„Když jsem se učil v Praze na právnické fakultě na advokáta, přišel jsem jednou do klubu Rubín. Mirek Kovářík tam dělal pořady, které se jmenovaly Zelené peří. Kdo chtěl, mohl tam přinést své věci. Mirek je probral, buď uznal, že je to dobré, a pak ten autor s nimi mohl vystoupit, nebo mu je vyřadil.

Přinesl jsem tam nějaké své texty. Některé byly velmi filozofické, a asi jeden text byla soudnička. Mirek ty filozofické vyházel, nechal tu soudničku, a tu jsem potom zahrál. Docela to bylo zajímavé, takže možná od tohoto okamžiku jsem začal s těmi zpívanými soudničkami.“

Z knihy Legendy Folku a country, nakladatelství Jota Brno