva autor tohoto textu, Tony,  Marko,  Klárka. Fotila zřejmě samospoušť.

Naposledy jsem byl na staroslavném brdském Westendu na konci léta roku 1963. S kamarádem Pakinem jsme se pak vraceli z Prahy rychlíkem. Načerno, neměli jsme už ani desetník, ty ještě existovaly a měly svou cenu. V Kolíně jsme byli vysazeni, ale šlo to bez řečnění, policie, pokut. Průvodčí s námi zůstal na plošině a v Kolíně nám mlčky otevřel dveře. Bylo to fér - zamávali jsme mu a on taky zvedl ruku.

Stáli jsme před nádražím u velikého parkoviště, na kterém je dnes autobusové nádraží. Byla tam pouť, kolotoče, spousta lidí a jeden vojáček. Přišel za námi, když zahlédl trampy. Lopatík z Brna, mladší brácha legendárního Lopaty.
„Ve středu jdu do civilu“, oznámil. „A kdy rukuješ ty, balvane?“ Fakt, pamatuju si to doslova.
„Ve čtvrtek. Do západních Čech.“

Pepa Kupec řečený Lopatík


Když jsme s Módrem a s několika dalšími vyšli na první oficiální vycházku, potkali jsme na kadaňském náměstí - Lopatíka. On v civilu, já ve vojenském. Od našeho předchozího setkání uplynulo jen pár týdnů.

Jak jsem slyšel, Lopatík zemřel před časem v kanadském exilu. Je mi to dodnes líto, prožili jsme v té Kadani dva bezvadné roky. Pepa Kupec řečený Lopatík, tedy nejen on, stavěl Elektrárnu Tušimice. Chodívali jsme hrávat na terasu restaurace Split na břehu Ohře, měli jsme kapelu a recitační soubor, zatímco na tancovačkách v kulturáku zpíval začínající herec tamního Kladivadla Josef Dvořák, pozdější výrazný vodník. Už tehdy skákal do Ohře ze skály naproti Splitu.

K Lopatíkovi na svobodárnu jsme chodili, když došel žold, to bylo často. Někdy jsme si tam vodili děvčata, ale moc jich zase nebylo, tamní krásky víc letěly na prachaté montéry. Ty mladé dámy, které daly na vojáky kvůli jejich kávou s bromem neztišeným vášním, ty zase chodily na Liďák, jemuž však vojáci říkali trošinku jinak. Zvláště oblíbená byla slečna Holokrčka, prý dokázala naplnit touhy velkého kolektivu mladých mužů. Nedávno jsem na Liďák znovu nakoukl a měl pocit, že ty dámy tam ještě pořád sedí.

Módr nedávno v tichosti zemřel v Čelákovicích, ještě jsem stačil za ním na chvíli zajet. Od vojny jsme se neviděli.

Před časem jsem dostal stipendium Českého literárního fondu a téměř rok pracoval na scénáři televizního seriálu Fenomén tramping. V těchto dnech se ozvala televize, kam byl námět nabídnut, snad příští rok by se mělo začít natáčet, ale to ještě uvidíme, to ještě neví ani prezidentův tajemník Jakl, který jinak ví úplně všechno.

Požádal jsem tehdy šéfredaktora časopisu Puchejř Tonyho Antonyho, aby mne po letech protáhl Brdy.  U Čunčí huby nás čekal Marko Čermák a v tuto chvíli (na obrázku) jsme u něho na Westendu. Po pětačtyřiceti letech. Markova chata je z roku 1925, je tedy o něco starší, než majitel.

Spali jsme v lesním campu s nevyslovitelným jménem kus nad Westendem s jedním propuštěným vrahem. Ve své době hodně zamotal policii hlavu, když z Vltavy postupně vyplouvaly části ženského těla. Byl to tak zajímavý případ, že ho literárně zpracoval novinář a spisovatel Antonín Jirotka, jenž se ve skutečnosti jmenuje po slavném otci Zdeněk.

Klárka, když jsme ráno zase vyrazili na trail, vynadala Tonymu, že ji nechal spát vedle vraha. A pak se zeptala: “myslíš, že jsem se Markovi líbila, i když jsem neměla usárnu?“


Foto: Klárka a archív Lilly Pavlak




Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6654108

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz