Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Barborka čeká na ženicha

    Na svatou Barboru se, stejně jako kdysi, soustředí především slečny, které myslí na vdavky. Dodnes si na její svátek, tedy 4. prosince, dávají do vázy čerstvě utrženou třešňovou větvičku a čekají, jestli do Vánoc rozkvete. Pokud ano, mohly by se do roka vdát.

    Tato předpověď nebývá vždy zcela spolehlivá, což je třeba připsat na vrub neodbornému přístupu některých dívek k prognostickému procesu. Má-li být odhad přesný, musí se větvička trhat až po setmění. Autorka výzkumu ji musí umístit na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany ženich přijde.

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Květoslava Zítra má svátek Vratislav


PRVNÍ JAHODA

Šlapu a slunce pálí. Oči pročesávají meze a stráň kolem. Možná, co kdyby už nějaká…Jsem totiž jahodovej maniak.Za jahodu dám půl života. Vtom jsem ji uviděla. Ostřím ještě zrak – ano, vysoko na prudkém svahu se červená a jakoby se smála. Tady že chceš vylézt ? Lezu. Ruka co nohu mine, pot se mi perlí na čele. V téměř opičí poloze, jednou rukou zavěšená na keři, po ní sahám.Tak, opatrně položit na jazyk a teď přitisknout k patru…Netisknu, letím, padám , řítím se a beru s sebou lavinu kamení. Přistávám na všechny čtyři a zlomyslná usárna mi přirazí hlavu na pěknej placák.

Snažím se zastavit krev z nosu, zjistit, kde je nahoře a kde dole a hlavně, zda jsem tu jahodu neztratila.Pohled mi padne na kluka, co sedí kousek dál na usce a nedůvěřivě kouká po obloze, a pak na rozrytou stráň. Odkud ? Z jahod. Nahoře už rostou ? Neodpovídám, protože zrovna tisknu jahodu k patru a po celém těle se mi rozlévá blažený pocit. Jak říkám – jahody, to je moje.

ŠMUDLA

( Mladý svět 33/1977)

GALERIE POD ŠIRÁKEM

Několik členů Klubu trampských řezbářů si vyrazilo na podivuhodný víkend do Mekky sochařů – Hořic v Podkrkonoší. Sochařskou školu našli zavřenou, nicméně v rozlehlé zahradě se mohli obdivovat nejen vznešeným plastikám mistrů – absolventů školy – ale i velmi zajímavým rozpracovaným dílkům studentů, kteří je opustili tak, jak byla v okamžiku, kdy ve škole naposledy zazvonilo a vakace zavolaly. Mimořádným zážitkem však byla prohlídka Galerie pod širým nebem, na stráni táhnoucí se k Hořicím. Je zde umístěno několik desítek rozměrných moderních plastik z bílého pískovce, které vytvořili v nedalekém lomu mladí výtvarníci z různých zemí, kteří zde po několik roků trávili studijní dovolené. S údivem a rozkoší budete prohlížet překrásné ladné tvary, vytesané do obrovských balvanů. Budete-li mít cestu – stavte se. Nebudete litovat.

GRIZZLI

STREJDOVÉ

Byli čtyři, zrovna čtyři…nebo jich bylo pět ? Kluci, kteří uměli ocenit přátelství. Byli z Prahy, tuším, že z Jedličkova ústavu. Všichni byli tělesně postižení…Vzpomínám si už jen na Rudu a Péťu, tže se takhle jmenovali. Pro mne, vlastně pro nás, děcka z dolního konce babiččiny vesnice, to byli strejdové. Přijížděli v létě. U Želivky postavili stany. Pravidelně se zastavovali i u nás, jen tak, popovídat si. Přijížděli v létě s prvními borůvkami, jako první ochutnat naši první bublaninu, a pak s pusami od borůvek a plnými smíchu odcházeli na náměstí, zpět k vodě, dol lesa, k táboráku anebo prostě někam. Jedno léto jsme čekali zbytečně. Nikdo nepřišel, aby s pusou od smíchu zamával na pozdrav. Až je potkáte, vyřiďte jim můj dík. Dík za to, že mě naučili vážit si přátelství a znát jeho cenu…

RACHEL

( Mladý svět 34/1977)

DOSTAVNÍK PŘIVEZL PLACKU

Daleko více, než Divoký Západ nás přitahoval a stále přitahuje Daleký Sever. Našimi vzory tedy nejsou honci stád,ale lidé žijící i bádající v nehostinných končinách Arktidy. Naše chajda dostala jméno Dronning Maud a v našem znaku je Ledové moře, polární slunce a lední medvěd. Isbjörn, jak celý znak nazýváme, vyjadřuje naše romantické představy.

V roce 1974 jsme založili Řád Polární hvězdy – habrovou placku s Isbjörnem. Každý rok udělujeme tři řádové placky za úsilí vyvinuté k správnému poměru člověka a přírody a životu v ní. Dosud byly uděleny řádové placky těmto osadám, jednotlivcům či organizacím: 1974 – osady Rujana, Údolí oddechu a hajný Kusbach z chýňavské hájovny. 1975 – Osady Lone Star, Rovinka a Horská služba Jizerské hory. 1976 - osady Batalion, White Star a osadní výbor Dědkův Mlýn při MěstNV Unhošť.Pro rok 1977 jsou vybrány osady Mirodol, Iljana a Táborový oheň Mladého světa.

Je nám ctí, že můžeme řádovou placku č. 12 udělit časopisu Mladý svět za pravidelné otiskování stati Táborový oheň a za její vynikající úroveň.Přejeme mnoho úspěchů do další práce.


DRONNING MAUD

PRŠÍ
Prší a já stojím uprostřed silnice promočená do poslední nitky. Prší a řidiči si při pohledu na mne ukazují prstem na čelo, já se směju a na oplátku jim mávám. Nchápavě pokývnou hlavou a jedou dál. Prší a já utíkám bosa po asfaltu, míjejí mě mokrá auta a v nich lidé uzavření jako v konzervě. Prší a já, i když jsem bosa a nemám auto, i když jsem promočená, nezávidím těm lidem okolo. Vždyť oni nevědí, jak chutná déšť…

HELA

(Mladý svět 37/1977)


 

CO NAPSALA ELVÍRA (1)

( Před časem byla Elvíra pravidelnou přispěvatelkou Táborového ohně a její holčičí řádky nacházely nemalou odezvu. Pak však jednoho nedobrého večera přibyla čárka do statistiky dopravních nehod a Elvíra už dál nic poslat nemohla. Nedávno jsme dostali stránky z jejího zápisníku , který si svého času psala.)


Jak to začalo.

Všechno vlastně začalo tím, že si sestra Figu přivedla jednoho večera domů dva kamarády, ke kterým se po cestě přidal třetí. A ten třetí tohle všechno zavinil.

Pamatuju se, že sotva pojedl ( a jedl s velkou chutí, dovedla bych se dodnes na tento výkon dívat celé hodiny) začal zpívat. Zpíval neznámé smutné písně, ale když viděl, že se mu plně nevěnujeme, hrdě utichnul.

Hoši odešli pozdě večer, leč zanedlouho přišel ten zpěvavý kamarád znovu, a pak už chodil dost často, ba přivedl si i druhého kamaráda. Vyprávěli nám moc krásné příhody z trampování, ba dokonce i prozradili, že jedou na jakýsi potlach a ať přijdeme na nádraží. Patrně netušili, že opravdu přijdeme. Dodnes nezapomenu na ten vlak, obloženej trampama, kteří se s námi pobaveně a přehleďácky dali do řeči, zatímco naši dva kamarádi se skrejvali někde uvnitř, jelikož se styděli za to, že s nimi přišly tři paďourský dívky.

Dodnes to popírají a ospravedlňují to tím , že se nemohli dostat ven.

Leč my víme svoje !

( Pokračování)

( Mladý svět 35/1977)


Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7644840

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz