V roce 1971 se Porta dožila prvního malého jubilea - pátého výročí trvání. Obyčejně bývá zvykem jubileum náležitě oslavit. Porta se na to připravovala už od prosince předchozího roku, kdy se v rámci „ideologického dohledu“ stal jejím hlavním pořadatelem na základě rozhodnutí svého předsednictva Český ústřední výbor Socialistického svazu mládeže.

Dalo by se tedy očekávat, že V. ročník v Ústí nad Labem bude skutečně reprezentativní. Ale nestalo se tak, opak byl pravdou. V průběhu jara se štáb Porty několikrát bezvýsledně informoval v Domě kultury a na dalších příslušných institucích v Ústí nad Labem, zda zůstanou i nadále organizátorem tohoto festivalu. Prostřednictvím ÚDLUT (Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti, později Ústav pro kulturně výchovnou činnost), který byl spolupořadatelem Porty, zaslal ústřední štáb 27. dubna oficiální dopis řediteli Krajského kulturního střediska, ale do konce května na něj přes veškeré urgence nedostal odpověď.

Mezitím v Praze proběhl od 17. do 19. května Festival folk songu 1971 - druhý ročník soutěže písničkářů a novodobých trubadúrů, kterého se z portovních skupin zúčastnily například Spirituál kvintet, Havrani, Scarabeus, Slzy, Kaskády a další. Tradiční datum Porty se kvapem blížilo, ale stále nebylo nic jasné. Štáb Porty proto hledal jiné možnosti. Vstoupil do jednání s Osvětovou besedou v Týně nad Vltavou a se všemi příslušnými místními, okresními i krajskými institucemi v jihočeském kraji. Byla už sestavena i realizační skupina festivalu, uskutečnily se i tři pracovní schůzky, z toho jedna v Týně nad Vltavou, a všechny složky se na přípravě festivalu v Týně, jehož termín bylo ovšem nutno proti tradiční době konání odložit až na měsíc září, začaly aktivně podílet.

Brněnská skupina Příboj, pozdější vítěz Porty, držitel Zlaté Porty. Legenda.

15. července však ústřední štáb Porty obdržel dopis z MěNV v Týně nad Vltavou, ve kterém mu bylo sděleno zamítavé stanovisko k pořádání Porty v tomto městě. Tedy pořádně ledová sprcha. Vydrží Porta i tento nápor? Jeden z dramaturgů Porty, ing. Michal Jupp Konečný na to vzpomíná takto:„Na Portě 1970 jsem vystupoval s folkovou kapelou Kaskády. I když jsme po žádné z cen nesáhli, dopadlo to celkem dobře. U publika jsme měli docela slušný úspěch, a tak jsme se rozhodli, že to za rok zkusíme znovu. Skupiny tehdy dostávaly v průběhu roku cyklostylovaný informátor, předchůdce Portýra, ve kterém kromě názorů a povídání byly i informace co, kdy a jak. Když však na konci dubna stále nic nepřicházelo, začali jsme být lehce nervózní. Zašel jsem na ČÚV SSM, který se tehdy už stal pořadatelem, a dozvěděl jsem se nedobré zprávy. Ústecký Dům kultury nemá o festival zájem, Porta v Ústí prostě nebude.

