„Na jaře roku 1929, krátce po únorových plískanicích, v době, kdy na řece plula tříšť, byl několika kamarády z Brdské pivní (zimní) armády založen tábor Dice camp, překřtěný později na Zlaté dno. Jeho zakladateli byli Packard, Svenny Krupička, Dawe, Venca Kunc a Johny. Tento nádherný tábor byl ukryt v opravdové brdské divočině. Nedaleko Zlatého dna, směrem na východ i směrem na západ, byly v té době na pasekách milíře. Poslední milíře, které snad bylo možno na Brdech spatřit“, píše Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu z roku 1939 (vydány byly o rok později, pozn. aut.).

 Zlaté dno přežilo německou okupaci i čtyřicet let komunistického režimu, který brdské campy programově ničil – vypaloval, vyhazoval do vzduchu trhavinami. Po válce zde vyrostla mohyla na památku slavných trampů „generála“ Jerryho Packarda a Billa Brochese, umučených za odboj německými okupanty. Zahynuli v koncentračních táborech v zimě a na jaře roku 1943. Bylo to místo každoročních pietních setkání. Po pádu komunismu mohylu restaurovala Česká tábornická unie, na pietní akty sem dokonce zajížděly televizní štáby. Zlaté dno neboli Packard, jak mu také říkají pražští trampové, nesloužilo k noclehu, bylo to opravdu pietní místo, kam se trampové přicházeli poklonit, tiše posedět, než zase táhli dál. Možná to bylo nejvýznamnější smuteční místo českého trampingu.

Devatenáctiletý Jaroslav Čvančara (v popředí) na Packardu-Zlatém dnu.

Marko Čermák se svou ženou Ronkou, Zlaté dno 1967

Natáčeli jsme tam hluboko na podzim (dokumentární cyklus České televize Zvláštní znamení touha). Motorové pily se už blížily k Zlatému dnu, museli jsme s televizní technikou přelézat padlé stromy a odřezané větve. To je ovšem obvyklé, majitel lesa provádí plánovanou těžbu. Jenže těžba se nezastavila tam, kde jsme nejen my očekávali.

Zřejmě 17. února porazily motorové pily poslední stromy na Zlatém dnu. Po internetu se rozletěly děsivé fotografie zplanýrované zkázy. Píší o nich Brdské listy i Trampský magazín. Zlaté dno bylo srovnáno se zemí. Právně je asi všechno v pořádku, majitel prostě kácí ve svém lese. Jenže neviditelná ruka trhu zničila pietní místo vysoké morální hodnoty. Jen tak, stačilo pár stromů s připevněnými plackami a cancátky, jež sem přinášely generace trampů, nechat stát. Kdybych tušil tu míru tuposti, sám bych těch pět stromů od majitele koupil.

Zlaté dno, podzim 2013

Pohled na stejné místo po 17. únoru 2014

Renomovaný historik Jaroslav Čvančara pobouřeně napsal: „Packard a Broches neváhali v boji za svobodu obětovat vlastní životy. Jsme my Češi ještě vůbec schopni přijmout ponaučení, ať už z doby totalitních experimentů nebo z dnešní schizofrenní doby? Lidská hovada kradou bronzové pamětní desky na pražských domech, na hřbitově v Terezíně, další hovado ukradlo sochu dítěte ze sousoší zavražděných dětí z Lidic. Tentokrát nějaká kreatura zničila trampské pietní místo, doslova posvátné místo nejen pro nás trampy, ale pro všechny slušné lidi. Necháme to jen tak? Nebo nad tím jen mávneme rukou? Jarda Čvančara, TO Zlatý Horizont.“

Podobných reakcí jsou už stovky, hovoří se dokonce o demonstraci v Praze. Tento víkend pojedou poklidit zbytky Zlatého dna trampové z Prahy i dalších míst. Neviditelná ruka trhu zasáhla opravdu viditelně.

Foto archiv Jaroslava Čvančary a www.brdskelisty.cz