Pozdrav z čundru do Georgetown Loop nám poslali Pupál s Danou. Taky byste tam jeli?

Popravdě řečeno, už se nám po vás stýskalo. Honzovi Dobiášovi i mně chyběla ta chvíle sdělení, v které vám mimo oficiální text můžeme říct i něco za sebe. Třeba to, že vás máme rádi. A před chvíli mi řekl v restauraci Na statku v Jevanech Petr Hauser, který jako stovky dalších dostává tyto editorialy přímo do pošty – už jsem dlouho nic nedostal! Koupil si nové kolo a tváří se vyčítavě.

Čtyřiačtyřicátý týden začínáme nádherným textem člověka, kterého máme rádi moc. Je o to snazší si ho i vážit – a já ten pocit znám už dlouhá desetiletí. Mirek Kovářík, geniální recitátor, doktor filozofie, vysokoškolský pedagog tomu textu nepřidělil titulek – a mne napadaly dvě verze: Co po mně zůstane mi přišel předčasný. Krása slov, veršů a slok básní je adekvátní. Obě varianty jsou navíc citace z Mirkova textu. Najdete na našich stránkách ve středu.

Náš korespondent Jerry Pupál Vecka z Conifery v americkém Coloradu (jak připomíná Vokoun ve svém kalendáriu – 15. listopadu oslaví 75 let!) připravuje další knižní publikaci Co viděla americká prérie. První ukázku přineseme v sobotu 3. listopadu pod mírumilovným názvem Mučení ohněm. Pupál zatím ohněm mučen nebyl, ale nasbíral řadu svědectví. Přihodit se mu ovšem může ještě cokoliv.

Den předtím, v pátek 2. listopadu, najdete už LXXX., česky osmdesáté pokračování výboru Honzy Dobiáše z legendárních Táborových ohňů Mladého světa. Honza je připravoval takřka čtvrt století a ten pověstný žlutý obdélníček znamenal významnou podporu tehdy přes hubu tlučeného trampingu. Význam týdeníku Mladý svět v československé žurnalistice je značný, ale asi už zůstane nedoceněn. Koho by to zajímalo? Petra Tluchoře?

Balil jsem si bágl na čundr, a bůhví odkud na mne vypadl na průklepovém papíru text legendární písničky Máňa. Z ruské (tehdy už sovětské) Oděsy ji přivezl tramp, spisovatel a komunista Géza Včelička. Tu písničku jsem v 80. letech v televizním pořadu Zpívá celá rodina vybral Petru Haničincovi. Nevěděl jsem, že se za pár hodin spolu zase potkáme na mejdanu Honzy Vyčítala na břehu Berounky. Náhoda? Rozloučení? Za pár týdnů těžce nemocný Petr Haničinec, herec velkých a chlapských rolí, zemřel v Bratronicích v náručí své ženy Radky. Je tomu zrovna pět let. Plánujeme na pondělí 5. listopadu.

Ten den také něco krutého přijde vyvést pták Arthur. Jde to nějak do sebe – Radovan Rakus s Honzou Vyčítalem a dalšími tam někam k Berounce pod Zbirohem léta jezdívali.

Hanka Hosnedlová začala připravovat seriál o historii průkopnických, novátorských Minnesengrů ještě s kapelníkem Pavlem Andělem Pokorným. Pak Anděl tragicky zahynul, ale Hanka slib dodržela. Seriál končí v Deníku a začíná u nás. Ve středu 7. listopadu přineseme první díl – rozhovor se zakladatelským členem Minnesengrů Pavlem Žalmanem Lohonkou. Ve čtvrtek následuje další díl – začátky Minnesengrů „po srpnu 1968“, jak trochu prostořece řekl Honza Borkovec na jejich první Portě v roce 1969. V kategorii folk tehdy slavně zvítězili. Ke každému dílu připojila Hanka písňový text.

Saša Ryvolová začala po Wabiho smrti a s novým partnerem cestovat a psát o tom knihy, přednášet, a ty knihy na přednáškách prodávat. Je lepší literát, než byste si mysleli. Ukázku z připravované knihy přineseme v sobotu 10. listopadu.

A pak nás mj. čeká editorial Honzy Dobiáše. Víte, jak moc se už tato legenda české žurnalistiky těší? Mnohdy prý nemůže dospat rána, ale nebude to stařecká nespavost, ta se v jeho věku ještě nemůže vyskytovat.

Mějte se krásně, máme vás rádi a těšíme se na vás! Protože tyto stránky jsou pro vás, proč bychom je jinak dělali? Pro sebe? To bych se raději teď v začínající zimě připojil v panu režisérovi Vladimíru Horákovi. Je to nepochybně nestarší aktivní tramp. Bude mu devadesát a nejraději bivakuje za mrazu ve sněhu. Vladimír? Usedli jsme v Děčíně do mezinárodního rychlíku EuroCity, do plyšových fotelů a internetových zásuvek. Táborákem vonící Vladimir vytáhl z báglu, který si sám ušil (šije si i spacáky) špek a cibuli. Před úlisným stevardem je začal zálesáckým nožem krájet a vkládat do úst. Přehlížel přitom udivené pohledy anglicky, japonsky a německy mluvících kravaťáků. Takový člověk pak musí být zdravý.

Mám ho i tak rád, ale fascinuje mně, jak kašle na své biologické stáří. Tím pádem se stáří nekoná. Ing. Vladimír Horák, režisér dokumentarista a scénárista. Po hubených letech a práci pod pseudonymy se k režii vrátil po Listopadu. Tehdy mu osvícený šéfredaktor sportovní redakce Čs. televize Honza Dobiáš nabídl vytvoření dnes už unikátních pěti dokumentů s trampskou tématikou. Myslím, že se neznali. Dokonce si myslím, že se od té doby neviděli, jen na fotkách v Music Open.

Kruh se uzavírá, kruhy se prolínají. Mějte se krásně!

Vladimír Rejža Horák na Berounce, srpen tohoto roku