POZDRAV Z TROJCÍPU

Rád bych vám napsal o zajímavé zimní výpravě, které se zúčastnilo šest košických kamarádů, většinou členové Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny. Šlo o třetí zálesáckou zkoušku, složenou z vlastnoruční výroby výstroje ( včetně sněžnic), zkoušky odvahy a znalostí zimního táboření.

Cílem výpravy o zimních prázdninách byl nejvýchodnější bod Československa – vrch Kremenec (1221 m n. m.) – trojcíp československo – polsko – sovětských hranic. Úkolem výpravy, která měla sebou mj. i teploměr a barometr s výškoměrem bylo také zaznamenávání povětrnostních podmínek. Pomocí výškoměru jsme kontrolovali správnost kót, uvedených na mapě, získané z Technického muzea v Košicích. Nejnižší teplotu jsme zaznamenali 26.prosince v deset večer – minus 18 stupňů.

Budova zvaná Kiva, kde skauti tančí rituální tance indiánů

Motto: Vnikni znovu do rytmu bubnu Velkého hromu a nech tvoje srdce volně tančit s větrem Stínové země. Dívej se daleko do modré oblohy, až uvidíš Hořícího ptáka. Jen tak budeš vědět, že někde tam žije sám Wakan Tanka – Velký duch. On smí naplnit tvoje srdce krásou a mírem lesních dětí.

Koshare prolog / J. F. „Buck“ Burshear

V městě La Junta (čti La Hunta – křižovatka) existuje výjímečný skautský oddíl. Nazývají se Koshare (čti Košárí) a jejich zvláštností a zálibou jsou indiánské tance. To znamená, že v rytmu obrovského bubnu - v průměru dvou metrů – a za zpěvu a halekání indiánských melodií poskakují a krouží v pestrých kostýmech kolem taneční arény. Chlapci a dnes i děvčata. Kluci mají štíty, oštěpy a luky a dívky mají dlouhé pestrobarevné šály a rolničky uvázané nad kotníky. (Připomíná mi to tance Shawl a Jingle Dance).

Trapsavec mládne

V úvodu nejdříve pár slov pro nezasvěcené: Co je to vlastně Trapsavec? Není to ani trapný psavec, ani savec na útěku (v trapu), jak by si někdo mohl vykládat, ale trampská literární soutěž, která má kořeny hluboko v době totalitního režimu, kdy byla ještě v podstatě v ilegalitě. Troufám si navíc tvrdit, že je vůbec nejdéle fungující a v podstatě úspěšnou literární soutěží u nás. Svědčí o tom její letošní, neuvěřitelný v pořadí již 38.ročník. Ale nehodlám se nyní věnovat historii soutěže, nýbrž žhavé současnosti, k níž patří i květnový oheň Trapsavce, který se tentokrát konal téměř na rozhraní západních a jižních Čech poblíž Nepomuka.

V roce 1971 se Porta dožila prvního malého jubilea - pátého výročí trvání. Obyčejně bývá zvykem jubileum náležitě oslavit. Porta se na to připravovala už od prosince předchozího roku, kdy se v rámci „ideologického dohledu“ stal jejím hlavním pořadatelem na základě rozhodnutí svého předsednictva Český ústřední výbor Socialistického svazu mládeže.

Dalo by se tedy očekávat, že V. ročník v Ústí nad Labem bude skutečně reprezentativní. Ale nestalo se tak, opak byl pravdou. V průběhu jara se štáb Porty několikrát bezvýsledně informoval v Domě kultury a na dalších příslušných institucích v Ústí nad Labem, zda zůstanou i nadále organizátorem tohoto festivalu. Prostřednictvím ÚDLUT (Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti, později Ústav pro kulturně výchovnou činnost), který byl spolupořadatelem Porty, zaslal ústřední štáb 27. dubna oficiální dopis řediteli Krajského kulturního střediska, ale do konce května na něj přes veškeré urgence nedostal odpověď.

Scéna ze slavného filmu Limonádový Joe podle předlohy Jiřího Brdečky

* 2. 6. 1902 Vladimír Ležák – Borin, novinářský pseudonym Otto Rikin, za I. sv. války v Cizinecké legii, po r. 1918 prozaik, dramatik a satirik; sekretář boxing kroužku (30. léta); publicista v komunistickém tisku (např. v teoretickém orgánu Komunistické internacionály mládeže publikoval instruktivní článek Práce mezi trampy) a v časopise Tramp (1929 - 1931); po návštěvě SSSR v roce 1934 „prohlédl“ a přešel do nakladatelství Melantrich a psal do Českého slova; v roce 1939 emigroval do Anglie, po II. sv. válce žil v Austrálii – v Melbourne vydal v roce 1959 svou knihu Vykořenění anglicky pod názvem The Uprooted Surrive; poté žil ve Skotsku a v Rakousku; zemřel při návštěvě Československa 11. 1. 1970

Na Modré kotvě  u Zámeckého mlýna byl potlach, oheň hořel, hrálo se zpívalo, pivo teklo proudem, počasí se vydařilo. Protože Šumák - Petr Tater z osady Skot udělal pár skvělých fotek, posílám to potrubní poštou, aby z toho něco národ trampský měl!

PABĚRKŮ LÁSKY HLAS

INZERÁT

Bylo už dost nevlídno,když jsme na podzim 1973 putovali po slováckých kotárech, a tak nás jednoho večera přilákala bludička ohně. K našemu překvapení jeho strážce byl sám a vůbec přitom nepřipomínal trampa – na sobě tesilky, kovové brejličky. Ale ochotně souhlasil s naším hostováním, podělil se o své zásoby a v tichu noci se rozpovídal.Mohlo mu být tak dvacet, přesto znal nejednu moudrost táborového ohně a nejen jeho. Řeč přišla i na život našich vrstevníků. Nikdy potom jsem se nesetkal s takovou vírou v mezilidské vztahy. Byl jen smutný z toho, že stále méně mladých lidí se umí opravdu bavit. Byl to nádherný večer.

Julius Kalaš                             Zdeněk Šmíd                                       Karel Effa

† 13. 5. 1967 JUDr. Julius Kalaš, vystudoval práva na Karlově univerzitě; skladbu studoval na pražské konzervatoři u J. B. Foerstra a Jaroslava Křičky a na mistrovské škole u Josefa Suka; odroku 1948 půsovil na FAMU v Praze jako profesor hudby a zvuku ve filmu; hudba k 40 filmům (Císař a pekař, Katakomby, Lidé na kře, Páté kolo u vozu, Vzbouření na vsi, Z českých mlýnů), operety (Láska nezná hranice (1934), Bílá paní (1941), Komediant (1943), Valašská nevěsta (1953), Dovolená s Andělem (1954) a Mlynářka z Granady (1954); skladatel více než 150 písní (hudba Dýchej z hluboka - text K. Hrnčíř, hudba Hawai kouzla zbavená - text K. Hrnčíř, Na divoké Vltavě - text J. Káš, hudba Recept na trampskou píseň - text J. Káš (1932);; zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů