Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Maxmilián Zítra má svátek Ferdinand

 Na neznámé fotografii zleva Saša Ryvolová, Wabi Ryvola, Fedor Skotal

Napsal mi fotograf František Heřman: „Ahoj Ňufe, nevíš odkud to je?“ Franta Heřman byl kmenový fotograf skupiny Greenhorns. A protože byl zároveň smluvní autor mocného Supraphonu, podílel se na albech Hoboes, Pacifiku, Kapitána Kida, Wabiho Daňka a jistě i řady dalších. Rovněž stál před jedenácti lety u vzniku tohoto časopisu.

František je souputník; poznali jsme se na Folk a country festivalu v pražské Lucerně na závěr už tvrdě normalizačního roku 1970. S Kobrou Kučerou a Láďou Vencálkem jsme tam po tři noci připravovali festivalový bulletin, jaksi volné pokračování ústeckého Portýra. Skončila Porta v Ústí nad Labem, a už to vypadalo, že nikdy další ročník nebude. A přitom právě zde začal vznikat nový štáb, který tu Portu postupně dovedl k mocnému rozvoji několika hudebních žánrů, ke vzniku ojedinělého národního fenoménu, až ke vzniku respektovaného slovníkového hesla. Štáb se v čase měnil, ale aniž si to někdo uvědomoval, počátky toho nového vznikaly právě zde.

Ta tajemná fotka není nijak hezká, je reportážní, nemá kompozici… Je tvrdá, jak se říká v novinářské hantýrce, kontrastní, což rotačkový tisk vyžadoval, to autor dobře věděl. Ale cosi zachytila, a Franta se po desítkách let nyní ptá, co to vlastně zachytila.

Napsal jsem mu: „Jsou to 70. léta, nejspíš raná, Wabi už má černou yamahu, kterou mu koupili krajani ze Švajcu poté, co mu kdosi ukradl v hospodě toho nádherného bílého gibsona, a do futrálu vložil portrét Stalina. Lampa ho měl taky, tedy gibsona. Wabi už není s Janou, už má Wikinu. A já mám na sobě triko, které jsem dostal v r.72 na Světovém festivalu mládeže a studenstva v Berlíně. Nenosil jsem ho dlouho, moc mi nebylo. Ale kde to bylo, to už se těžko dozvíme. Byla sedmdesátá léta, byli jsme všude.“

Mimochodem, to oficiální tričko festivalu bylo duhové, mělo znázorňovat všech pět kontinentů a jejich jednotu. Kdybych si ho dnes vzal na sebe, vyslal bych hodně mylnou informaci.

Vrátil jsem se k tomu tématu další den. „A ještě jednu věci ti řeknu, Františku, k té fotce, která na mě dýchla dálavou vzpomínek. Wabi nám hraje novou písničku. Soudím tak podle toho, jak pozorně ho poslouchám. Wabi hraje podle listu na stole, a zpívá s ním Wikina, ta vždycky znala Wabiho texty líp, než Wabi.“

Wabi Ryvola psával snadno. Psalo mu to samo. Protože to šlo tak lehce, nikdy se k napsané písničce nevracel. Párkrát jsem mu to řekl. Řekl jsem mu, že je to škoda. Neboť v jeho pozoruhodném díle můžete najít vedle skvostů, které vám vyrazí dech, následující banalitu. Ale Wabi už byl jinde, už psal další písničku, nebo nosil prkna do podkroví činžáku v ulici Dukelských hrdinů v pražských Holešovicích, kde si budoval pracovnu, nebo jsme právě ochutnávali řepnou kořalku v klínu Bílých Karpat…

Tohle všechno může spustit jedna jediná fotka. Která to písnička byla? Kdo ví? Quien sabe? Možná zrovna tahle. Ale kdo to ví.

Kdo ví, proč se vracím z toulek sám

kdo ví, proč v srdci prázdnej pocit mám

Quien Sabe, kde zůstal dům, dřevěnej dům

v tom domě krb, kamenej krb

Quien Sabe, Quien Sabe

(...)

Kdo ví, kde je Mekka všech mých cest

kdo ví, kdy se vrátím z cizích měst

Quien Sabe, kde je hrobník

kterej má pro mě rakev cedrovou

Quien Sabe, kdo to ví...

(kráceno)

Foto: František Heřman

 

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8922294

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz