Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Dr. Jiří Tichota

Z rozhovoru Jiřího Tichoty s novinářem a spisovatelem Janem Krůtou

Moje žena je dcerou  televizního redaktora Vladimíra Toska, který v roce šedesát osm držel do poslední chvíle vysílač, než Rusáci obsadili Cukrák. Za války létal v Anglii a hned věděl, o co tady půjde. Ještě v srpnu se svým synem emigroval a stal s v Anglii vedoucím redaktorem Listů. Asi v roce pětaosmdesát jsem najednou dostal předvolání do Bartolomějské. Začalo to jako vždycky, byli tam dva – jeden hodný, druhý zlý. Začali katedrou, jak o mně všechno vědí a pak najednou: Kdy jste se naposled viděl s Václavem Havlem a s jeho bratrem? Už jsem věděl, odkud vítr fouká. Ivan Havel byl před časem na Žofíně na našem koncertu. Oni kývali a hned dodali: A potom byl dvacet minut u vás v šatně. O čem jste si povídali? No, k tomu se ještě vrátíme. Zatím nám tu nechte pas, my si vás zavoláme…

A tím začala skoro roční historie. Zavolali třeba v jedenáct večer, zítra v devět hodin u nás. Ale já zítra ráno učím, bránil jsem se… To je zařízený! Nemusíte se starat, přijďte.  A zase znovu: Nechtěli byste se skupinou jezdit častěji do zahraničí? A tak dále. Já věděl, kam míří. A oni zase: O nic nejde… ale dědeček by jistě viděl rád vnoučata… Začali to se mnou hrát na spolupráci a ten tlak byl fest. Neustále jsem opakoval, že nic nevím, s tchánem se nestýkáme a přes zákaz jsem to samozřejmě všechno všude vykecal, aby se to k nim oklikou dostalo. Když jim jednou došla trpělivost, posadili si mě a řekli: Podívejte se, soudruhu Tichoto, je na čase, abychom to už spolu nějak zoficielněli. A v tom okamžiku já jako správný cholerik dostal záchvat. Začal jsem na ně řvát, že tam chodím z donucení, že pro ně  nic dělat nebudu a nic nepodepíšu. A oni zase hned, že o nic nejde. Vystřelil jsem odtamtud a myslel jsem si, že mám pokoj.



Zdena Tichotová - Tosková


Ale druhý den zase telefonát: Pane Tichota, ale tím to neskončilo, to si nemyslete. Jenže pak to přišlo.  S tchánem Toskem jsme měli domluveno tajné setkání s v Maďarsku. Všechno jsme strašně konspirativně připravili  (informace nám nosil někdo z italské ambasády), děti se ženou jely zvlášť vlakem, já jinudy autem. Přijeli jsme na místo, kde jsme měli být ubytovaní, ale tam nám řekli, že došlo k  omylu. Dostali jsme krásné jiné ubytování, úplně osamocená vilku, jen se tam prý ještě zdrželi nějací jiní Pražáci. Když jsme tam přijeli, vycházelo z domku pět pánů s černými kufříky a nám pořád nic nedocházelo. Přijeli tam za námi taky příbuzní z Ameriky a Zdenin bratr, který u nás byl odsouzený v nepřítomnosti za to, že se vyhnul vojenské prezenční službě. A u velkého  kulatého stolu pod velikým lustrem jsem tam týden všechny bavil historkami z výslechů. Parodoval jsem „své“ estébáky a všichni jsme se tomu chechtali. Když jsme si po návratu před koncerty v Dánsku šli na Pragokoncert pro služební pasy, řekli nám, že já i Zdenka máme pasy zrušené. Teprve pak nám všechno došlo. Takže do Dánska Spirituál tenkrát kvůli nám nejel, ale režim z toho měl ostudu. Dánové to pěkně rozmázli v tisku a já už měl pokoj.

(Z knihy Jana Krůty Klec na Slavíky, www.brejle.net)

Foto: František Heřman

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9521752

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz