Vzkazy

  • Konec upírů na Rusi

    Pamětníci, vzpomínáte na komunistický (jak jinak v šedesátých) časopis Svět sovětů? Remitenda tohoto plátku činila asi 95%. Dokud, na žádost jistého soudruha, nebyli povoláni pan Jiří Winter - Neprakta a pan Miloš Švandrlík, aby se pokusili s časopisem něco udělat. Udělali. Změnili název na S 36, tedy Svět sovětů 36 stránek, no SS by ani koncem šedesátých neprošlo, a na poslední straně obálky začali publikovat komiks (tehdy "kreslený seriál") Konec upírů na Rusi. Remitenda klesla k 10%. A pak přišel jednadvacátý srpen, rusáci obsadili redakci a vše, včetně originálů, spálili na dvorku. Třináct pokračování se zachovalo a na ty, ale i na mnohé další kresby vás zveme do Klubu Čtrnáctka v Ratajích nad Sázavou. Vernisáž výstavy je 6. 8. 2022 od 15 hodin a výstava potrvá do 31. 8. 2022. Těšíme se na vás!

    Ota Kmínek

    Celý článek...  
  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
Dnes má svátek Vavřinec Zítra má svátek Zuzana


Posilám pozdrav a pár fotek z indiánského Pow-wow, které se konalo v Denveru. V rytmu bubnu (indiánské srdce) a za zpěvu válečných písní (i neválečných) tančili muži, ženy i děti a nakonec všichni, kdo se přidali a měli chuť šourat nohama. Soutěžilo se v tancích Shawl Dance, Gourd Dance i Sun Dance. Převládaly nádherné barvy indiánských krojů a při obřadu (Grand Entry) zazněla hymna Spojených států i hymna Indiánského národa. Váleční veteráni nesli vzácné trofeje - Staff s orlími péry a vlajky kmenů.

Celý článek...

 Tonda Hlaváč

* 14. 4. 1902  Antonín Konvička, skladatel (s bratrem V. Konvičkou ze skupiny Settleři složil hudbu k písni Prales - text J. Korda

† 15. 4. 1962  Rudolf Harnisch – Ruda, v roce 1931 vedoucí trampského sboru Song Boys, trampský písničkář (písně Až budeš velký staneš se námořníkem, Co platno, Děvčátko odejdu, Honolulu, Hou hou, Kamaráde nevěš hlavu, Mé oči, Zlatokop Tom), skladatel (píseň Listopad - text Daisy Jelenová); největší hit Hospůdka; malíř, herec

Celý článek...

Když bylo Janu Nerudovi padesát, titulovali ho „ctihodný kmete“. Miki Ryvola přivítal 12.dubna sedmdesátku a já ho pořád a asi navždycky vidím jako kluka – jako dychtivého, nadšeného, ctižádostivého kluka, který toužil zanechat za sebou čitelnou stopu a vytvořit si svůj zvláštní mikrosvět podle vlastních představ a pravidel. Obojí se mu navzdory všemu, možná díky jeho vytrvalosti a zarputilosti, možná i díky spoustě neuvěřitelných náhod a osudových konstelací, podařilo. Nepochybně ovšem taky díky tomu, že potkal haldu správných lidiček právě pro svou velkou hru.

Celý článek...




MASTŇÁK ?


Krajinu protínala čtyřproudá dálnice, která mizela kdesi za horizontem. Řítily se po ní proudy aut.
Dnes byl v Praze , pozítří jede se šéfem do Bratislavy. Je toho moc. Od mládí si přál řídit auto,ale pomalu ho to začínalo unavovat. Léta se hlásila o své. Panebože, ty holky. Jestli jim bylo šestnáct, tak je to moc. Rance na zádech a stopují u silnice. To není jako za jeho mládí. Stovky kilometrů v nohách a nikdo nemyslel na autostop. Snad dokonce jezdí s klukama. S takovými partami měl špatné zkušenosti. Za půl hodiny jízdy mu stačili ukrást tranzistor a poničit sedadla. Už aby byl doma. Co je asi v televizi ?

Celý článek...


FOLK V ÉTERU

Pravda, sobota je den, kdy každý milovník dálek a romantiky hledí do zelena, šplouchá se v rybníce, chystá dřevo na večer, dřepí na stopu – obvykle nevybaven tranzistorákem. Nicméně další milovníky folkových, trampských a country písniček zřejmě potěší sdělení, že počínaje 3. červencem zazní každou sobotu od 15 hodin odpoledne na stanici Praha směsice povídání a písniček, věnovaná právě této hudební oblasti. Seriál nazvaný Léto s folkem potrvá osm letních sobot v rámci pořadu Modré akordy.

