Brněnská přehrada   (foto David Hainal)

Dostavník přivezl…

Vážení a milí kamarádi, je mi už 70 roků, ale velmi rád a od A do Z čtu Mladý svět a zvláště Táborový oheň. Věřte mi, měl jsem hroznou radost, když jsem tam našel článek „60 let Ztracenky“. I já vzpomínám, jak jsme začínali před více než 50 roky trampovat v Brně – v Rokli pod hradem Veveří. Jsou to krásné vzpomínky a bohužel i smutné. Nebyla práce, žilo se těžko, jídla jsme měli málo,ale to nevadilo, abychom nezpívali, nesportovali a byli dobří kamarádi.

Z Rokle se pak táhlo dál podél Svratky do Veverské Bitýšky a Heroltic, stavěly se chaty, jednoduché, ale milé. Čas opravdu hrozně utíká, ale nezapomínáme na sebe a čas od času se scházíme na potlach. Vy mladí si těžko ty  doby dovedete představit, ale tak už to je, kolo dějin se nedá zastavit a je to  správné.

J. Nováček, Gottwaldov  ( Mladý svět 33/1978)

Taky jeden

Měl tolik řečí o tom, jak krásně je na vandrech. Jak krásně zní kytara v lesním tichu. Jak zurčivě bublá potůček. Pozvali jsme ho tedy jednou s sebou a on jel. Na nádraží přišel na poslední chvíli. Z dálky jsme viděli jeho nové džíny  a barevnou naškrobenou košili. Pozdravili jsme se a utíkali na vlak. Zpívali jsme a on se rozpačitě díval z okna.  Nelíbilo se mu, když jsme při přestupování museli nějakou tu čtvrthodinku čekat na další pacifik. Chtěli jsme jít na třešně – neměl pro to pochopení. Konečně jsme přišli na náš flíček. Měli jsme za celý

 den v nohou pouze 25 km a on si lehl do trávy. Nestaral se o postavení nějakého příbytku, i když se blížila bouřka. Když začaly padat první kapky, vystrašeně se podíval na šedou oblohu, schoval se do postaveného stanu a celý večer nevystrčil  ani nohu. Probudili jsme se do slunečného rána, šli jsme hrát pasáka, ale jemu bylo špatně. Pak se vyhlásily závody v plavání – 50 m proti proudu v půlmetrovém potůčku. On se však ráno už myl. Domů jsme se vraceli neradi, ale rozesmátí a spokojení. Jen on byl zamračený. Škoda – vždyť se mohl smát s námi a mohl potom od pondělí do pátku vyprávět, jak krásně je na vandru a jak zurčivě bublá potůček…

Kuku, Ostrava  ( Mladý svět 34/1978)

Na Islandu

Moje  letošní prázdniny začaly slibně. Měl jsem domluveno s partou lidí ze Svitav, že přijedou na čtrnáct dní k nám do Jizerských hor. Spali jsme na chalupě v lese na samotě, svítili petrolejkami a pro vodu si chodili do studánky.Moc se nám to líbilo. Zpočátku se nám šmajdání po horách, kvůli počasí, nedařilo. Ale nenechali jsme se odradit a vycházeli jsme na túry s pocitem, který nás nezklamal: že nás ani dnes déšt nemine.Po úmorném krupobití jsme jednou dorazili na Island.Mnoho lidí jistě zná tento ostrov či slavnou píseň Wabiho Ryvoly o kempu jedné osady vysoko v Jizerských horách.Celá pavučina zvěstí kolem hory i osady byla a ještě je pro mne tajemná a záhadná.Když jsem přišel do kempu poprvé a objevil mohylu se třemi jmény na skále, cítil jsem se opravdu jako na Islandě…kde roste jen  lišejník, jenom mech a lišejník… „ Petr, Soňa, Nelly  zahynuli při autonehodě, když jeli na Portu do Ústí nad Labem“. Teprve pak se stala pro mne dříve obyčejná píseň Island opravdovým symbolem. Pokaždé, když tam jdeme, doneseme na mohylu nový kámen. Nejinak tomu bylo i letos.Přibylo dalších osmnáct kamenů od kamarádů, kteří jistě taky na Island nezapomenou.Všem se Jizerky vůbec moc líbily a mám z toho radost.                                       

Déčko, Liberec  ( Mladý svět 35/1978)

 Rozmarné léto

Noc, o které později starousedlíci z horního povodí Jizery prohlašují, že nemá pamětníka, začala zcela nevinně. „…to už Líba zpanikařila a začaly jsme ve čtyři ráno stěhovat peřiny. Jo, loni  byla Jizera vysoko, ale v osmačtyřicátém, to byla až támhle u jabloní…“

„ Aspoň jsme loni vygruntovaly pod postelemi“, brání se máti.Udeštěný den trávíme vyprávěním o loňské povodni, která už ohrožovala i naši chalupu, postavenou těsně u Jizery.Prší pořád víc, už od minulého večera. „ Jizera stoupla o čtyři schody“ hlásím v sedm večer. „ Loni to bylo horší“, uklidňuje máti.

 „S osmačtyřicátým  se to nedá vůbec srovnat“ odfukuje naše hostitelka pohrdavě. V deset hodin se Jizera rozlévá na protějším mělčím břehu. Jsou tam na dovolené dvě ženy s malými dětmi.Sousedé si je rozdělují do svých chalup.Za chvíli už Jizera reviduje pořádek ve sklepě. Chlapci přišli  zrovna z fabriky, natáhli pršipláště a šli hlídkovat do temné deštivé noci.V jedenáct je všech osm schůdků pod vodou a lije s neztenčenou chuti. „ Ještě jdu na záchod, než ho voda odnese“ bručím a slyším naši hostitelku:“ Líbo, ukliď si ten košík s pletením, ať pak neplave po pokoji !“ „ To už je horší než loni“ přiznává máti.

„Ale s osmačtyřicátým se to nedá srovnat!“

Před půlnocí přicházejí vymrzlí požárníci, naštěstí jsme ráno koupily láhev rumu„ na bolavé zuby a tak“. Chlapi se tisknou ke kamnům. Před chalupou na sebe narážejí s třeskotem ohromné balvany. Naproti u mostu, kde je obvykle k hladině  tří, čtyřmetrová hloubka, stojí auto. Zpěněné vlny tam burácejí se šílenou prudkostí. O kus dál se zřítil kus břehu i s cestou.“ Ten Kolíňák pak bude řadící pákou honit žáby“ hodnotíme a když už rozdováděná Jizera stříká autu na podvozek, požárníci vedou rozespalého řidiče. „ Že by vypadal moc chytře, když viděl, jak má z embéčka ponorku, to nevypadal“ komentují chlapi a jdou dál. Za chvíli přicházejí:“ Měly byste odejít, za chvíli budete na ostrově“.

„Já mám jít  pozejtří v Praze do práce“ zaběduji. Ale to už se všechno stává skutkem. Jizera se naší chalupy zmocňuje úplně. Majestátně k nám doplouvá kupka sena od naší horní sousedky a my jsme skutečně na ostrově. „ Tak to už je horší než v osmačtyřicátém“.

Ve tři ráno uvažujeme, jak odstěhovat na půdu sporák, lednici a křížovky. „Ženský, voda jde dolů“ slyšíme v minutě poslední volání požárních hlídek.V rachotu balvanů uleháme a těšíme se na  odklízení plechovek a jiných pokladů z louky. Ovšem pařez, který nám Jizera dopravila až před chalupu,necháváme ležet.Nic jiného nám ostatně nezbývá – nehnou s ním ani tři chlapi. Jinde ovšem dopadli méně humorně. V několika domcích se vzbudili, až když jim voda šplouchala pod postelemi.V jablonecké fabrice uplaval z vrátnice stoleček, voda vnikla do celého objektu a musel být zastaven provoz. Obdobně dopadli i ve vilémovské továrně. A chlapi z požárních hlídek po své večerní šichtě a celonočním hlídkování v zimě a dešti nastoupili ráno do další práce.

V podstatě pár metrů nad námi se projektuje přehrada...

Olda, Praha  ( Mladý svět 36/1978)

Pravá brdská usárna   (foto Michal Kupsa)