Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Michaela Zítra má svátek Vendelín

Moderátoři Martina Jandová a Miloš Skalka

Za jednu z nejzajímavějších pražských kulturních událostí lze označit říjnový křest knihy s poetickým názvem Básník na pěti linkách, který byl zároveň i půvabnou hudební vzpomínkou na textaře Pavla Vrbu. Vlastně se dá říci, že kniha a její uvedení na veřejnost v útulném prostředí Klubu Lávka byly jen o půl roku opožděnými dárky k Pavlovým zářijovým nedožitým 76. narozeninám.

Autorkami této skutečně excelentní publikace, kterou vydalo nakladatelství Slovart, jsou vedle Pavlovy manželky Marie, řečené Bystré, další dvě dámy – Jana Černá a Věra Sluková-Marková. A protože je to kniha věnovaná populárnímu textaři, nechybí v ní samozřejmě ani písničkové texty. Ty velice pečlivě vybral Miloš Skalka, který také společně s Martinou Jandovou provázel mluveným slovem celý večer zadaný nové knize a také příjemné připomínce Pavlovy tvorby. A ta byla, jak zjistíte i pouhým letmým náhledem do stránek, víc než bohatá. Jen výčet diskografie, který připravila Jana Helgová, zabírá v knize pětapadesát stránek.

 

Trojice autorek s moderátorkou. Zleva Jana Černá, Martina Jandová, Věra Sluková-Marková a Marie Vrbová.

Pavel Vrba napsal za svůj život přes dva tisíce písňových textů v podstatě pro celou přední frontu českých interpretů pop-music. Pro některé složil třeba jen jediný text, ale se zhruba pětatřiceti zpěváky spolupracoval dlouhodobě a stali se z nich i jeho osobní přátelé, včetně Karla Gotta a Lucie Bílé. Mnozí z nich by ještě dnes stáli o některou z textací, které zůstaly v Pavlově pozůstalosti a nebyly zatím použity.

 

 

Čtveřice kmotrů – Petr Janda, Lešek Semelka, Petra Janů a Leona Machálková –  ke kterým se přidal i Jiří Škorpík a Brňák Oldřich Veselý pak zazpívali knize na cestu ke čtenářům známé písničky s Pavlovými slovy. Nezvratitelným důkazem, že Pavel Vrba byl nejen textař, ale také (a možná především) básník, bylo vystoupení Michala Pavlaty z Činoherního klubu. Skvěle zarecitovaný text notoricky známé Vrbovy Dámy při těle sklidil opravdovou bouři uznalého potlesku. Dlouho do noci se potom při dobrém jídle a pití z bohatém rautu probíraly nejen Pavlovy písně, ale i mnohé historky z jeho rozevlátého košatého života. Všichni z odhadem téměř dvou stovek přítomných totiž měli k poetickému bohémovi nějakou osobní vazbu.

 

Leona Machálková

 

Lešek Semelka

 

Michal Pavlata

Tyto vazby, které se vytvářely a utvrzovaly v průběhu mnoha let, se začínaly rodit už někdy v době raného mládí. Studoval na vyšší průmyslové škole a okusil si i studia na Matematicko-fyzikální fakultě UK, dokonce na FAMU a pražské technice. A kupodivu technického rázu bylo i jeho první zaměstnání coby projektanta ve Výzkumném ústavu obráběcích strojů. Ovšem už jako dítě chodil, jak se říkávalo, do houslí, které později vyměnil za kytaru a klarinet. To zúročil pak na začátku 60.let v rockové skupině Sputnici. V roce 1966 si odvážně troufl jít na „volnou nohu“ a k pevnému zaměstnaneckému poměru se vrátil jen na krátkou dobu začátkem 90. let jako dramaturg Hudebního divadla v Karlíně.

Prvním Pavlovým textem, který se ocitl na desce, byla písnička Mám ráda cestu lesní v podání Heleny Vondráčkové. A prvním autorským albem potom Zrnko písku s Leškem Semelkou a skupinou Bohemia. Pak už geometrickou řadou přibývaly další a další nahrané písně – až jich bylo přes třináct set. K úspěšné řadě se přidala také různá ocenění - Děčínské kotvy, Bratislavské lyry a také výroční cena Českého hudebního fondu z roku 1991 za textovou tvorbu. Hodně spolupracoval s brněnskými Synkopami a od 80. let pak s legendární kapelou Olympic, pro kterou napsal kolem půl stovky textů, jak na křtu několikrát zmínil i frontman Petr Janda.

 

Petra Janů a Petr Janda

 

Jiří Škorpík

 

Oldřich Veselý

A když už jsme u šíře Pavlova tvůrčího záběru, nesmíme zapomenout ani na muzikály – ten úplně první se jmenoval Dospěláci můžou všechno a nesl datum roku 1969, ten poslední o Marii Antoinettě byl uveden až po jeho smrti a je stále ještě na repertoáru. Vynechat nelze ani podíl na divadelních hrách jako byl Slaměný klobouk, Zahraj to znovu, Same, nebo Povečeříme v posteli. Také pražská Viola hostila Pavlovy verše třeba v podobě poémy Můj Ahasver v roce 1976, nebo o deset let později  s titulem Mizející Praha.

Svou stopu zanechal Pavel Vrba rovněž v knižní produkci – za všechny jmenujme již zmiňovaný titul Můj Ahasver nebo A prošlo to 60 + 6 andělů, roztomilou Medvědí knížku pro Kapku naděje či knihu Charlotta, věnovanou jeho milované psí společnici.                    

Ještě se ale na chvilku vrátím k obsahu aktuální, křtěné knihy, velice zdařile vyvedené i po grafické stránce. Jejím hlavním záměrem, jak říká Marie Vrbová hned v úvodu, je přiblížit Pavla i po jiné stránce a uplatnit to, co někdy někde vyprávěl, poznamenával, připomínal, tvrdil, prezentoval v soukromých hovorech nebo novinových článcích.  

A právě tyto myšlenky a vzpomínky posloužily autorskému triu coby podklad pro formu rozhovoru Marie, Jany a Věry s dnes již nepřítomným Pavlem a pro zakotvení některých jeho citací v tematických souvislostech. A musím přiznat, že se to čte skutečně velice dobře. Kromě desítek dokumentárních černobílých fotografií, několika básní a spousty textů najdete v knize ještě něco navíc, a to je vložené CD s nahrávkou dvacítky Pavlových písniček a DVD s medailonem Můj Ahasver. Unikátní na tom je, že jak audio, tak video nahrávka jsou na jednom disku – každá z jedné strany. Údajně je to poprvé na české půdě, kdy byl tento duál použit. Nesporně pro čtenáře bonus víc než úžasný...

 

Marie Vrbová, manželem řečená Bystrá

Foto Zuzana Heřmanová

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6689309

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz