Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Ondřej Zítra má svátek Iva

Podzimní notobraní

Kalná a mlhavá rána, deštivé prochladlé dny a zachmuřená obloha nutí člověka ke krokům, které by nějakým účinným způsobem prosvětlily tuhle podzimní depresivní náladu. Jedním z takových zaručených tahů byl i říjnový zpěvavý večer, na který si Spojené osady českobudějovické pozvaly do boršovského vodáckého kempu na břehu Vltavy pražskou kapelu Zlatý orel a písničkářského barda z Plzně – Béďu Šedifku.

 

 

Béďa Šedifka

 

Zlatý orel

Sešlo se tam nejen trampské osazenstvo českobudějovické a z blízkého okolí, ale za předpokládaným hezkým zážitkem připutovali i trampíci z Tábora, Veselí nad Lužnicí, Lomnice, Soběslavi a dokonce až z dalekého Yukonu.

Ačkoliv se jednalo o pozdní večer, podařilo se skutečně na scénu vyvolat  slunce – hřejivé a vábivé sluníčko v podobě muziky, kterou mají všichni shromáždění rádi a které zahřálo i posmutnělou trampskou duši. Jako příjemný klad vnímali všichni i to, že se nejednalo o sešněrované oficiální koncertování, ale že se kdokoliv kdykoliv mohl přidat a zazpívat si s kapelou. A tak to většina i dělala. Prostě jako u ohně...

Téměř před půlnocí, kdy se sestava přítomných už hodně ztenčila, se chopila nástrojů rodinná kapela Podák Family a jelo se dál. Žádná noc totiž není tak dlouhá, aby se vyzpívaly všechny písně z trampského zpěvníku...      

 

Trampské abecedě se učit nemusíte


Pouhé dva týdny měli tvůrci nové výstavní expozice s trampskou tématikou na její přípravu a realizaci, a to včetně scénáře, výběru exponátů a instalaci. A nejen proto si podle mínění účastníků slavnostní říjnové vernisáže této netradiční výstavy v pražském letohrádku Kinských, patřícího pod Národní muzeum, zaslouží smeknutí pomyslného širáku. Velice příznivé hodnocení bylo namířeno i na celkovou koncepci expozice, zpracování tématu a volbu instalovaných předmětů ze života českých trampů. Zkrátka výstava s názvem Trampská abeceda se tentokrát opravdu trefila do černého. Nebo spíš do zeleného.

Jako velice šťastný se ukázal i nápad přiřadit pod každé písmenko abecedy odpovídající předměty a tiskoviny dokumentující trampskou historii i současnost. Tak se pod příslušným začátečním písmenem prezentují například camrátka, časopisy, domovenky, humor – samosebou trampského ražení, kroniky, osady, potlachy, sleziny, vandry, ale také třeba pod písmenkem R – trampská hudební stopa bratří Ryvolů. Neopomenutelná je pak dominanta pětimetrového totemu stejně jako nepřehlédnutelná, ručně dělaná kanoe uprostřed výstavní místnosti v prvním patře.

Takže uznalé umí patří především zkušené muzejnici  a garantům celého projektu Našeho muzea (což je sdružení zastřešující trampské sbírky) - Prckovi (Mirek Navrátil z Brna) a Paddymu (Miloš Černý z Prahy). Ovšem, jak oni sami opakovaně zdůrazňují, nic z toho by prostě nemohlo existovat, kdyby nebylo  armády dárců z celé republiky, z jejichž trampských pokladů vznikají jak zmiňované výstavy, tak průběžně budovaná trvalá trampská expozice.

Slavnostní podzimní vernisáž symbolizovala nejen klasická zelená, ale také číslo sedmnáct. Akce se totiž konala 17.října v 17 hodin 17 minut. A možná, že by se při troše snahy našel i další bod s počtem sedmnáct... U vystupujících muzikantů to ale bohužel nebylo, ačkoliv je zastupovali poměrně početní Šmidli boys, následně pak osvědčení Kamarádi Staré řeky a v závěru razantní dámské duo Iveta Tornádo a Marcellína s kontrabasem Čombeho. Viděla jsem na vlastní oči, jak písničky všech těchto tří formací doslova šijí s Marko Čermákem, který by se k nim nejraději přidal, mít s sebou banjo, s plzeňským Šedifkou, který se zapojil alespoň svým hlasem, ale i s řadou dalších kamarádů, kteří neodolali, aby se nepřipojili alespoň k refrénům, nebo v závěru potom dokonce i tancem. Však také všichni měli hrdla dobře promazaná vynikající škvarkovou pomazánkou, servírovanou na zdejším trampském rautu s čerstvým chlebem, a svlažená dovezeným moravským vínem. Já osobně byla úžasně nadopovaná příjemným setkáním s desítkami starých kamarádů.

Pravdou je, že mezi zhruba půl druhou stovkou trampů přítomných na slavnostním zahájení výstavy převažovaly „bílé hlavy“ – což je zaběhnuté označení pro dříve narozené, ale to zejména díky tomu, že zde byli především osoby z řad dárců, kteří přispěli a přispívají do neustále se rozrůstajícího sbírkového fondu. Právě jim je naprosto jasná filozofie tohoto specifického muzea. To se totiž snaží zachovat co nejkompletněji historii českého a slovenského fenoménu trampingu, který nemá ve světě obdoby a který je už i oficiálními místy považován za jedinečnou a neopominutelnou subkulturu doby. Pochopili, že pokud odevzdají své trampské relikvie do muzejních sbírek, mají tyto předměty a dokumentace nejen šanci přežít, ale i podat ucelenější výpověď o trampingu i dalším generacím. Vždyť je věčná škoda všech těchto tichých svědků jednotlivých etap dnes již téměř stoletého trampingu, které nezřídka končí v popelnici, když se jejich majitel odebere na nejdelší vandr bez návratu. Možná by tyhle řádky mohly být i takovou samozřejmou a nevtíravou výzvou pro ty, kteří se k podobného dárcovskému kroku zatím ještě neodhodlali. Vždyť ani tahle výstava není v řadě trampských prezentací zdaleka poslední.

Výstava Trampská abeceda potrvá do 15.března příštího roku, je otevřená denně kromě pondělků, a to od 10 do 18 hodin. Pouze od 13. do 15.listopadu budou z technických důvodů dveře letohrádku pro návštěvníky zavřené.  

  

Kamarádi Staré řeky

 

Duo Tornádo

 

Zuzana Poláčková (stojící)

 

 

 

Foto Hanka Hosnedlová

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6747394

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz