Trapsavec mládne

V úvodu nejdříve pár slov pro nezasvěcené: Co je to vlastně Trapsavec? Není to ani trapný psavec, ani savec na útěku (v trapu), jak by si někdo mohl vykládat, ale trampská literární soutěž, která má kořeny hluboko v době totalitního režimu, kdy byla ještě v podstatě v ilegalitě. Troufám si navíc tvrdit, že je vůbec nejdéle fungující a v podstatě úspěšnou literární soutěží u nás. Svědčí o tom její letošní, neuvěřitelný v pořadí již 38.ročník. Ale nehodlám se nyní věnovat historii soutěže, nýbrž žhavé současnosti, k níž patří i květnový oheň Trapsavce, který se tentokrát konal téměř na rozhraní západních a jižních Čech poblíž Nepomuka.

Po mé dvouleté pauze na těchto ohních, kde jsou slavnostně vyhlašovány výsledky a předávány ceny vítězům, jsem byla překvapená množstvím nových, ale hlavně mladých tváří roztroušených po lese a louce v místě konání. A když jsem k tomu připočetla hemžící se předškolní potěr a mimina v maminkovských a otcovských náručích, nabyla jsem přesvědčení, že to s tím mládím v trampských řadách nebude tak zlé. A že tohle je možná právě jedna z cest, kde bude mít tramping zelenou.

Pochopitelně nechyběly zde ani ostřílené trapsavecké legendy, z nichž některé si stále ještě uchovaly soutěžního ducha a zapojují se do Trapsavce pořád ještě v řadách soutěžících. Jak strašně roky letí, mi došlo v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že moji „mlaďoši“, které si pamatuji od jejich prvních trapsaveckých pokusů a krůčků, jsou vlastně již skoro střední generace. A bylo mi tak trochu líto, že nemám užší kontakt s právě nastupující psaveckou vlnou, která vypadá podle letošních výsledků velice nadějně.

Bohužel jsem přišla o odpolední program a tradiční seminář, ale večer jsem kolem ohně napočítala víc než stovku lidiček, kteří přijeli z různých koutů republiky a dokonce i ze zahraničí – tedy ze Slovenska.

Sledovala jsem v záři plamenů okolní obličeje. Někteří se tvářili otrle, jako že je nemůže hned tak něco překvapit, jiní neskrývali napětí. Kdo si asi letos odnese ceny a komu připadne Zlatý Trapsavec a kdo si odveze Malého Trapsavce? Znala jsem důvěrně ten pocit, kdysi jsem si ho pár let okusila i na tomto postu, než jsem převekslovala na porotce a letos jen na přihlížejícího příznivce. Zasvěcených, kteří se tvářili tajemně a nepřístupně, bylo málo. Především tedy porota, již letos tvořili Jaroslava Kavče Šálková, Alena Vávrová, Gabriela Madelain Vítová, Milan Belmondo Plch a Petr Vokoun Náhlík. A pak pochopitelně organizátoři – Iva Draculea Spurná a Jan Hafran Frána. Ti už věděli! A my ostatní jsme byli uvedeni do obrazu během následujících čtyř hodin.

Bývám členem porot různých literárních soutěží, a tak dokáži ocenit nejen velice solidní úroveň soutěžních prací, ale i skutečnost, že počet letos zaslaných příspěvků se blížil téměř dvěma stovkám – přesně jich bylo 192. A protože se každý ze soutěžících může zapojit až třemi pracemi, množství autorů bylo ani ne poloviční – tedy 87. Tedy žádný zásadní důvod k vráskám, na dnešní dobu skutečně slušné! Co je ale výjimečné a důvod k juchání, je počet nováčků, kterých se letos urodilo na čtyři desítky. To je totiž přímo báječné! I když se trochu plíživě vtírá otázka, kolik z nich vytrvá i do dalších let. Buďme ale optimisti a doufejme, že většina. Že je neodradí, když si tentokrát neodváželi domů s camrátkem se symbolickou tužtičkou žádnou z udělených cen, ale spoustu nových zkušeností, kamarádských kontaktů a informace i o jiných psaveckých akcích.

Základním bodem programu trapsaveckého ohně je čtení vítězných prací z jednotlivých kategorií, zpestřované hudebními vstupy a losováním tomboly, jejíž ceny vkládají sami účastníci. A tak se v souladu se zákonem schválnosti občas za všeobecného smíchu stává, že výherce získává při losování právě věci, které do tomboly přinesl.

Ale zpět k Trapsavci. Ještě bych měla vysvětlit, že kromě klasických kategorií rozdělujících soutěžní příspěvky na prózu a poezii, která i letos početně převálcovala povídkáře, jsou další kategorie takzvaných oldpsavců (tedy těch, kteří v minulosti utrhli nejméně tři ceny za první až třetí místo).

