Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Pětaosmdesáti let se zítra dožívá Jiří Černý, největší ze současných českých hudebních kritiků a publicistů. Jeho dílo přibližujeme malou ukázkou – textem o podivuhodném rokenrolovém králi.

Zjara 1996 se v promítacím sále ČT na Kavčích horách na sebe spokojeně díval v právě dokončeném seriálu Bigbít. Tou dobou už spával po tramvajích. Pár týdnů poté zemřel. V žižkovském bytě našel nadporučík Václav Hradecký z výjezdové skupiny jeho tělo snad po deseti dnech, už v pokročilém rozkladu.

Králem českého rokenrolu nazývali Mikiho Volka hlavně kamarádi muzikanti, aby mu udělali radost. Pokud jím kdy opravdu byl, vládl jen do roku 1965. Dalších třicet marně čekal, až začne znova vyprodávat Lucernu. Uvadl až do podoby předčasných stařen. Přitom by i dnes byl teprve ve věku Micka Jaggera, Lou Reeda a ypsilonského kapelmajstra Miroslava Kořínka. Byl by mladší než Bob Dylan i Paul McCartney. 

Když měl dvaadvacet roků, nenašli jste v celé Praze rockera divočejšího, milovanějšího a odsuzovanějšího. Na desky se dostal poslední ze všech, dávno po Bobkovi a Sedláčkovi. Sólové album nazpíval až po čtyřicítce. Kolik je u nás zpěváků, kteří se dostali do textů svých nástupců? „A jak jsem v šoku nenápadně platil/Miki Volek mi umyl zbylá okna“, zpívají Tři sestry v písničce Pumpa. Nebo Žlutý pes v nejznámější Hejmově Modré: „Modrá je Raketa/ta moje holka/modrá je vzpomínka/na Mikiho Volka.“ 

Syn Františka Kožíka? 
Volkovi začali bydlet v Praze, až když bylo Michaelovi patnáct. Narodil se v Uherském Hradišti a panují kolem toho dva mýty, oba kvůli jiným tamním rodákům. Zmínka o vzdáleném příbuzenství s dirigentem Zdeňkem Chalabalou je, pokud vím, ojedinělá, tudíž pominutelná. Zato o možném otcovství Františka Kožíka žertoval Miki několikrát. Autor Největšího z pierotů se o slečně Furyové, do které se zamiloval ve dvanácti letech, rozpovídal v dvoudílném dokumentu Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále. (Režisér Igor Chaun za něj právem dostal několik cen.) Opatroval její fotografie, citoval její dopisy a na přímou otázku řekl: „A nevadilo by mně to. Protože...měli jsme se tak rádi, že by se něco takového mohlo přihodit.“ Dopisy slečny Furyové Kožíkovi jsou ovšem o devět let starší než Miki. Každopádně se Kožík s paní Volkovou přátelil i v Praze a pro Mikiho svižně otextoval rockovou písničku od J.C.Fogertyho pod názvem Můj malej toulavej pes. 
Rozhovor, který Chaunovi poskytl v září 1996 ve své vile v Malešicích, byl Kožíkův poslední. Paternitní otazník si za sedm měsíců odnesl do hrobu. 
Mikiho matriční otec byl důstojníkem. Kam ho převeleli, šla celá rodina. Když ho v roce 1958 z armády vyhodili, hodně pil. V tom stavu ho v roce 1968 přejela buď tramvaj nebo invalida ve velorexu. Druhé verzi dával Miki přednost. Celý život se od malička točil okolo matky. V sedmi letech jí psal rýmované dopisy, podle jejího vzoru se učil hrát na klavír; až později i na kytaru a bicí. 
Psala mu do školy omluvenky, když dopoledne z Vídně vysílali koncert Elvise Presleyho. Nosil jí nákupní tašku, ona ho občas vyzvedávala na Barrandově, kde pracoval v rekvizitárně a svou leností šel na nervy jinému parťákovi, básníkovi Pavlu Šrutovi. (O kus dál dělali Vladimír Mišík a Karel Černoch.) 
Jednou za mnou nečekaně přišel domů na Spořilov v neděli ráno, a představil mi jakousi přítelkyni. To byl zrovna nejslavnější. Chvíli společensky blekotal, načež se dovolil, jestli může zavolat mamince. A řekl jí, že spal u mě a na oběd přijde včas! 
Podle bubeníka F.R.Čecha, spoluhráče z Olympiku, měl v té době kapavku až sedmkrát do roka. „A pokud znal dárkyni, ihned také uváděl její jméno, příjmení a adresu.“ Není-li to pravda, je to dobře vypábeno. Spíš bych to u Volků ale tipoval na tvrdý matriarchát. 

