Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla

Carter Family

Onoho parného léta 1927 se Ralph Peer zdržel v městečku Bristol sice jen pouhých deset dní, ale i za tak krátkou dobu stihl mnohem víc, než většina jeho kolegů za celý život. Pod jeho dohledem tehdy vzniklo celkem 75 nahrávek. Nebyly sice nijak mimořádně kvalitní, ale více méně vesměs odpovídaly tehdejším možnostem. Ovšem jejich historická hodnota je nevyčíslitelná.

Díky jim se do našich dnů zachovaly dokumenty mnoha tehdy slavných, ale dnes už dávno zapomenutých zpěváků a skupin, jakými byl hlasově dokonale vybavený gospelový Alfred Karnes, či Alcoa Quartet, nebo skupina Tenneva Ramblers, působící tehdy v okolí Ashevillu jako Jimmie Rodgers´ Entertainers. Ovšem mimořádné okamžiky přišly až se začátkem srpna, kdy do improvizovaného studia Ralpha Peera v 1. patře dvoupatrové budovy č. 410 na ulici State Street, jíž přímo procházela hranice států Tennessee a Virginia, vstoupila Carter Family. Byl to její vůbec první gramofonový pokus. V  prvních dvou srpnových dnech nahrála Carter Family šest písniček: „Bury Me Under The Weeping Willow“ – „Little Log Cabin By The Sea“ – „The Wandering Boy“ – „Single Girl, Married Girl“ – „Storms Are On the Ocean“ –„ The Poor Orphan Child“. (Všechny lze nalézt na rozsáhlém CD projektu „The Bristol Sessions I“, který pod katalogovým číslem CMF-001-D vydala Country Music Foundation.)

Carter Family, v klasickém složení A.P.Carter, manželka Sara a sestřenice Maybelle Addington Carterová patřila až do začátku 40. let k nejvýraznějším aktérům US country. Naposledy se skupina objevila v nahrávacím studiu v roce 1941, ale ještě další dva roky pokračovala v pravidelných rozhlasových vystoupeních. Její odchod do ústraní považují mnozí odborníci za konec zlaté éry klasické country.

 

Alvin Pleasant Delaney Carter (15.4.1891–7. 11.1960) se narodil v Maces Spring ve Virginii, v prostředí doslova bigotním. Tady poznal většinu melodií, které později jenom mírně upravil a ve spolupráci s R. Peerem okamžitě autorizoval. Líbily se mu průzračné melodie i teskné balady, ale pokud po něčem opravdu toužil, byly to housle. Silně nábožensky založení rodiče je však považovali za nástroj ďábla. Carter se k nim sice zanedlouho dostal, ale pro jeho další cestu ztratily záhy jakýkoli význam. Podstatně důležitější bylo, že při návštěvě u příbuzných v městečku Copper Creek potkal kytaristku, hráčku na autoharfu i bendžo a doslova výjimečnou zpěvačku a Saru Doughertyovou (21.7.1898–8.1.1979). 18.6.1915 se s ní oženil, a protože štěstí občas přeje i těm, kterým by přát mělo, i když mu to zhusta trvá opravdu dlouho, vstoupila o jedenáct let později do jejich širšího rodinného klanu podobně mimořádně talentovaná manželka A. P. Carterova bratra Ezry, Maybelle Addingtonová-Carterová (10.5.1909–23.10.1978). Takže když Ralph Peer přijel v roce 1927 do Bristolu, byla Carter Family na jeho experiment dokonale připravená.

 

Maybelle a Sara Carterovy

Sara sice tvrdí, že v téhle originální sestavě nahráli pro různé gramofonové firmy více než 300 snímků, ale skutečný počet je zřejmě o pár desítek nižší. K nejvýznamnějším patří úvodní produkce pro značku Victor. V roce 1927 ji otevřela deska s písničkami „Wandering Boy“ /„Poor Orphan Child“ a 28. dubna 1928 se jejich další deska, opět čerpající ze zásoby pořízené v Bristolu, především díky písničce „Bury Me Under The Weeping Willow“, dostala do celoamerické hitparády.

 

V převážné většině gramofonového katalogu originální sestavy Carter Family zpívala  Sara sóla a hrála doprovod na autoharfu, Maybelle hrála sólovou kytaru a zpívala druhý hlas a A. P. Carter bas. Tedy v zásadě běžné a dlouhými léty osvědčené schéma. Přesto s ním tahle trojice, především díky osobitému stylu Maybelle, dokázala udělat něco dočista nového.

Hrála akordový doprovod a současně palcem na basových strunách melodii. Vzorovým příkladem je dnes už klasická „Wildwood Flower“, která se v žebříčku nejprodávanějších desek objevila 11. srpna 1928, dostala se až na 3. místo a nakonec si vysloužila i zlatou desku. Už v závěru 20. let kopírovali její styl nejen všichni kytaristi na Jihu, ale i ústřední osobnosti městského folku. Jako třeba Huddie Ledbetter, nebo Woody Guthrie.

 

 Originální trojice Carter Family se nikdy nerozjela na rozsáhlé turné. Stačilo jí sem tam objet horní část Jihu, a když už se vypravila do Pensylvánie, byl to zázrak. O její slávu se staraly především gramofonové desky a po roce 1938 zejména pravidelná účast v živém vysílání silných rádií podél mexických hranic.

Zpívali původní lidový materiál i vlastní písničky. Autorem drtivé většiny byl A. P. Carter, který si navíc v celé historii jako jeden z prvních nechal všechny své melodie autorsky chránit. Dlužno dodat, že i jeho vlastní melodie jsou v převážné míře pouze nepatrně pozměněné lidovky a tradicionály. Archivy dokazují, že u většiny původních výtisků, gramofonových desek i not, ještě v podtitulu korektně uváděl „variace na...“. Že „Wabash Cannon Ball“, nebo „I´ll Be All Smiles Tonight“ složil docela sám se zpočátku prostě napsat neodvážil, ale nikdy nepřiznal, že slavná „Wildwood Flower“ se v 19. století proháněla salony jako „The Pale Amaranthus“. Je úsměvné, s jakou vehemencí to A. P. Carter celý život popíral, když to v oblasti autorských práv dělali naprosto stejně všichni jeho současníci.

 

A. P. Carter

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685591

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz