NA PÁLAVĚ SE UKLÍZELO
Sešlo se nás v pátek v Mikulově sedmadvacet. Část z Gymnazion klubu, jinak lidé z Brna, většinou studenti VŠV. Během soboty a neděle jsme stihli prohlídnout si Pálavu, seznámit se s projektem Chráněné krajinné oblasti, pobavit se i trochu pomoci ochranářům. Pročesali jsme Sirotčí hrádek nad Klenotnicí s jeho přilehlým okolím a posbírali jsme všechny navštívenky, které tu lidi zanechali. Během jediného dopoledne jsme nasbírali valník konzerv, skla a papíru. Nechyběly ani dvoje ponožky a kabát.
Lidi – vždyť Pálava je moc hezká a zaslouží si být chráněnou oblastí! Tak na svých výletech neobracejte všude tašky naruby, copak chceme někdo z nás žít na smetišti ? Mockrát děkuju.
PETR
( Mladý svět 21/1977)
BEZVA
Vracel jsem se letos 8. května „ Posázavským pacifikem“ do Prahy a se mnou v oddělení vlaku seděli tři trampové, dva kluci a děvče. Jak jsem vyrozuměl z jejich hovoru, žáci jedné elektroprůmyslovky.
Přišel průvodčí a já si u něho kupoval lístek. Slovo dalo slovo, dali jsme se do řeči a průvodčí ukázal na trampy: „ Takovýhle bych hned vyhazoval !“
„ Proč ?“ podivil jsem se,“ vždyť se chovají naprosto slušně.“ ( A byla to pravda).
„ No, teďka“, připustil neochotně,“ ale stejně bych je vyhodil, protože jsou všichni stejní! „
Nato odešel a já zjistil, že mě ořízl o čtyřicet haléřů. Ne že bych o tu sumu tolik stál, ale od takového strážce mravnosti bych to přecejen nečekal.
A mravní naučení ?
Neházejte všechny průvodčí do jednoho pytle !
DĚDEK TOM
( Mladý svět 24/1977)
CO MÁŠ NECHAT DOMA
Poprvé jsem se blíže seznámil se slovenskými trampy v době, kdy jsem vojákoval v krásném městě pod trenčínským hradem. S osadou Stopár a Manitoba jsem prožil několik krásných chvil, a tak když po roce přišlo pozvání na jejich čtvrtý výroční oheň, jel jsem. Místo potlachu bylo zvoleno tak, že lenost a pohodlnost byla pro účastníky neznámým pojmem. Nad vesničkou Soblahov se vypíná strmý Ostrý vrch a až na jeho vrcholku měl vzplát oheň. Není bez zajímavosti, že k povolení jim stačil souhlas MNV, požárníků a lesní správy, neboť celoroční činnost – lesní brigády, údržba lanovky na úpatí Ostrého vrchu apod. jim byly dobrou vizitkou.
„ Alkohol a zlú náladu nechaj doma“ stálo na pozvánce a všichni si zcela samozřejmě tuto poznámku vzali k srdci. Byl jsem překvapen nevšedností soutěží i krásným zvykem, že pořádající osada si pokládá za čest hostit přítomné gulášem a kotlem čaje. Všechny skupiny, které na potlachu hrály, byly na velmi dobré úrovni a dokázaly, že trampská písnička už není pouhou kopií cizích originálů, ale soudobou tvorbou slovenských písničkářů.To jsme ještě donedávna u kamarádů ze Slovenska postrádali. I přes půlnoční bouřku a liják proběhl program u ohně k všestranné spokojenosti a jen neradi jsme v ranních hodinách začali pomýšlet na návrat. Kamarádům z T.O. Stopár patří dík všech, kteří jsme na potlachu byli. Znovu se ukázalo, jak je užitečné, když zejména začínající osady opustí vyšlapanou cestu
„ prvních bratrstev“ a najdou si svou vlastní, třeba méně pohodlnou.
JUAN
( Mladý svět 25/1977)
ZA NIC PRO NIC DO DOBRONIC
Za tímto nadpisem se skrýval už podruhé festival turistického oddílu Vysoké školy ekonomické na školním kempu v Dobronicích ( u příležitosti 25.výročí založení katedry TV na této škole).Kolem stovky kamarádů si zařádilo ve vážných i méně vážných soutěžích a hrách. Běžel se orientační závod, počítaly se stromy v lese ( jak také mohou ekonomové jinak), motala se hlava z blbárny, v ešusech se nosila voda z řeky. Celý festival byl motivován heslem „ Člověk a příroda“, a tak poslední soutěž byla nazvána „ Co nepatří do lesa“. Okolí tábora bylo rázem zbaveno odpadků , jež se rychle přestěhovaly do odpadové jámy. Je sice pravda, že některá soutěžící družstva dovlekla i kamarády – s tvrzením , že do lesa nepatří – ale ti v odpadové jámě nezůstali. Slavnostní táborový oheň zažehly zasloužilé členky oddílu, a pak došlo na domácí úkoly o člověku v přírodě. Jak už to u studentů bývá, domácí úkoly měli jen někteří. Zaznělo několik písní a básní o životním prostředí a o další se postarala věhlasná turistická kapela.
MEDVĚD
( Mladý svět 27/1977)