 

Miki Volek a Olympic 1963

Miloš Forman kontra policie 
Půvaby jedináčkova vývoje začaly článkem v Dikobrazu; vše, co Dikobraz na rokenrolu zesměšňoval, Mikiho přitahovalo. První singly mu posílala teta z Lince, německé. Teprve Pavel Sedláček, kamarád z pankráckého sousedství, ho poučil, že rokenrol se zpívá anglicky. Miki to prvně veřejně zkusil v sedmnácti. Potom propadl na soutěži zpěváků v Alfě, ale vyhrál mezi tanečníky. V osmnácti založil s Jirkou Bíbrem Šimákem (tím, co v australském exilu nahrál Krylovy Dopisy) skupinu, kterou nazvali Crazy Boys podle Haleyho hitu Crazy Man Crazy. Trému a vodovaté buličí oči – hrozně se za ně styděl - ukryl za černými brýlemi, jakými proslul nevidomý Ray Charles. Brýle ani tréma ho už nikdy neopustily. Ověsil se nápodobami zlatých řetězů a prstenů a narval do černých kožených kalhot a rudé košile. Jedenáctiletkou v Jeremenkově ulici se probrodil k maturitě. Na konzervatorní oddělení bicích ho nevzali. 
Z koncertů Crazy Boys znám jen minutový zvukový záznam Tutti Frutti, úprku v autorském stylu černého Američana Little Richarda; Miki dokázal svůj chraplák, obyčejný rozsahem i barvou, kdykoli bravurně „přepnout“do halekavé fistule. Do sálu Merkur v Pařížské ulici se prý v neděli dopoledne chodilo hlavně na Crazy Boys. Na kytaru hrál šestnáctiletý Ladislav Štaidl, na reduťáckou basu po slavném bratrovi Ondřej Suchý. Mezi posluchači byli bratři Saudkové, Olga Schoberová, kameraman Ondříček a taky Miloš Forman. Závěr koncertů často obstarala Veřejná bezpečnost. Ale jednou ji Forman urežíroval: vletěl k aparatuře, vypojil kytaru a s Mikim prchli do auta. 
Miki měnil spoluhráče, názvy kapel, sály, repertoár. Conway Twitty, Gene Vincent, Sam Cooke, Fats Domino, Jerry Lee Lewis, Chuck Berry, Muddy Waters – od každého zpíval, co se mu nejvíc líbilo, nikoho nekopíroval, rokenrol z něj lítal jak blesky z nebe. Chodilo na něj tolik lidí, že už nestačila ani Lucerna. Jemu musel stačit honorář 80 korun, víc tehdejší „amatéři“ dostat nesměli. 
Když při semaforském Noc-turné v Lucerně mladí posluchači Volka vyvolávali a divadelním hvězdám házeli drobné, každý věděl, že rokenrol je tu. I když v převleku za bigbít nebo absurdní „pásmo jazzových melodií“. 
Suchý se Šlitrem pověřili svého režiséra a dramaturga Karla Mareše, aby s nejlepší pražskou skupinou Olympic a dvacetiletým textařem Jiřím Štaidlem připravil v Semaforu písničkové pásmo amerických i českých rokenrolů Ondráš podotýká. Už předtím ale do třetí Zuzany angažovali (vedle Karla Gotta) i kytaristy Ladislava Štaidla, Petra Brožka a Pavla Sedláčka na písničku Život je pes.                                                                                                                 

(dokončení v pátek)

 

 

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076689

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz