Táže se lord Brisenden svého sluhy: „James, máme my na zámku televizor?“  „ Nikoli, pane“, odvětí James. „A sakra, to jsem zase celej večer čučel do kamen…“ posteskne si lord. (Nutno vyprávět s co nejvěrnějším anglickým přízvukem).

To je anekdota, stará více než 60 let. Slyšel jsem ji jako dítko školou povinné na vlnách Československého rozhlasu Brno z úst tehdy slibně se rozjíždějícího redaktora, imitátora, konferenciéra (slovo moderátor tehdy ještě nikdo neznal), humoristy, komika, budoucího filmového herce a literáta Jiřího Štuchala. Těch anekdot jsem pak od něj slyšel ještě stovky, ať už na vlastní uši, nebo z médií. Od té první uplynulo několik desítek let do okamžiku, kdy nás cesty svedly v klubu novinářů, píšících o cestovním ruchu.

To už – kromě mnoha jiných důvodů – byl Jura, jak se mu přátelsky říkalo zvláště mezi námi Brňáky, mimořádně populární jako autor a protagonista motoristického pořadu v rozhlase, zvaného „Šťastnou cestu“. Už několik let běžel, když se mi dostalo cti a radosti v pořadu účinkovat – a to vždy dvěma několikaminutovými vstupy na téma „novinky v cestovním ruchu“ a „tipy na výlety do blízkého příhraničí“. Působil jsem tehdy v tiskovém oddělení tehdy daleko největší cestovní kanceláře ČEDOK a tak to pro mne nebyl velký problém. V pořadu se tehdy sešla vynikající parta – kromě Jury Štuchala účinkovali např. Luba Skořepová (o zahrádkaření), Josef Zíma a Zdeněk Dítě jako předčítači  literárních ukázek, redaktor Světa motorů Jan Šmíd (motoristické výlety po vlasti), Doc. MUDr. Schmidt (zdravovědné rady pro motoristy) a Jitka Pelikánová (tehdy ještě nezatížená údajnou prací pro STB – s příběhy dívky Barborky).

V té době mezi komiky vynikali dva – duší tramp Jarda Štercl a právě Jura Štuchal. Náš klub turistických novinářů pořádal desítky především reportážních akcí, o kterých pak účastníci referovali veřejnosti. V paměti mi utkvěly zejména dvě: jednou jsme byli na exkurzi do Moravského krasu, prolézali jsme i některé ještě nezpřístupněné jeskynní prostory a kolegové fotografové při tom nezaháleli. Zachytili i Juru, jehož výraz ve tváři skvěle vyjadřoval, jak jsme se mnozí ve tmě pod zemí cítili (viz foto).

Druhá vzpomínka se váže k rekonstrukci hotelu Mánes ve Svratce na Moravě, kterou tehdy Čedok právě dokončil. Ve spolupráci s týdeníkem Ahoj na sobotu jsme v tiskovém odd. Čedoku organizovali soutěž pro čtenáře, která se jmenovala „4 x 4“. Měla čtyři kola, čtyři patrony, kteří v tu dobu byli angažovaní také v celonárodním hnutí „Buď fit“, popularizovaném televizí ( Jarda Štercl – tehdy mimořádně populární díky své účasti ve vědomostní TV soutěži, Jura Štuchal, Katka Frýbová – tehdy populární z televize i filmu a Milan Drobný, tehdy jeden z nejpopulárnějších zpěváků), čtyři tématické okruhy a i všeho ostatního po čtyřech. Slavnostní závěr soutěže s vyhlášením vítězů jsme – s cílem popularizovat rekonstruovaný hotel – situovali právě sem a za tím účelem jsme připravili zábavný večer ( tehdy se říkalo estrádu) s vystoupeními jmenovaných umělců. Čedok se tehdy poprvé osmělil a zakoupil ze Západu celou sérii mikrobusů a autokarů značky Mercedes a tak jsem – opět s cílem propagovat tuto nabídku mezi turisty – objednal jeden z těch velkých a na cestu do Svratky pozval tolik novinářů, aby jel plný. Leč chybička se vloudila – v den našeho odjezdu se v Polsku dopustila masových demonstrací odborářská Solidarita, socialistický svět se cítil ohrožen a novináři museli zůstat v pohotovosti v dosahu svých redakcí. A tak náš velký Mercedes vezl do Svratky čtyři osoby a fotografku.

Na snímku zleva: redaktor Ahoje na sobotu Karel Pašek, Jarda Štercl, moje maličkost a Jura Štuchal.

Nutno poznamenat, že i tak se estráda skvěle podařila – jak nám pochválil i Jarek Sedlák, tehdejší dramaturg zábavy v brněnském studiu Čs. televize, který se náhodou vyskytl v místě.

Koncem sedmdesátých let komunisté drželi otěže velmi nakrátko a Jura – jako ostatně většina chytrých a více či méně hlasitě nesouhlasících občanů, nadto schopných vyvolávat smích – se rozhodně netěšil jejich přízni. Když jsme jej chtěli pozvat jako novináře na reportáž se zájezdem Čedoku, nepustili jej a jeho šedesáté narozeniny oslavili jeho propuštěním z rozhlasu. Je mi velmi líto, že se nedožil „sametu“, byl jedním z těch, kteří by si to opravdu zasloužili. I když – nevím, zda by nebyl – jako velmi chytrý a vnímavý a rozhodně nemlčící člověk blízek rozpoložení Karla Kryla v jeho posledních letech.

Jura Štuchal nás opustil před 37 lety – 2. března 1979.

Foto: archiv Míry Navary