Již v začátku článku jsem se zmiňovala o solidní kvalitě příspěvků, kterou jsem ovšem posuzovala tentokrát pouze podle vítězných prací. Tam hodnotím především nápady a originalitu. Pokud bych měla něco vytknout, pak snad to, že některé z povídek jsou zbytečně příliš dlouhé a jejich účinnosti by prospělo vypuštění popisných pasáží, čímž by dostal děj větší spád a akčnost. Jinde zase by neškodilo víc si pohrát se stylizací a v jednom nebo dvou případech je na škodu konečnému dopadu na čtenáře i jakési zbytečné rozmělnění pointy, která je skvělá.

Jako všichni přítomní jsem si odvážela sborníček vítězných prací s ilustracemi Evy Šklíby Obůrkové, který graficky zpracovala Iva Draculea Spurná. Mám jich v knihovně už hezký štůsek. Najdete v něm i výsledky fotografické soutěže Trasa, která se konala již podevatenácté. Pokud si budete chtít sborníček přečíst, najdete ho i na internetu: www.trapsavec/news/vysledky-38-rocniku-trapsavec-2012.

HANKA HOSNEDLOVÁ

Trapsavec číslo 38 ožil

Posledních několik ročníků Trapsavce jsem se o naši nejstarší a největší trampskou literární soutěž začínal strachovat. Ne snad proto, že by kvalita vítězných příspěvků klesala, to vůbec ne, jen se okruh psavecký nějak uzavřel sám do sebe. A neblýskalo se. Myslím na časy. Až letos. K organizačnímu jádru kolem pražské Draculei se přidal plzeňský Hafran s mladými pomocníky. V duchu omlazování se nenesl jen okruh autorský a pořadatelský, ale třeba počet dětí na ohni přesáhl výrazně i počet psů…

Vrátily se opět soutěže. Dětští účastníci ocenili hod obří tužkou nebo lov tužky. Trapsavytí probíhalo za doprovodu První jihozápadní. Zásluhou Hafrana během roku spatřilo světlo světa a odpoledne se dočkalo i křtu několik sbírek z pera trapsavců, stejně jako se křtu dočkala jednička zajímavého Vandru trampským komiksem pražského Avalonu. Nechyběl obrovský výběr trampských časopisů a sbírek nových i těch starších. Seminář s porotci proběhl ve smířlivém a pohodovém duchu.

Oheň Trapsavce má oproti běžným trampským ohňům jednu obrovskou zvláštnost - jsou na něm přednášeny vítězné básně i prózy. Předávají se ceny, zpívá se a celý oheň je zpestřen tombolou. Výtěžek ze zakoupených lístků slouží k financování celé akce.

Podruhé v životě zvedl nad hlavou hlavní trofej - dřevěnou vyřezávanou příšerku Zlatého Trapsavce - Marek Fenik Kysilka. Letos došlo i na dva Malé Trapsavce, což je cena určená pro autorku či autora do 23 let, jejichž příspěvek získá nejvíce bodů. A porota byla štědrá i při udělování ostatních cen, tolik třetích míst snad ještě nikdy v historii nebylo uděleno.

Letošní úspěšný 38. ročník korunovalo na ohni i nádherné slunečné počasí.

Trapsavec se za celou svou dobu existence vždy dokázal stále posouvat, vstřebávat nové podněty a přitahovat nové mladé autory především zásluhou takřka pravidelné obměny organizačního týmu. Po letošním ohni jsem nabyl jistotu, že v tom hlavním jde nepochybně tím nejsprávnějším směrem.

Mrzí vás, že jste nebyli tentokrát při tom? Chtěli byste také zkusit poměřit své autorské nadání s ostatními? Není nic jednoduššího. Uzávěrka Trapsavce 2013 je sice stanovena až na 28. únor příštího roku, ale psát můžete samozřejmě začít hned. Všechny důležité informace, rady i zajímavosti i všechyn příspěvky můžete najít na stránkách: www.trapsavec.cz.

BELMONDO

Foto: Tonda Pačinek - Apač a Quasinka

Jako ochutnání vítězný příspěvek:

Limity

Háv mlhy halí

jakoby váhavě

dav který v dáli

jde hlavu na hlavě

Sirotky strání

syrových rozcestí

rdousí i chrání

kruh starých pověstí

Rvát se až k pádu

nevnímat beznaděj

kdo zůstal vzadu

strnul a nezná děj.

Archetyp otce

vzpínání k obzoru

snadno a krotce

spoutáme do vzorů

Opustit kotce!

Zvolit si oboru…

Marek Fenik Kysilka

Zlatý Trapsavec 2012