PABĚRKŮ LÁSKY HLAS

INZERÁT

Bylo už dost nevlídno,když jsme na podzim 1973 putovali po slováckých kotárech, a tak nás jednoho večera přilákala bludička ohně. K našemu překvapení jeho strážce byl sám a vůbec přitom nepřipomínal trampa – na sobě tesilky, kovové brejličky. Ale ochotně souhlasil s naším hostováním, podělil se o své zásoby a v tichu noci se rozpovídal.Mohlo mu být tak dvacet, přesto znal nejednu moudrost táborového ohně a nejen jeho. Řeč přišla i na život našich vrstevníků. Nikdy potom jsem se nesetkal s takovou vírou v mezilidské vztahy. Byl jen smutný z toho, že stále méně mladých lidí se umí opravdu bavit. Byl to nádherný večer.

Julius Kalaš                             Zdeněk Šmíd                                       Karel Effa

† 13. 5. 1967 JUDr. Julius Kalaš, vystudoval práva na Karlově univerzitě; skladbu studoval na pražské konzervatoři u J. B. Foerstra a Jaroslava Křičky a na mistrovské škole u Josefa Suka; odroku 1948 půsovil na FAMU v Praze jako profesor hudby a zvuku ve filmu; hudba k 40 filmům (Císař a pekař, Katakomby, Lidé na kře, Páté kolo u vozu, Vzbouření na vsi, Z českých mlýnů), operety (Láska nezná hranice (1934), Bílá paní (1941), Komediant (1943), Valašská nevěsta (1953), Dovolená s Andělem (1954) a Mlynářka z Granady (1954); skladatel více než 150 písní (hudba Dýchej z hluboka - text K. Hrnčíř, hudba Hawai kouzla zbavená - text K. Hrnčíř, Na divoké Vltavě - text J. Káš, hudba Recept na trampskou píseň - text J. Káš (1932);; zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů

Jezero Franz Lake v Salida, Colorado

Koukám ráno z vokna a čumím. Sluníčko září z modrý voblohy. Letím ven a beru na vědomí, že nepřítel všech rybářů neúřaduje! Totiž nefouká. A je nebeskej klídek. Dana servíruje dvojitou kávu a já strkám pruty do auta společně s veškerým nádobíčkem a řetězem na chycené ryby. (Někdy se stane, že je k nepotřebě!) Vyrážíme na jih k městečku Salida a po ujetí sto mil (160 km) jsme tam.

Lítám s kamerou a fotím. Z toho důvodu nesekám, když berou. (dobrá výmluva, že jo?) A tak nebejt Dany, tak nevím, jak colorádskej pstruh chutná! Stejně, když neberou, tak je stále něco k vidění. Například čerstvě napadanej sníh na třech colorádskejch velikánech.

KRAMLING KLUB

V Babicích, v okrese Praha-východ, sídlí osada Hujara, jejíž součástí je tzv. Kramling klub. Je to skupina nadšenců se zajímavými nápady na způsob prožití víkendů. Své nápady dokonce uvádějí ve skutek, a to k velkému rozveselení účastníků i přihlížejících.

V květnu to bývá Listonošův běh na lyžích. Lyžaři se obléknou do patřičné lyžařské výstroje, připevní si ( raději starší) lyže a zdolávají daný úsek. Vede po loukách, cestách, lesem, kde po sněhu není ani památky, což je značně namáhavé a nutí ke skutečně sportovním výkonům.Všichni se snaží dostat k cíli co nejdříve, i když prvenství – aby to nebylo tak jednoduché – je určováno losem.