Chyběl organizátor, chybělo místo. Slovo dalo slovo, měl jsem za sebou již úspěšný Folk a country festival v Lucerně, Festival folk songu v pražské Kotvě a několik prvních pořadů v Malostranské besedě. Tak jsme se s Josefem Kobrou Kučerou dohodli, že to vezmeme. Přidalo se několik dalších kamarádů a samozřejmě nechyběli ti, kteří stáli u Porty už od samého začátku: Kapitán Kid, Jirka Šosvald, Wabi Ryvola a Fedor Ňuf Skotal. V dlouhých večerech a probdělých nocích se diskutovalo o tom, kde by mohla Porta být, jak by měla vypadat a jak se to všechno stihne. Neexistoval archiv (tedy existoval, ale tehdejší ředitel Domu kultury v Ústí n/L. jej odmítl vydat - pozn. aut.), dávaly se dohromady adresy kapel i autorů. Kapitán Kid maloval plakát se sluníčkem, ačkoliv se ještě nevědělo, nad kterým městem bude svítit. Při hledání útočiště pomohl můj čerstvě zakoupený automobil. Škodovka ,stejšn´, skoro historické vozidlo vrtošivých parametrů, a já, řidič začátečník, jsme najezdili za Portou stovky kilometrů. Teprve po letech se mi Jirka Šosvald přiznal, jaké okamžiky hrůzy vedle mne zažíval za dlouhých nočních jízd.

V Bechyni byl ředitelem plovárny kamarád Majka Čech, a tak jsme zosnovali projekt Porty na plovoucím voru. Nevyšel, stejně jako snaha udělat festival v nedalekém Týně nad Vltavou, kde zase vydatně pomáhali trampové z osady Samotáři. Nevyšlo Brno ani Děčín, ani spousta dalších měst. Jasné bylo jen jedno: že Portu v tradičním červnovém termínu už nestihneme. Nevzdali jsme to. Začala se rozbíhat oblastní kola. Nekonala se ve všech krajích, většina byla naplánována až na začátek září, ale byla tu. V Praze jsme krajské kolo zorganizovali sami a pozvali kapely i z východních Čech. Jihočeské kolo se konalo v Táboře a v západních Čechách to zachránil Jarda Studený. Pozval do Kraslic i kapely ze severních Čech a všichni Moraváci se sjeli do Karviné. Karviná se také nakonec stala místem finále Porty 71. Pomohli horníci z Dolu 1. máj a z Dolu Čs. armády. Měřeno očima pozdějšího návštěvníka plzeňského amfiteátru Lochotín to byl festival velmi malý. Tři koncerty a dvě desítky kapel. Diváků se ale sjelo dost z celé republiky.“

Pražská skupina Scarabeus

Jupp tedy již nakousl oblastní kola Porty 71. První z nich proběhlo v Karviné 12. a 13. června a zúčastnilo se ho 22 moravských skupin. Ve stejném datu, 28. srpna, se konala oblastní kola dvě: v Kraslicích pro západočeský a severočeský kraj, kterého se zúčastnilo 16 kapel ve dvou koncertech, a v Táboře pro kraj jihočeský, za účasti sedmi skupin, protože toto kolo bylo zorganizováno pouze pro folkové a country kapely, a trampské skupiny se ho nezúčastnily. Celou plejádu oblastních kol uzavřela 7. a 8. září Praha, kde soutěžilo 22 skupin. Tento systém oblastních kol se v roce 1971 velice osvědčil a v následujících letech se z něj vyvinul systém kol krajských. Ale vraťme se k finále Porty. Po odmítavém dopisu z Týna nad Vltavou zbývaly na přípravu festivalu, pokud měl být dodržen původně plánovaný termín září, pouhé dva měsíce. Organizační štáb tedy okamžitě využil jedné z nabídek na pořádání celostátního festivalu a začalo jednání s klubem Máj a příslušnými místními orgány a institucemi v Karviné. K rozhodnutí o pořádání Porty v tomto hornickém městě přispěla nejen karvinská nabídka, ale i dobré zkušenosti z již proběhlého oblastního kola.

Vlastní příprava Porty byla rozdělena v podstatě na dvě části. Ústřední štáb a jeho realizační skupina v Praze řídili přípravu oblastních kol a zajišťovali produkční přípravu a propagaci finále, a místní část štábu v Karviné zajišťovala organizačně technickou přípravu v místě konání. Zároveň probíhalo vyhlášení a příprava autorské soutěže Porty, jejíž novinkou byl samostatný koncert v Hostomicích. Porta se tedy díky obětavosti a úsilí pracovníků ZK Dolu 1. máj, ZK Dolu Čs. armády, ZK Kovona, místních nadšenců a realizační skupiny ústředního štábu nastěhovala od 17. do 19. září do Karviné. Původní úmysl pořadatelů byl uspořádat ji pod širým nebem. V propozicích proto bylo programově uvedeno, že „v případě lijáku, hromobití, krupobití a sněhových vánic budou koncerty přeneseny do sálu ZK Dolu ČSLA“. K této eventualitě nakonec došlo, protože po dobu konání Porty v Karviné vytrvale pršelo.

Od počátku existence Porty přišel každý její nový ročník s něčím novým a ani ten pátý nezůstal této tradici nic dlužen: folk a country music, která měla už svůj vlastní festival v Praze (ten však hned v následujícím roce zanikl), se v Karviné představila poprvé jen na nesoutěžní přehlídce při zahájení festivalu v pátek 17. září. Na koncertu si zahrálo 13 kapel, zaujaly výkony zejména pražských skupin C & K, Taxmeni a Sepie, českobudějovických Beranů, Tuláků z Kuřimi, Plavců z Bochova a lovosické skupiny Atropa Bella Dona. Přesto, že folk a country přehlídka byla nesoutěžní, rozhodla se porota ve složení M. J. Langer, J. M. Navrátil, J. D. Navrátil, Zdeněk Němeček, ing. Jiří Šosvald, ing. Michal Konečný a Zdeněk Marat odměnit pozoruhodné výkony a tvůrčí výsledky formou čestných uznání jmenovaným skupinám.

Růst umělecké úrovně trampských souborů byl provázen změnami stylového přístupu, modernizací instrumentáře a aranžmá i moderním duchem vlastních skladeb natolik, že se dostávaly až na pole folku a country music. Na pomezí těchto stylových kategorií stála řada skupin a často bylo velmi obtížné určit, do které vlastně patří. Jediným měřítkem bylo trampské či folk a country pojetí. Trampské skupiny se představily v sobotním soutěžním koncertu a hrálo jich celkem deset. Nezaskvěla se mezi nimi jména dřívějších vítězů a držitelů port, jako třeba Scarabeů, Hoboes nebo Červánku, ale i zde jste mohli potkat dost známých z předchozích Port: pardubickou Stopu, lounskou Modrou zátoku, Compardos ze Žďáru nad Sázavou nebo domácí Desperády. Objevily se ale i skupiny zcela nové, které náležitě zamíchaly s hodnocením i udělováním port. Poprvé se na Portě se sokolovskou skupinou Plížák a svými písničkami objevuje Stanislav Wabi Daněk. Ten se s Plížákem zachoval doslova podle parafráze Césarova hesla - přijeli, zahráli a zazpívali a zvítězili. Svojí Tonkou dokázali rozezpívat celý sál a další Wabiho písničky Mávej a Hudsonský šífy, aplikující prvky moderní country, jsou dnes již trampskou klasikou. Druhé místo obsadil pražský Pacifik, jehož sólová zpěvačka Helena Maršálková získala čestné uznání za pozoruhodný pěvecký výkon, a jako třetí se umístil Island Kapitána Kida, který se stal i držitelem čestného uznání za písničku Žádám. Poslední čestné uznání obdržel klasický trampský sbor Příboj z Brna.

Vystoupení hostů v nedělní Dvoraně začali ústečtí Bluegrass Hoppers, komornější tón vnesli pražští Folk Singers, jako jediný slovenský zástupce na V. ročníku Porty se představil písničkář Samuel Ivaško, potom přišlo C-studio Jiřího Šosvalda, pražští Scarabeové a budějovičtí Minnesengři. Po vystoupení vítězných skupin Porty 71 celou Dvoranu uzavřel Spirituál kvintet. Všechny tři koncerty uváděl dnes už legendární konferenciér Porty Mirek Kovářík. Nestává se na koncertech tak často, aby obecenstvo v závěru volalo „Kovářík umí!!“, což bylo určitě ohodnocením minimálně na stejné výši, jako udělení porty. A jak viděl karvinskou Portu on?

„Nebylo snadné opustit Ústí nad Labem. Vlastně jsme si ani jinde nedovedli pokračování Porty představit. Za těch pár prvních ročníků se našlo kolem ústeckého pořadatele tolik dobrovolných nadšených spolupracovníků, kteří si právě Ústí zamilovali jako ,svoje´ město a byli moc šťastní, že se každoročně jako domů vrací kamarádi právě k nim. Vždyť v té době vznikala tahle festivalová tradice na několika místech republiky a nedaleký Děčín dostal už v podvědomí veřejnosti přídomek ,město Kotvy´*/. A najednou tedy bude Ústí městem bez Porty.

Těžko říct, jestli je tohle zrovna redakce Portýra. V popředí Josef Kobra Kučera, za ním Fedor Skotal.

Seděl jsem v autě vedle inženýra Jiřího Šosvalda, pršelo, odjížděli jsme do Karviné. Jaké to tam bude jsme si ani vzdáleně nedovedli představit, jenom to, že nás bude hostit hornický kulturní stánek, nás tak nějak spojovalo se severem. Koneckonců Jirka pracoval v palivovém kombinátu a měl k horníkům blízko a já prožil na Mostecku více než deset let...

Jedno nám lhostejné nebylo: najdou se i kolem Karviné ti bezejmenní obětavci, kterými se to v Ústí jen hemžilo? Už první kroky po karvinském dláždění nás přesvědčily o tom, že Porta není rozhodně závislá na jednom místě - kamarádi postávali na opršelém prostranství před dějištěm Porty a zdravili nás, jako by se nic nestalo. Ten ročník byl tenkrát ve znamení deště a Plížáků, abych to spojil dohromady. Dnes se mi ročníky Porty vybavují i v takovýchto souvislostech.“

*/Děčínská kotva - jeden z tehdejších festivalů pop music

Hoboes

Autorská soutěž Porty se v roce 1971 poprvé osamostatnila a její finále se ve dvou koncertech konalo 9. října v Závodním klubu Dolu Alois Jirásek v Hostomicích. Soutěž byla anonymní a jednotlivé příspěvky musely být označeny pouze hesly. Když se dnes zadíváte na seznam písniček uvedených pod jednotlivými šiframi, mimoděk to vyvolá úsměv. Zkuste schválně uhodnout, kdo se skrýval za heslem „Lonehand“ (písničky Rezavý šporny, To mi povídej, Karolína, Proklatá Fordka), „ABC“ (Země tří sluncí, To zatracený vedro, Robinson Black) nebo „Plížák“ (Hudsonský šífy, Tommy, Tulácká zem)?

Celkem se do autorské soutěže sešlo sto příspěvků od 24 autorů a vítězství a tím i keramickou portu získal ve finále Miki Ryvola za písničku Pane bože vod tý lásky zachraň nás. V dalším pořadí se umístil Wabi Daněk s písničkou Tommy a Kapitán Kid s písničkou Maděra.

Portu 1971 bychom tedy mohli označit za Portu „hornickou“, protože všechny hlavní koncerty se odehrávaly v hornických kulturních zařízeních, ať už v Karviné nebo v Hostomicích. Porta ve svém pátém ročníku, přes všechny překážky kladené jí do cesty, prokázala svoji životnost a tím i fakt, že se s ní musí počítat. Jaké budou její další cesty? Ústecký Průboj se v závěru hodnotícího článku o Portě 71 trochu nostalgicky ptal, jestli stálo za to Portu z Ústí vypudit. Naopak v závěru hodnocení vypracovaného ústředním štábem Porty pro ČÚV SSM je úkol projednat s příslušnými orgány v Ústí nad Labem konání finále Porty 1972. A jak to všechno nakonec dopadlo?

Keramický nesmysl - Cena Porty