Když se sejde správný dřevo, pár drátů, něco železa a mistrovské ruce, může vzniknout dobrá kytara. To je ale jen zrození. Kytara potřebuje žít. Potřebuje další ruce, které ji uvedou v život. Potřebuje někoho, kdo se do ní zamiluje, bude si ji hýčkat a hlavně, hlavně na ni bude hrát. A dobře hrát.
Je mezi námi spousta muzikantů. Spousta jich ví, kolik tónů může mít kytara a jak je krásná písnička hraná od srdce. Jak voní oheň s kamarády a jak chutnají akordy za svítání. Jaký to je, žít s rozpůlenými konečky prstů a jak sladkobolestná jsou rána po dlouhých nocích u kytary.
Někteří z nich tu radost z hraní umí skromně předávat dál. Právě mezi ně patří náš kamarád, který by tohle všechno kvitoval jen svým výmluvným úsměvem. Kdo zažil jeho jazzové etudy, kdo s ním někdy hrál a díval se mu pod ruce, ten ví, o čem je tady řeč.
Radost z hraní si prostě užívá. Jeho kytara má to štěstí.
Velký kouzelník s malýma očima.
Žanku, všechno nejlepší k narozeninám.
Kamarádi
Žanek Němeček, sólový katarista legendární trampské skupiny Příboj. Spolu s kapelou vítěz Porty, nositel Zlaté porty z roku 1981. Brněnská kytarová legenda.
Foto Linda a Čuk