Pobavený kameraman Karel Slach 

V Pardubicích stojí nový dům skautů, postavený s přispěním Bruselu za nějakých 40 milionů korun. Je krásný, nový, s neskautsky klopenými střechami – ale jak má vypadat skautsky klopená střecha? 

Naše představy o této organizací budou tradičně svojsíkovské, foglarovské, i Marko Čermák se v ilustraci Rychlých šípů musel přiblížit výrazu 30. let minulého století… Neskautsky jsem si zamudroval, to se mi stává. 

Nový skautský dům v Pardubicích

Popáté se zde sešli trampští řezbáři na akci výstižně zvané Dláta a kytary. Hostitelem je Jirka Junger, skaut. Je mladý, takže ho toto spojení nepřekvapuje. Spojení ohně a vody, trampů a skautů. Dvou odevěkých spřízněných světů, avšak vzájemně na sebe nevražicích. Jak vyplývá z historie, ta zášť pocházela spíš z řad skautů, nechuť k těm, kteří dezertovali k volnému trampingu. Zmizela po Únoru ´48, když byl skauting zakázán. Trampové pak nosívali na spojeneckých battledressech i německých buršlacích z nedávno skončené války skautské lilie. Na protest, jako výraz solidarity, výraz vzdoru vůči těm, co zakazují skauty a zakazují trampy, ale ty nelze rozpustit, neboť nejsou organizací. A znovu se objevila po obnovení skautingu v průběhu Pražského jara. Myslím, že se muselo počkat, až ta vojensky militantní generace věrná odkazu plukovníka Baden-Powela odejde. Říkám to nerad. Rád říkám, že už se stalo. Že skauti hostí trampy uvnitř krásného skautského domu za peníze z Evropské unie. Spatřuji v tom symboliku. Jsme v Evropě, skauti i trampové, i když pořád jenom na krajíčku té Evropy.

Sjeli se z celé republiky. U velkých stolů pracují na malých věcech. Ty velké pak vystavují na začátku léta na setkání v lesích. To příští má být na Slovácku, někde u Buchlovských hor, na krásném a jistě tajemném místě. Vím kde, ale neřeknu vám to.

 Zatímco do práce řezbářů hrají na pódiu trampské kapely, zatímco přijíždějí další kamarádi, zvědavci, opoždění tvůrci zdaleka, možná i tvůrci v kocovině, přísálím voní řezbářský guláš a jako bariéra je do nitra domu postaven pult s nápoji. Beztak se tam každý zastaví, než jde na guláš. Když jde z guláše, zastaví se znovu. Nelze guláš zapíjet limonádou.

     Oficiálně se zahajuje, až nadejde čas. K pódiu přistoupí pořadatelé a šerif trampských řezbářů, kapela zahraje Řezbářskou hymnu. Stojí se u ní v pozoru, je to přece hymna. Setkání je zahájeno, ale zahájeno je už vlastně dlouho, jen to chtělo ten oficiální kolorit. A pak šli dva významní řezbáři před kameru.

Zleva trampský klasik Béďa Šedifka, vedle nový šerif trampských řezbářů Tanečník, vpravo Fedor Skotal

 Kameraman Karel Slach tentokrát neztratil mobilní telefon, Karel v Pardubicích ztratil boty. „A to jel domů bosej?“, zeptala se znepokojeně Jana, která zná Karla velmi dlouho. Nejel domů bosej, Karel si pro jistotu přivezl dva páry bot, kdyby snad jedny boty zapomněl. Pak je zapomněl v automobilu studentů FAMU, kteří do Pardubic přijeli jen kvůli němu. Natáčejí totiž film o významném kameramanu Karlu Slachovi. Teď mají navíc ještě Mistrovy boty. Byl to dobrý výlet.

Na pozadí řezbářů štáb – zleva režisér Václav Křístek, Fedor Skotal, Karel Slach, sedící asistentka režie Gábinka Schüllerová

Foto Jiří Junger