PŘEBORY  V GRAMOTNOSTI

Byli jsme s kamarádem na víkendovém  vandru a zrovna jsme započali s přípravou snídaně, když se proti nám vyřítil člověk v doprovodu svého asi sedmnáctiletého syna. “Okamžitě uhaste ten oheň! Máte vůbec občanské průkazy ?!“ spustil na nás a aby své řeči dodal korunu, zvučně poznamenal, že jestli neuposlechneme, zavolá na nás příslušníky VB. Podařilo se mu pokazit nám chuť k jídlu, tak jsme zalili oheň budoucí polévkou a šli pryč. Zajímalo nás, co si asi myslel jeho syn, který mlčky přihlížel.

Nejzajímavější na tomto ochránci přírody bylo, že třímal v ruce sekyru ( zřejmě na sebeobranu) a že jsme našli jeho auto zaparkované v lese. Ačkoliv byla před lesem ohromná cedule zakazující parkování a že jsme se – díky gramotnosti, na kterou máme oba i doklady, maturitní vysvědčení – dočetli na jedné další ceduli o zákazu stanování, ale nikoliv táboření. Tak nám Ohníčku poraď – co s takovými  „ochránci“ ?

DROBEK, Petřvald ( Mladý svět 28/1978)

KONEC ČERVNA

„ Mám vopáčko z matiky!“ zakřičím na celý les, aby mě vzal na vědomí,jenže tato množina stromů mi neodpovídá.Hlavou se mi honí samé vzorce  - místo básnických obratů, které mne jindy v přírodě napadají.Neprohlížím si krásné tvary listů, ale plochy neznámého obsahu.Žilnatina jsou přímky, které po prodloužení svírají s řapíkem úhel rovněž neznámý.Stromy jsou kolmice,vztyčené v rovině, paprsky slunce se dispergují na barevný pás,rybník je kružnice, u níž neumím najít střed, zvířata jsou pohybujícími se body, komplikující příklad…Ta písemka musí vyjít, abych zas mohla přírodu chápat po svém!

BERUŠKA ML., Čáslav  ( Mladý svět  29/1978)

ZNÁTE  ŽALUDŠTEJN ?

Když cestou z Valdštejna na Hrubou skálu odbočíte na první křižovatce doprava, dostanete se po pěti minutách k domu pana Kopice. Dům má ještě doškovou střechu, stěny jsou dřevěné, prostě si řeknete – historická památka. Jenže od tohoto domu vede cestička do skalní galerie. Ano, na skalách najdete reliéfy postav z naší historie – Horymír, Jan Hus, Jan Žižka…A každá postava je doprovázena  moudrostí hodnou památníku.

Asi kilometr odsud bydlí druhý umělec, také samouk. Jeho sochy jsou rozmístěny v soustavě jezírek a bazénů a všemu vévodí hrad Žaludštejn: nejmenší obývaný hrad na světě s vlastní hladomornou, sálem i věží. Když jsem jej ukazoval  svému příteli, milovníku historie, nejprve mi zle spílal – ale nakonec mu nezbylo, než se všemu zasmát…

KAREL, Radimovice ( Mladý svět 30/1978)

MY NA CHMELU

Přibližuje se to k nám nezadržitelným tempem. Doba, kdy my, študáci od patnácti do pětadvaceti let ( jinak taky stoprocentní trampové a čundráci) shodíme ze zad bagáže a se slzou v oku dáme stranou kudly i sekerky, samorosty z Bílých Karpat i opravdické šutry z Lomnického štítu. Z kapes vysypeme bukové listí a jehličí z borovic a s pohledem upřeným do dálky si představíme tři týdny, které nás čekají.Z obou nádherně zachovalých plic utrousíme napůl vážný povzdech: Už jsme zase v tom: chmel, šílené spousty chmele ! Mžitky před očima z laviny chmelových šišek, indulona na obolavěné ruce, vstávání do ranní „ příšerný kosy“, ešus s horkým čajem, co je k nezaplacení, slunce a nasládlý pach chmele,drnčení drátů a mraky padajících štoků. Ale taky čistě abstraktní  představa hypotetické trojčlenky: 1 šiška…asi 1,5 litru obohacené vody, nekonečné množství šišek…X.

S mdlobným svitem v očích plánujeme celosvětové hnutí za zrušení pivovarů, toužebně očekáváme spásnou jiskérku výplatního dne…ale – vlastně se těšíme ! Tohle a ještě mnoho  jiného nás letos opět čeká.

SLÁVEK, Hradec Králové ( Mladý svět  31/1978)

VLČÍ OSADA

Jednou ke mně přišla Inka s dobrým nápadem: co takhle naučit děti chovat se v lese ? Byl to dobrý nápad, a tak jsem zašel za jedním kamarádem, který vede oddíl pionýrů a seznámil ho s naším úmyslem. Souhlasil a už za týden se jelo.Celý den jsme chodili po lese a večer jsme našli nocleh ve Vlčí osadě. Učili jsme děti , jak nedělat v lese nepořádek. A podle návrhu Petra z Volgogradu, který psal do TO jak to udělat, aby nebylo vůbec poznat, kde jsme před chvílí tábořili. Kromě toho jsme sklidili jedno smetiště na kraji lesa, učili je stopovat zvěř, rozdělávat oheň, pozorovat zvířata, blíž poznávat lesní obyvatele, najít světové strany, orientovat se podle mapy a naši malí kamarádi se dokonce zdokonalili i ve vaření nad ohněm. Dětem se výlet moc líbil,ale čas rychle uběhl a nám nezbylo, než se vrátit do města. Nyní už jen vzpomínáme na hezké zážitky a těšíme se, kdy vyrazíme znovu s novou skupinou.

ČÁRLÍ, Pardubice  ( Mladý svět 32/1978)

Foto: vandracky.rajce.idnes.cz a archiv