Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla

Odešel muzikant a producent Stanislav Chmelík, hudební partner Jitky Vrbové.

Akát je strom listnatý, jeho květy tvoří hrozny, a také jeho listy se skládají z množiny lístků.  Má takový zajímavý botanický název – trnovník Robinia. Je to na první i druhý pohled strom krásný. Kvete bíle. Voní tak silně, že když jdeš v červnu akátovou alejí, máš pocit, že se tou vůní musíš brodit. Ta vůně nám říká, že jaro finišuje, trhá svou hrudí cílovou pásku. Brzo  nastoupí léto. Léto se všemi svými svody – chozením naboso, cácháním v tůních, spaním pod širákem a letními žízněmi všeho druhu. Akáty to je tedy akátová alej, stromořadí krásných rozkvetlých vonících stromů.

Akáty, to je ale taky kapela. No… kapela… Přesněji řečeno sám voják v poli Standa se svou družkou kytarou. Členů má tedy kapela Akáty míň než sumec vousů.

Stálou sólistkou kapely Akáty je Jitka. Nikomu neodpustí žádnou hloupou chybu, ani sobě ne… Snad proto, že bývala učitelkou. Možná díky tomu je tak precizní i v muzice.

Tito dva muzikanti, co chodí po zemi, hrají spolu výborný jazz. Ale co naplat, když mi je teď připomněly právě kvetoucí akáty.

Když Standa a Jitka spolu zpívají ,,trampírny“ neboli staré trampské, písničky dává do toho Jitka všechnu svou tak trochu drsnou něhu a Standa celé svoje druhé srdce.

Když říkám druhé, vím, co povídám. Protože to první srdce Standa už muzice dal. Byl - jak se říká - v nejlepších letech, když jeho srdce náhle vzalo jiný rytmus, než je ta správná muzikantská synkopa. Začalo bít mimo pravidla hry.

Srdce je v těle velmi důležitý bubeník. Muzikant může žít bez vlasů, bez smyslu pro humor, bez peněz, asi i bez vína, bez bot, bez svědomí, bez domova, bez chleba, bez angažmá, bez štěstí… ale bez srdce to nejde.
Sotva se Standa dozvěděl, že mu odchází srdce, zjistil, že má v sobě tolik otázek, že z tohoto světa nemůže ještě odejít. To tisíceré ,,proč“ přicházelo každou noc. Se stejnou intenzitou jako chuť tu ještě být a hrát. Naléhalo a otvíralo nové a nové komnaty.

Ve stejné době mladá osmnáctiletá dívka, která v sobě určitě nosila také tisíceré proč, přišla při havárii o život. Oficiální zpráva zněla :,,Její stav není slučitelný se životem“. Jediný orgán, co zůstal v jejím těle neporušen, bylo její osmnáctileté srdce.

Závod s časem vyhrálo srdce, které nyní bije ve Standově hrudi. Dva roky se srdce vzpíralo, chtělo to dívčino tělo, ve kterém se narodilo, ve kterém rostlo a zrálo a občas se bázní svíralo. Které znalo. To osmnáctileté tělo se bůh ví kam podělo.

Nevím, jak srdce přijde k rozumu. Nevím, jak se krotí osmnáctileté srdce. Po dvou letech vzpírání a bojů, v době, kdy začaly kvést akáty a léto se připravovalo se žízněmi všeho druhu, začalo srdce bít. Bít pevně a pravidelně vstříc své druhé šanci.

Z knížky Daniely Vackové Pěší vandr po lesích a lidech

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685297

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz