Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Budova zvaná Kiva, kde skauti tančí rituální tance indiánů

Motto: Vnikni znovu do rytmu bubnu Velkého hromu a nech tvoje srdce volně tančit s větrem Stínové země. Dívej se daleko do modré oblohy, až uvidíš Hořícího ptáka. Jen tak budeš vědět, že někde tam žije sám Wakan Tanka – Velký duch. On smí naplnit tvoje srdce krásou a mírem lesních dětí.

Koshare prolog / J. F. „Buck“ Burshear

V městě La Junta (čti La Hunta – křižovatka) existuje výjímečný skautský oddíl. Nazývají se Koshare (čti Košárí) a jejich zvláštností a zálibou jsou indiánské tance. To znamená, že v rytmu obrovského bubnu - v průměru dvou metrů – a za zpěvu a halekání indiánských melodií poskakují a krouží v pestrých kostýmech kolem taneční arény. Chlapci a dnes i děvčata. Kluci mají štíty, oštěpy a luky a dívky mají dlouhé pestrobarevné šály a rolničky uvázané nad kotníky. (Připomíná mi to tance Shawl a Jingle Dance).


Celá jejich historie vznikla v únoru r. 1933, když první skupina kluků z města La Junta se začala pravidelně scházet. Jejich zájem byl soustředěn na průzkum indiánských zvyklostí a studii indiánských tradic. Během let tisíce chlapců a skautských vůdců bylo začleněno v oddíle # 232.

Za úplně první inspirací a prvním návrhem stál Lester Griswold. Zatím James Francis Burshear (tehdy mladý kluk z města La Junta) navštěvoval vysokou školu v Colorado Springs. (1929 – 1933). Honosil se přezdívkou Buck – Srnec. A tehdy Buck společně s mladými kluky, kteří vyrůstali na farmách a rančích v okolí města založili klub za účelem archeologické studie indiánské kultůry. Jejich snaha pokračuje až do dnešních dnů. A dá se říct, že i roste. Buck svoji skupinu nazval Koshare. V řeči Pueblo Hopi indiánů Koshare znamená klaun, či srandista. Pravděpodobně měli opravdu mnoho zábavy a nešetřili smíchem.

Přívěs ve kterém skauti z oddílu 232 vozí veškeré kostýmy, bubny a hudební nástroje

Skautské muzeum zasvěcené indiánské kultuře

Strop, který stojí za pozornost. Je vybudovaný z kuláčů věnovaných ze zrušené letecké základny

Nutno poznamenat, že klub byl pod vlivem význačných skautských veličin v té době, a to včetně samotného Ernesta Thompsona Setona. Jejich vzájemná přátelská střetnutí a vydané knihy se skautskou tématikou utvrdily oboustranný zájem o indiánskou kultůru. Tvrdí se, že ovlivnili skauty a jejich vůdce po celém světě.

Později noviny, časopisy, knihy a filmy dokazovaly celou Koshare story. Po Velké krizi (Great Depression 1930-1940) a po Druhé světové válce si našich skautů všimly vlivná tisková media jako Reader’s Digest, National Geografic, Time, Life, Boy’s Life a velké noviny po celých Spojených státech. Byly natočeny filmy jako Sto neobyčejných chlapců a Vysoko v Coloradu. A tak do dnešních dnů chlapci a dívky tančí v indiánských kostýmech v rytmu bubnu a zpěvu a rozdávají radost s úsměvy a pohodu.

Buck byl za svoji práci odměněn mnoha řády i samotným prezidentem Reaganem. Buck se stal čestným členem indiánů Chippewa a byl adoptován do kmene Blackfoot. I se svou ženou Janou.

Naskýtá se otázka, kde vlastně tančí? V roce 1939 skupina tanečníků měla možnost navštívit Národní Svatostánek Aztéků.

Z této návštěvy vykvetla touha a sen. Tento sen uskutečnili až v r. 1949. V tom roce započali se stavbou jejich vlastního tanečního sálu, který se nazývá Kiva. Už před tisíci lety Kivi stavěli Aztékové pro své obřady a tance.

Tehdejší oddíl měl osm tisíc dolarů na hotovosti, což ovšem nemohlo stačit. Přesto se pustili do vlastní stavby Kivi v La Junta. Stavební plány byly navrhnuté a finančně pomohli radní a veřejné sbírky. Naskytly se dary v podobě zbylých tvárnic ze stavby nové školy a kuláče stromů ze zrušené letecké základny. Všechno se hodilo. A společně s velkou chutí do práce byla stavba dokončena v r. 1949. Dnes je tato stavba registrovaná jako státní historické místo. Vedle tanečního sálu je indiánské muzeum. Jsou v něm vystavené artefakty, obrazy a fotografie. Muzeum je podporováno umělci, dárci a „nohama tanečníků.“

Od samého prvopočátku byli v Koshare pouze chlapci. Až v r. 1995 skautská rada zpřístupnila tance i děvčatům. A v r. 2003 přijali každou dívku, která měla zájem a chuť tančit. Děvčata rozhodně osvěžila pořad novým stylem a dívčí elegancí.

Velké postavy indiánů na věky odešly jejich cestou. Nikdy se nevrátí. Bizoni se vytratili do „Matky Země“ a už nikdy nebudou dusat volnou a otevřenou prérii. Snad jen ti, kteří se naučili „šlapat“ stezku bílého muže, snad jen ti zůstanou. A ti, kteří oživují a studují indiánské obrazy tesané do kamene, tak ti znovu vypráví a foukají do uhaslých oharků indiánských poradních ohňů a znovu vypráví jejich story a tančí jejich tance.

Vstupné bylo 10 dolarů, ale stálo to za to. Tanečníci se opravdu snažili. Stalo se, že někdy upadlo peří, či zvoneček, ale jelo se dál. I kousek hořící třísky ležel na parketách, když tato upadla z hořícího kruhu proskakujícího tanečníka. V průběhu vystoupení se nesmělo fotit. A tak jsem udělal pár fotek po představení a také v samotném muzeu.

Jerry Pupál Vecka (i foto)

Buckova vitrina ve skautském muzeu

Představili se bubeníci a obrovský Tam-tam

Skauti v indiánských kostýmech po představení

Americký bizon - muzejní obraz

Foto týdne

Jste náš host číslo

9522164

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz