Odkudsi ze Západu, myslím, že z Francie, přišel z povědomé adresy původně bez háčků a čárek tento nádherný text:

„Sednu si do hlubokého, trochu houpacího křesla, na klín si položím tu hřejivou notovou knížku, co svítí a není na papíru, a budu kliknutím listovat zpět a ještě zpět a ještě o list zpět a kochat se časem...

Sednu si ke studenému radiátoru, zabalím nohy do teplé deky a k ruce si přistrčím dvě deci červeného, Kalifornského ..

Číst staré listy vážně není k zahození. Podzim začíná neuspěchaně, líně, moooc hezky .
Za okny slunce záři , ale už moc nehřeje,

Možná, možná bude i sochám brečet déšť na obočí... a já se budu nořit do archivu a sfoukávat virtuální prach z toho, co jsem kdysi chtěla stihnout ...tak teď je čas."

Helena Suchel