Podzimní notobraní

Kalná a mlhavá rána, deštivé prochladlé dny a zachmuřená obloha nutí člověka ke krokům, které by nějakým účinným způsobem prosvětlily tuhle podzimní depresivní náladu. Jedním z takových zaručených tahů byl i říjnový zpěvavý večer, na který si Spojené osady českobudějovické pozvaly do boršovského vodáckého kempu na břehu Vltavy pražskou kapelu Zlatý orel a písničkářského barda z Plzně – Béďu Šedifku.

Béďa Šedifka

Zlatý orel

Sešlo se tam nejen trampské osazenstvo českobudějovické a z blízkého okolí, ale za předpokládaným hezkým zážitkem připutovali i trampíci z Tábora, Veselí nad Lužnicí, Lomnice, Soběslavi a dokonce až z dalekého Yukonu.

Ačkoliv se jednalo o pozdní večer, podařilo se skutečně na scénu vyvolat  slunce – hřejivé a vábivé sluníčko v podobě muziky, kterou mají všichni shromáždění rádi a které zahřálo i posmutnělou trampskou duši. Jako příjemný klad vnímali všichni i to, že se nejednalo o sešněrované oficiální koncertování, ale že se kdokoliv kdykoliv mohl přidat a zazpívat si s kapelou. A tak to většina i dělala. Prostě jako u ohně...

Téměř před půlnocí, kdy se sestava přítomných už hodně ztenčila, se chopila nástrojů rodinná kapela Podák Family a jelo se dál. Žádná noc totiž není tak dlouhá, aby se vyzpívaly všechny písně z trampského zpěvníku...      

Trampské abecedě se učit nemusíte

Pouhé dva týdny měli tvůrci nové výstavní expozice s trampskou tématikou na její přípravu a realizaci, a to včetně scénáře, výběru exponátů a instalaci. A nejen proto si podle mínění účastníků slavnostní říjnové vernisáže této netradiční výstavy v pražském letohrádku Kinských, patřícího pod Národní muzeum, zaslouží smeknutí pomyslného širáku. Velice příznivé hodnocení bylo namířeno i na celkovou koncepci expozice, zpracování tématu a volbu instalovaných předmětů ze života českých trampů. Zkrátka výstava s názvem Trampská abeceda se tentokrát opravdu trefila do černého. Nebo spíš do zeleného.

Jako velice šťastný se ukázal i nápad přiřadit pod každé písmenko abecedy odpovídající předměty a tiskoviny dokumentující trampskou historii i současnost. Tak se pod příslušným začátečním písmenem prezentují například camrátka, časopisy, domovenky, humor – samosebou trampského ražení, kroniky, osady, potlachy, sleziny, vandry, ale také třeba pod písmenkem R – trampská hudební stopa bratří Ryvolů. Neopomenutelná je pak dominanta pětimetrového totemu stejně jako nepřehlédnutelná, ručně dělaná kanoe uprostřed výstavní místnosti v prvním patře.

Takže uznalé umí patří především zkušené muzejnici  a garantům celého projektu Našeho muzea (což je sdružení zastřešující trampské sbírky) - Prckovi (Mirek Navrátil z Brna) a Paddymu (Miloš Černý z Prahy). Ovšem, jak oni sami opakovaně zdůrazňují, nic z toho by prostě nemohlo existovat, kdyby nebylo  armády dárců z celé republiky, z jejichž trampských pokladů vznikají jak zmiňované výstavy, tak průběžně budovaná trvalá trampská expozice.

Slavnostní podzimní vernisáž symbolizovala nejen klasická zelená, ale také číslo sedmnáct. Akce se totiž konala 17.října v 17 hodin 17 minut. A možná, že by se při troše snahy našel i další bod s počtem sedmnáct... U vystupujících muzikantů to ale bohužel nebylo, ačkoliv je zastupovali poměrně početní Šmidli boys, následně pak osvědčení Kamarádi Staré řeky a v závěru razantní dámské duo Iveta Tornádo a Marcellína s kontrabasem Čombeho. Viděla jsem na vlastní oči, jak písničky všech těchto tří formací doslova šijí s Marko Čermákem, který by se k nim nejraději přidal, mít s sebou banjo, s plzeňským Šedifkou, který se zapojil alespoň svým hlasem, ale i s řadou dalších kamarádů, kteří neodolali, aby se nepřipojili alespoň k refrénům, nebo v závěru potom dokonce i tancem. Však také všichni měli hrdla dobře promazaná vynikající škvarkovou pomazánkou, servírovanou na zdejším trampském rautu s čerstvým chlebem, a svlažená dovezeným moravským vínem. Já osobně byla úžasně nadopovaná příjemným setkáním s desítkami starých kamarádů.

Pravdou je, že mezi zhruba půl druhou stovkou trampů přítomných na slavnostním zahájení výstavy převažovaly „bílé hlavy“ – což je zaběhnuté označení pro dříve narozené, ale to zejména díky tomu, že zde byli především osoby z řad dárců, kteří přispěli a přispívají do neustále se rozrůstajícího sbírkového fondu. Právě jim je naprosto jasná filozofie tohoto specifického muzea. To se totiž snaží zachovat co nejkompletněji historii českého a slovenského fenoménu trampingu, který nemá ve světě obdoby a který je už i oficiálními místy považován za jedinečnou a neopominutelnou subkulturu doby. Pochopili, že pokud odevzdají své trampské relikvie do muzejních sbírek, mají tyto předměty a dokumentace nejen šanci přežít, ale i podat ucelenější výpověď o trampingu i dalším generacím. Vždyť je věčná škoda všech těchto tichých svědků jednotlivých etap dnes již téměř stoletého trampingu, které nezřídka končí v popelnici, když se jejich majitel odebere na nejdelší vandr bez návratu. Možná by tyhle řádky mohly být i takovou samozřejmou a nevtíravou výzvou pro ty, kteří se k podobného dárcovskému kroku zatím ještě neodhodlali. Vždyť ani tahle výstava není v řadě trampských prezentací zdaleka poslední.

Výstava Trampská abeceda potrvá do 15.března příštího roku, je otevřená denně kromě pondělků, a to od 10 do 18 hodin. Pouze od 13. do 15.listopadu budou z technických důvodů dveře letohrádku pro návštěvníky zavřené.  

Kamarádi Staré řeky

Duo Tornádo

Zuzana Poláčková (stojící)

Foto Hanka Hosnedlová