V životě člověka je půlka století už slušný životní mezník hodný bujarých oslav, ovšem v historii určitého společenství pět desetiletí společného fungování pak znamená rozhodně daleko víc než jen důvod k oslavě. Především alespoň stručné ohlédnutí do minulosti a připomenutí si těch nejdůležitějších společně prožitých událostí. A proto si také dnes zalistujeme s jubilantem – pražskou osadou Zlatý orel – ve vzpomínkách, které začali psát již v září roku 1962. V téhle etapě totalitního pravěku se ale osada ještě jmenovala Golden Eagle, byla plná nadšení a své výroční potlachy pořádala každoročně. Později pak přešla na pětileté periody mezi jednotlivými potlachovými ohni a jak tvrdí šerif Pete Guth, připadá jim to stejně krátké jako předtím roční rozestupy. Svůj trampský pravěk si Zlatý orel tentokrát připomene v prvním červnovém víkendu na úpatí Řípu, kde zapálí výroční oheň společně s TO Praotce Čecha, paradoxně o 28 let mladší...

Henry David Thoreau                    Oldřich Kovář                        Miroslav Jaroš - Skunk

* 2. 5. 1917 Jaroslav Moravec , skladatel; textař (píseň Hm, Hm - hudba L. Korbař, Je na západ cesta dlouhá - hudba L. Korbař, text Nevěrná Rosita - hudba J. Malina, Otloukej se, píšťaličko - hudba K. Běhounek, Pár kouzel znát - hudba Emil Ludvík, Psáno je ve hvězdách - hudba Alfons Jindra, Promluvit s ní - hudba Alois Wolf, Sladce mě líbej - hudba Alfons Jindra, Valčík na rozloučenou – hudba Robert Burns, Vlající šátek - hudba L. Korbař)

† 3. 5. 1997 Ing. Pavel Novák – Idol (šerif T. O. Půlnoční hvězda, Jihlava, 1957), textař (texty na hudbu Jiřího Jakeše - Jáhle - Boott Hill, Psanec, Pony Expres, Ty kamaráda máš); disident, politik, po roce 1989 zakladatel ČSSD, první přednosta Okresního úřadu v Jihlavě (od r. 1990)

BLÁTO Z UŠÍ NA LOKTUŠI

Tři přeplněné autobusy s pražskými horolezci mířily neznámo kam. Když zastavily, osazenstvo s překvapením a uspokojením konstatovalo, že se nachází v rozlehlém sále venkovského hostince v obci Loktuše na Turnovsku. Ne, k zvedání půllitrů nedošlo. Dvojice – mužské i ženské – záhy vyrážely na trať orientačního běhu. Lampiony kontrol přitahovaly běžce i loudaly. Mapy nabízely louky, které ve skutečnosti byly rozoranými poli. Pozdě v noci se objevovali závodníci , kteří si vyškrabovali bláto i z uší. Taneční sál se pak proměnil ve velkou noclehárnu a ráno byl připraven závod denní, který však již tradičně některým opozdilcům dopřává noční koncovku.

Vysočina je krásná, tvrdá, ale když vyjde počasí, je tu nádherně. První toulky Vysočinou jsem dělal tuším od roku 1982, na ně navazovaly třikrát do roka akce pod Českým svazem ochránců přírody a v letech 1989 –2002 jsme byli pod Českou tábornickou unií jako oddíl Skaláci Svratka. Vše, co zde probíhalo, vzniklo na popud kamarádů od ohně. Do první akce mě vlastně uvrtala brněnská Ozvěna a Stopa Pardubice. Trochu jsem chtěl místním ukázat tramping a Portu ze strany, kterou neznali, i když to pro mnohé byl nápor.

Posilám pozdrav a pár fotek z indiánského Pow-wow, které se konalo v Denveru. V rytmu bubnu (indiánské srdce) a za zpěvu válečných písní (i neválečných) tančili muži, ženy i děti a nakonec všichni, kdo se přidali a měli chuť šourat nohama. Soutěžilo se v tancích Shawl Dance, Gourd Dance i Sun Dance. Převládaly nádherné barvy indiánských krojů a při obřadu (Grand Entry) zazněla hymna Spojených států i hymna Indiánského národa. Váleční veteráni nesli vzácné trofeje - Staff s orlími péry a vlajky kmenů.