Tři z tvůrců Music Open. Zprava František Heřman, Jana Skotalová, Fedor Skotal, Miluška Kratochvilová. Miluška není tvůrce, je soudkyně a žena fotografa Jefa Kratochvila. Snímek je z pražského metra z 80. let minulého století a vyjadřuje týmový názor na život. Za chvíli projede metrem Miloš Zeman a hlavu bude mít nakřivo.

Tehdy před dvěma lety jsme začali zhurta. Začínali jsme z nuly, neměli jsme čtenáře, nikdo o nás nevěděl. 10. října 2010 jsme začínali s dvěma stranami materiálů. Chytrých, což o to. Ale jen s dvěma stranami. Ty další jsme museli rychle zveřejnit.

Když jsme začali zařazovat tři velké materiály denně, tedy přes dvacet týdně (!), varoval nás zakladatel Poutníků František Linhárek – nedělejte to, nedá se to učíst! My jsme ale chtěli demonstrovat sílu autorského zázemí a dobýt své místo na internetovém trhu.

Za tu dobu jsme publikovali hodně přes tisíc (!) velkých materiálů od renomovaných autorů. Tisíce krátkých materiálů v bočních rubrikách, nespočitatelné tisíce fotografií a ilustrací. Jen náš přítel Arthur svých příhod zatím zveřejnil přes osmdesát. Navštívilo nás už docela hodně přes milion hostů.

Byli jsme už tak velicí, že když vyšel nenápadný článek Tajemství dávných ohňů na Stvořidlech, který vyvolal nečekaný ohlas především u krajanů, začal náš server kolabovat. Máme přes osmdesát tisíc návštěv měsíčně, to číslo by nám mohl závidět kdekterý tištěný časopis. Jenže najednou jsme měli deset tisíc návštěv denně. Bůhví, co se stalo, ale nám to připomnělo, že je čas k zastavení.

Archívovali jsme v těchto dnech materiály vyšlé před začátkem roku. Snadno se tam dostanete kliknutím na rubriku Archív na naší stránce vlevo nahoře. Zeštíhlený portál má nyní nějakých 25 stran. I to je hodně. Je tam čtení, které jen tak nepřečtete, vsaďte se, i při vaší očekávané dlouhověkosti.

Jak vypovídá statistika Google, náš čtenář nechodí na stránky Music Open denně, navštěvuje nás dvakrát třikrát týdně. Psychicky těžko překročitelná hranice je konec nejnovější stránky, ani mně se nechce vracet na stránky předešlé, přestože pracovně musím. Trvale dáváme našemu čtenáři na výběr víc materiálů, než je schopen přečíst. Než je ochoten přečíst. Pro našeho váženého čtenáře, kterého zhusta osobně dobře známe, je vyhovující klidnější interval.  A pro nás také. Už to víme, už nemusíme nic dokazovat.

Zastavili jsme se. Víme, že potřebujeme odstávku. Když má odstávku vysoká pec, musí vychladnout. Až vychladnete, nabídneme vám trochu jiný rytmus a možná i trochu jinou grafickou podobu našeho portálu. Máme toho v hlavách věru hodně, ale i ty naše hlavy musí vychladnout.

Dáváme si odstávku do prvních říjnových dnů, pak se vám zase přihlásíme. Čtěte si i tak na našich stránkách, budeme návštěvnost dále sledovat. Trochu mi to připomíná kamarády s plnými knihovnami knih, na které se těší, že si je jednou přečtou. Udělejte to, nečekejte, až ty knihy vyvezou pozůstalí do sběru!

A taky nepijte tvrdý alkohol, musím to říct Kobrovi i ptáku Arthurovi. Myslím, že Arthur mne pochopí.

Dokázali jsme toho společně opravdu hodně a další cesta nás čeká. Mějte se krásně, máme vás rádi a těšíme se v klidnějším tempu na shledanou!

Foto: Jef Kratochvil