TOULOVCOVY MAŠTALE

Neděle na vandrech si bývají podobné jako vejce vejci: skromná snídaně, spěšné balení, rychle na vlak, dvě tři písničky, pár stisků rukou…a ahoj. Tahle neděle však nebyla tak docela obyčejná. Taky se vstávalo, snídalo a balilo, ale cestou k civilizaci jsme se rozhodli podívat se ještě na Toulovcovy maštale. Tak jsme vykročili. Vpředu Fred s Tunelářem, pak já, Bobina a na party nám šlapal Vlk. Za zatáčkou se objevila planinka posetá papíry, konzervami, ohryzky a bůhví čím ještě.

Nápis na turistickém ukazateli stručně oznamoval, že jsme na místě. První, co mne při pohledu kolem dokola napadlo, bylo: ne maštale, ale chlív ! Proběhli jsme skalním bludišťátkem a stanuli sklesle nad pakárnami a tou spouští u vchodu. Bylo nám skoro do breku,ale pak se zrodil nápad: uklidíme.Řádili jsme chvíli jako tajfuni a výsledkem byl jeden ohromný a ještě jeden menší igelitový pytel nejrůznějších odpadků. Naše soukromá statistika ukázala, že nejraději lidé odhazovali konzervy od vepřového ve vlastní šťávě a hned potom lunchmeat. Papírky pak dokázaly, že v lese chutná čokoláda dvojnásob a ze širokého sortimentu bonbonů jsou nejoblíbenější karamely.Taky na patnácti jovonkách si někdo pochutnal, ale proč tam potom zapomněl trenýrk, to jsme marně přemýšleli, Když pak bylo už také ohniště zahlazeno, dostavil se z ničeho nic strašně krásný, nevyslovitelný pocit.Z toho, že jsme udělali něco užitečného. Obtěžkání dvěma pytli jsme se vraceli domů. Po cestě jsm nacházeli stále nové a nové odpadky, které jsme  nemohli už posbírat. A tak v nás pomalu rostlo rozhodnutí: Vrátíme se s posilou a přineseme si dvakrát tak velké pytle!

MRKČA, Pardubice ( Mladý svět 37/1978)

GALERIE VE STRÁNI

Až se kamarádi vydáte na podzim na vandr do našich velehor – Vysokých Tater – tak hned za Liptovským Mikulášem narazíte na klidnou obec Východná. A hned za humny této obce u slnice vás překvapí velký přírodní amfiteátr, vybudovaný z mohutných smrkových kmenů. Tady už 25 let jísá, zpívá a tančí mládí celé naší republiky při folkloristických festivalech. Ale teď mám na mysli jinou věc. Od bran amfiteátru až nahoru po stráni jsou roztroušeny dřevěné plastiky. V nadživotní velikosti se tu tyčí čtyřicítka soch, vydlabaných z mohutných topolových kmenů. Představují nejrůznější typy horských i podhorských lidí a lidiček, chalupníky,selky, matky s malými caparty, muzikanty, ale i horní chlapce, starosty a dokonce je tu i děda, vedoucí kravku na trh. Dohromady to tvoří  úžasnou, nevídanou přírodní galerii lidového umění. Tak nezapomeňte – galerie ve stráni.

GRIZZLI, Praha ( Mladý svět 37/1978)

OTAVOU VPŘED

Rozhodli jsme  se splavit Zlatonosnou řeku způsobem starých prámařů. Posádku voru  tvořilo osm námořníků a jedna plavčice, dřevo nám poskytl z polomů lesní závod v Petrovicích, stavba plavidla jménem Vorvaň trvala dva dny. Vor o rozměrech 9x3 m měl při plném zatížení ponor 30 centimetrů. Vypluli jsme od Červených dvorů za Sušicí a zanedlouho byl první jez první zkouškou, zda úmorná práce nebyla zbytečná.Nebyla a ohromné hurá se neslo pod zdolaným jezem. První den jsme dorazili až k hradu Rábí, cílem druhého dne byly Horažďovice. Vyhýbali jsme se nebezpečně velkým  kamenům při stavu vody po kolena. Byla-li hladina klidná, dalo se na voru i tancovat.Naše plavba skončila u Strakonic a cestou ze Sušice jsme pokořili sedm malých, jedenáct velkých jezů a tři propustě…

 JÓNA +MIDAR, Brno ( Mladý svět 40/1978)

DOBŘE NA HRONU

Jako každý rok jsme  se rozhodli jet o prázdninách řeku, tentokrát Hron. Několik dní jsme jeli zcela opuštěni – to byla proti vysoce frekventovaným jihočeským řekám změna, se kterou jsme nepočítali. Jednoho dne se však na obzoru objevilo hejno kánoí – parta, která se dala dohromady s pomocí Mladého světa. Když vedoucí Honza hledal  vhodné místo k táboření v neproniknutelném trní a hloží a když pak po postavení tábora, kde se sušila spousta mokrých věcí,  všichni najednou zmizeli na druhý břeh a navraceli se s přecpanými batohy, taškami a pytli jako z loupeže století  – nebylo nám to příliš jasné. Naše zvědavost zvítězila a my začali nahlížet do kuchyní jednotlivých družstev. Úkol, jak jsme zjistili, totiž zněl: opatřit si večeři prací ! Přitom, jak jsme pomáhali dělat ohniště, mísit těsto a krájet cibuli, jsme se dovídali, jak někteří naškrábali v restauraci kotel brambor, jiní nosili parkety, další zvelebovali zahrady nebo štípali dřevo. Výsledkem práce a pozdějšího kuchtění pak byla tabule s meruňkovými knedlíky a tvarožníky s jahodovou pěnou pro vegetariány, pečení králící a půlnoční guláš pro ty náročnější a hlavní chody samozřejmě doplňovalo mnoho druhů čajů a kompotů. Druhý den ráno jsme se rozloučili, nedá se však zapomenout na atmosféru tohoto společně prožitého dne, plného dobré pohody, veselí a kamarádství. Za ni chci poděkovat vedoucím i  celé partě, která nás tak hezky přijala mezi sebe.

SANDY, Ostrava ( Mladý svět 41/1978)