Celý článek...

Jan Buddeus zvaný Habešan je významný pražský tramp. Chtělo by se říct až československý tramp, planetární tramp - přestože po srpnové okupaci zůstal doma a mohli jsme se dále potkávat, teď ho už dlouhá léta potkáte kdekoliv ve světě, zvláště když se tam něco děje. Sám nebo s pardem Nafťákem rozveselí kdekterý oheň, kdekterý potlach, i ty potlachy světové.

Celý článek...


● Osada Šílenci přírody ( Mešuge naturále) oslavili 3 652 dní od svého vzniku potlachem k desetiletí a zvali kamarády mottem „ Pod hlavu si dám usárnu, pak se na ni natáhnu a k ránu se jenom protáhnu“.

Celý článek...


NOVOROČNÍ

„ Jak na Nový rok, tak po celý rok“ pravil Dany a vystrčil z celty malíček, aby vyzkoušel sílu mrazu. Vedle spočívající spacák, zamuchlaný v celtách, ani nedutal, jen z otvoru pravidelně stoupaly obláčky zmrzlého dechu.

„Kolem mínus dvaceti“, hlásil Dany, „ co budeme dělat ? „

Jinovatkové obláčky se zvolna rozplývaly v zasněžených větvích a neodpovídaly.

„Budeme dneska vůbec vstávat ?“

„ Mně je dobře a teplo“, ozval se Smrčkův dutý hlas ze spacáku.“ Já tu zůstanu. Ale poslyš, nejde sem někdo ? „

Celý článek...


Začátkem roku 1970 jsme se s hrstkou karlovarských trampů domluvili, že uděláme smuteční oheň k prvnímu výročí upálení Jana Palacha a trampa od Opavy Jana Zajíce (Zajícovi na vandru říkali Míša a byl z osady Siroty). Dělali jsme s tou smutečkou velké tajnosti, ale přesto se to dostalo k uším SNB. Všichni jsme si byli vědomi policejného stíhání a přesto jsme šli do toho. Odjeli jsme motoráčkem směrem na Mariánské Lázně a sešli jsme se za Bečovem v počtu asi 20 lidí. Blízko železniční zastávky Louka jsme v lese připravili hranici, u které jsme po jejím zapálení zazpívali naši hymnu a pak byla minuta za kamarády, kteří skončili pod pásy tanků v srpnu 1968.

Celý článek...



NEOTOČILA JSEM SE, POCHOPITELNĚ


Stalo se mi letos v srpnu o prázdninách: jela jsem na kole nakupovat. Předjela jsem skupinku chlapců, trampů,kteří zřejmě přijeli stanovat na Slunečné jezero. Začali za mnou křičet: „ Slečno, zastavte !“ Výkřiky doprovázeli hvízdáním a povykováním. Samozřejmě - na takové projevy náklonnosti jsem nereagovala , taková nejsem. Zastavila jsem se u přítelkyně, která po dobu prázdnin prodávala v bufetu. Dovedete si představit mé pocity, když jsem za chvíli spatřila známou skupinu mládenců. Pošťuchovali se mezi sebou, až jeden z nich se mne zeptal : „ Promiňte, slečno, to vy jste před chvíli tudy jela na kole ? „ Mlčky jsem přikývla a on na to : „ Totiž vypadly vám z kapsy peníze, tady jsou.“

Obrátila jsem jsem kapsu u kalhot, byla prázdná.

„Proto jsme za vámi křičeli a pískali“ – dodal ještě jako na omluvu. Ti kluci měli sice odřené džíny, ale myslím, že mnohem důležitější je, jak se zachovali.

ANDREA
( Mladý svět 48/1976)

 

KAMARÁDI A KAMARÁDKY !

Jistě není nic výjimečného, když si tramp přibalí do torny nebo teletiny nějakou konzervu či jídlo jinak zabalené – např. ve skle. Taky je víc než obvyklé , že vše až na obal zbaštíme. A jsme u toho: co s plechovkou ? Tramp jako ochránce přírody ( alespoň většinou) vezme plechovku, kanadou ji zplacatí a šoupne tu či onde tak, aby na ni nebylo vidět. Každý ví, že se vandruje už nějaký ten pátek a kempů zase není tolik , abychom se zase na ten starý nevrátili. A pak se může stát to,co se stalo mně: budete chtít zlikvidovat plechovku a ejhle – ona už tam jedna je. Jdete dál, hrábnete lopatkou – a sakra, jsou tam další tři…

Nebyla to jen má zkušenost, a tak se daly hlavy dohromady a dohodly se na tom, že všechny sklenice, konzervy a podobné ostatky potravin budeme vozit zpátky domů, a tam je s klidným svědomím hodíme do popelnice. V žebradle se vždycky flek najde a bez obsahu jsou plechovky bezvýznamným zatížením.

Pokud se pořádají větší podniky – potlachy , různé sleziny a setkání - neměl by pro pořádající osady být velký problém sehnat igelitový pytel a upozornit na něj kamarády. Po skončení tlachu se vždycky najdou ochotní , kteří pomohou pytel odnést do nejbližší vesnice. Ušetříme tím nejen práci s hledáním místa, kam lze ještě odpadky zakopat, ale pomůžeme sobě i dalším udržet krásnou přírodu na úrovni.

Xxx

Tato výzva kamaráda z Havířova se nám nedávno dostala do ruky a pokud vím, v okolí Brna se rychle šíří. Mezi našimi kamarády měla velkou odezvu a většina lidí se k ní horlivě hlásila. Vyskytly se sice hlasy, že odpad z měst se stejně vyváží do přírody a že tedy nemá cenu si zbytečně špinit torny, nehledě na to, že v létě budou zbytky jídel v plechovkách zapáchat. Odpověď je však snadná: městský odpad je vyvážen na státem schválené zavážky a je věcí státu zajistit po ukončení závozu splynutí zavážky s okolní krajinou, zavezení zeminou, vysazení vhodných kultur apod. Rozhodně je plechovka v popelnici lépe uklizená, než pod pařezem v lese. Aby potraviny nezapáchaly, lze plechovky vypálit a znečištění torny lze zabránit igelitovým pytlíkem.

Myslíme si, že by se k této výzvě měl přihlásit každý správný tramp a každý, kdo jezdí do přírody – ať je pionýr, turista, horolezec, jeskyňář nebo fotograf. A že bychom měli usilovat o to, aby se stejná praxe prosadila i u automobilistů, kteří zatím pohazují papíry, plechovky či láhve od nápojů a saponátů volně po lese. Byl by to dobrý způsob, jak vychovat po této stránce ty, kterým se od nepaměti říká paďouři. Udělali bychom všichni dobrý skutek pro prodloužení života naší matky Přírody.

MIKIN
( Mladý svět 49/1976)

 

O DORTOVOU KOPAČKU

Za účasti čtyř družstev se hrál na házenkářském hřišti v pražském Podolí turnaj v malé kopané dívek „ O dortovou kopačku G klubu“. Pořadatelem utěšeného podniku byli nadšenci z odboru turistiky TJ Spartak Praha 4, dříve známého jako Gymnasion klub.

Několik desítek diváků ( a hráčky právě nehrající) jistě nelitovalo. Na zdravém vzduchu se srdce i oči pokochaly pohledem na devět krásných gólů, penalty proměněné i zneškodněné , zákroky dovolené i méně dovolené, nastřelené tyče i břevna. V turnaji zvítězily Komety, v jejichž středu byla i nejlepší střelkyně a vůbec nejlepší hráčka turnaje Honza Adamcová. Největší úspěch však slavila první cena – skvěle vyhlížející a stejně chutnající dort paní Čálkové z Vraňan, který byl sněden ve stejně přátelském duchu, v jakém se předtím vedlo fotbalové klání. Mladým turistkám se okopávání kamarádek i důmyslné pátrání po míči zalíbilo natolik, že zjara lze očekávat reprízu této povedené taškařice.

( ŠŘ)
(Mladý svět 50/1976)

 

TULÁK

V tisíci metrech nadmořské výšky seděla řídká mlha. Stromy obtěžkané těžkým sněhem trčely do propasti zimní oblohy. Krajinu obalovalo dokonalé ticho. Ticho, které neporuší nic, než rytmus vlastního srdce. Psaly se Vánoce 19… Několik dní jsem se toulal po zapadaném Slovenském ráji. Hostil mě malý srub, dobře ukrytý před tím, co někdy s trochou hrdosti, jindy s přídechem ironie nazýváme civilizace. Druhý vánoční svátek jsem tomuto nejsenzačnějšímu hotelu ve střední Evropě a okolí dal ahoj.

Stočil jsem kroky na jihovýchod a hodiny se brodil v závějích.Šero, neposkvrněný sníh, galerie vodních vodopádů, mrazivá vůně hor,ticho…Námět pro houfy básníků, kteří však raději v údolí obouvají bačkory než kanady.

V nohou jsem měl okolo třiceti kilometrů, když jsem dorazil na malou vylidněnou železniční zastávku.Ve světle namodralých televizních obrazovek, ozdobených stromků, v klidu a pohodě odcházely vánoce z nedalekého sídliště.

Z tmavé čekárny se ozval šramot. Vytrhl jsem se z rozjímání. Nebyl jsem tady sám. Škrtl jsem zápalkou. Z kouta se vysunula něčí hlava , pomalu se odkrývala celá postava jejího majitele. Kluk. Docela obyčejný kluk ve vzorovaném svetru a manšestrákách se záplatami. S důstojností dvanáctiletého policejního komisaře pronesl výhrůžně:

„ Nejste zloděj ?“

Ubezpečil jsem ho o tom, že kdybych byl zloděj, určitě bych ho už ukradl.

„Proč už nejsi doma ? Kam jedeš teď večer ? „

Tulák v manšestrákách místo odpovědi s nevšední elegancí odkopl pomerančovou slupku na zamaštěné pražce.

„ Ty, jak se vlastně jmenuješ?“ ptám se v naivitě, že toho osamělce rozpovídám.

„ Michal“.

„ Hm, já ti budu říkat Tuláku. Vypadáš tak.“

Někde zapískala lokomotiva. Tulák mi zpaměti odříkal odjezdy všech dnešních vlaků. Dal jsem si k němu do vytopené čekárny tele a šel pátrat po restauraci, kde bych dostal horký grog. Za půlhodinu jsem se vrátil .Tulák měl hlavu na stole podloženou novinami a zvolna oddychoval.

Svému teleti jsem pomohl na záda a vyšel na nástupiště. Postával tam voják se zapálenou cigaretou a na místě přešlapoval starší muž v železničářské uniformě. V dálce vyskočila světla našeho vlaku. Chtěl jsem jít vzbudit Tuláka, ale železničář najednou ožil.

„Nenamáhejte se. Chodí sem každý večer a spí v čekárně.“

„ Já myslel, že někam jede…“

„ Nejede. Má to lepší, než doma. Otce nezná a jeho matka pije.“

Dvě a půl hodiny zbývaly do půlnoci, v níž se rozplynuly svátky míru, pokoje, dobré pohody a klidu. Nastoupil jsem do vlaku. Nahoře v horách seděla řídká mlha a začínala pohádková noc. Přecejen jsem měl Tuláka vzbudit. Řekl bych mu o srubu v tisícimetrové výšce, kde by možná našel víc, než u těch, kteří se snaží žít tady v údolí: zásobu suchého dřeva, přichystané jídlo a vždy otevřené dveře, bez zámku.

Seděl jsem v prázdném kupé. Vlak se pomalu rozjížděl a začal nabírat rychlost.

A ještě pár slov. Popisovaný příběh se skutečně stal. Existuje srub i nádraží s dobře vytopenou čekárnou.Tulák opravdu žije. Ten vánoční vandr tenkrát skončil trochu smutně. Nejsem pesimista ani melancholik, snad právě proto mě dickensovsky laděná událost vyburcovala z poklidné sváteční atmosféry k zamyšlení. Vánoce jsou časem, kdy máme vidět nejen sebe, ale není nejlepší, když existenci druhých zjistíme až tehdy.

RYAN
( Mladý svět 51/1976)

Jack Kerouac

* 12. 3. 1922  Jack Kerouac – americký prozaik (kniha On the Road – Na cestě)

† 14. 3. 1897  MUDr. Josef Káš, zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů; textař – text Na divoké Vltavě - hudba J. Kalaš, text Recept na trampskou píseň - hudba J. Kalaš (1932);

† 17. 3. 1967  Jiří Valja, překladatel, textař, (píseň John Hardy, Casey Jones); (in: kniha Americká lidová poezie, 1961)

Celý článek...

Foto týdne

Jste náš host číslo

8237362

Melanž

  • Letní lidé Františka Dostála

    21. července 2022 oslavil 84. narozeniny vynikající český reportážní a dokumentární fotograf František Dostál. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu.

    Jak před časem řekl František Cinger: Dostálovy snímky jsou svědectvím času, přitom se mu pořád nějak kutálejí do legrace. On totiž František Dostál má raději úsměv než pláč.

     

     

     

     

     

    Připomeňme si dílo Františka Dostála několika fotografiemi z jeho asi nejslavnějšího souboru Letní lidé, který František Dostál vytvořil mezi roky 1968–1990.

    Celý článek...  
  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz