Vzkazy

  • Čeští lednoví jubilanti

    * 16. 1. 1931 se narodil Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel

     

    * 16. 1. 1941 Marie Zábranská – výtvarnice, manželka významného českého ilustrátora Adolfa Zábranského, zakládající členka skupiny pražských výtvarnic Femina. Za svoji celoživotní tvorbu obdržela Cenu Evropského kruhu umění Franze Kafky (2009) a Aliance Salvadora Dalí (2011).

     

    * 17. 1. 1941 se narodil Vašek Souček, novinář, glosátor. moderátor, dlouholetý člen a speaker kapely Lokálka.  Redaktor regionálního studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde má vlastní pořad Glosa Václava Součka. V roce 2006 spolu s Jiřím Fraňkem a Adamem Černým získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

     

    * 20. 1.1946 se narodil jeden z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů Vladimír Merta. Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, publicista, spisovatel, fotograf, dramatik a filmový režisér. Muž, o kterém se dozvíte jinde mnohem víc, a pořád to bude málo.

     

    *23.  1. 1891 František Smolík – český herec a zpěvák. Vytvořil řadu vynikajících divadelních a filmových rolí. Nazpíval řadu písní pro firmu Homocord (např. Maminko mámo, Až na světě hochu budeš sám)

     

     

    * 26. 1. 1951 se narodila Jarmila Kratochvílová – nejlepší běžkyně v dějinách země. V roce 2020 vstoupila do rekordmanské Síně slávy za 37 let nepřekonaný světový rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla časem 1:53,28 v Mnichově v červenci 1983.

     

     

    * 28. 1. 1961 narodil skladatel, textař, aranžér a publicista Vladimír Kočandrle. V osmdesátých letech zakládal skupinu OK Band a byl jejím kapelníkem, spoluzakládal a byl ředitelem společností Monitor, později se stal ředitelem EMI pro Česko a Slovensko. V současnosti stojí Vladimír Kočandrle v čele české pobočky Warner Music

     

    *29.  1. 1931 Miroslav Raboch – akademický sochař, keramik a pedagog. Autor tzv. „keramického  nesmyslu“, neboli hlavní ceny festivalu Porta.

     

    Sen několika generací mladých muzikantů - porta, cena pro nejlepší skupiny, autory i interperty na legendárním festivalu Porta, jehož fenomenální éru ukončila listopadová revoluce.

     
  • Kronikář zámořského trampingu z Vancouver Islandu

    Aleš Klestil (1940 – 2020)

    Nejsem zastáncem pompézních monumentů či pění oslavných ód na „zasloužilé umělce“, spíše bych zastával biblické Prach jsi a v prach se obrátíš či nebiblické Všechna sláva – polní tráva, ale pokud si v trampském světě vděčnou vzpomínku někdo zaslouží, pak je to bezesporu Aleš. On si ten pomník vlastně nevědomky vybudoval sám - svým postojem k jeho - Maruš promine -  největší lásce - trampingu. Tady bych se opakoval použitím věty ze závěru posledního (98.) čísla Stopy... tam, kde jiní jen blafali, Aleš konal!

    Celý článek...  
Dnes má svátek Otýlie Zítra má svátek Zdislava

Poslední díl knihy Janouška, Redla a Lenka My tři a já

Nikdy jsem žádnou knihu psát nechtěl. To jen ambice mých souputníků — Vlasty Redla a Slávka Janouška — mě dovedly až k tomuto dílku. A vlastně jenom proto, že když už toho měli napsáno tolik, báli se, že by museli něco obětovat a vyhodit. A protože každý raději něco dělá sám pro sebe nežli pro ostatní, rozhodli se stát spisovateli sami.

Docela si dovedu představit, kolik jsem za tu dobu, co ťukám text téhle knížky do počítače, mohl napsat písní. A věřte mi, že ty jsou mi dražší.

Byl jsem vlastně k psaní společníky přehlasován a odsouzen. Hanba jim. A možná to má i něco společného se skutečností, že knihu se zatím na rozdíl od CD nikomu nepodařilo přepálit. Možná by to uměl nějaký Valach, neboť heslo „Hanba všemu, co nekvasí“ je možná tou správnou cestou. Pak bychom si mohli lít ty myšlenky, úvahy a moudra rovnou do hlavy. Ale to je zatím oblast jiná, čirá science fiction.

Přiznám se bez mučení, že jsem se v mládí o knihu pokusil jenom jednou, zblblý dědečkovými rodokapsy, což byly zaručeně skutečné příběhy o hrdinných honácích v sešitech z první republiky. Nevím, proč zrovna tenhle druh knih měl u nás tak velký úspěch. Možná proto, že spravedlnosti a cti je u nás pomálu, a také proto, že když budete popisovat, jak Honza Šímů šel domů z hospody pěšky přes potok a zvrtl si kotník, bude to plytká historka obecního ražení. Kdežto když popíšete nejdříve krajinu...

„...v bezbřehém příšeří krajiny tajnosnubné skály, ty pamětnice pradávných věků, strmě čněly nad zoufalstvím bezedných propastí...“

...a budete pokračovat...

„...samotu dna kaňonu osvěžil drobný pohyb. To vysílený Johny se svým klopýtajícím věrným hnědákem již zcela utrmácen bolestně vzpomněl na svoji Grace, aby se mu vzápětí tato vzpomínka stala téměř osudnou...“

...a teď ta hrůza...

„...věrný oř, znaven dlouhou cestou a strašnými horami, náhle klesl. Ruka kovboje, kvůli vzpomínce, jež jej rozrušila, pozbyla své hbité ostražitosti a zůstala zcela zaklíněna pod tělem věrného zvířete. Johny byl v pasti...“ 

Jó, to je jiný kafe!

No a teď je moc možností. Buď Johnyho někdo zachrání, nejlépe chrabrý indián, náčelníkův syn. Nebo si ruku ustřelí a vzápětí zbytek sám ukouše, aby se osvobodil. Také by ho mohl zachránit vděčný medvěd.

Myslím, že i proto — z čiré touhy po něčem zvláštním a jiném — vznikla spousta prvorepublikových trampských písní. Vědomi si toho velice dobře, používáme tuto kamufláž při psaní písní se skupinou Hop trop, ovšem s úsměvem a nadhledem. Protože jinak by to bylo směšně hloupé a naivní.

Jedním ze dvou kovbojů, kterého jsem zamlada vídal, byla stará paní Bradová. V černé teplákové soupravě a s šátkem na hlavě nasedala vždycky ve tři ráno na své kolo značky Ukrajina. Na řídítkách bandičku na mléko, na nosiči připevněné napříč na šířku hrábě na trávu a vzadu malý vozík chycený držadlem za sedačku vyrážela krmit do kravína JZD, aby cestou zpátky nažala trávu pro dobytek domácí.

My mladší jsme jí všichni svorně přezdívali „Duch Llana Estacada“ — dle slavné mayovky. Když se vám totiž cestou ze zábavy zničehonic zjevila před autem ve tři ráno, měli jste co dělat, abyste se těm jejím pověstným hrábím vyhnuli.

Jednou jsme ji takhle ráno minuli cestou z bigbítu a kámoš mi povídá: „Roztoč ji.“ Ta představa, jak ty hrábě lehce škrtnete a bába rázem na kole udělá piruetu, byla velmi zábavná.

Tím druhým kovbojem byl můj dědeček z matčiny strany. Sedlák Nový z Hlohovic. Vždycky měl ve statku jezdecké koně, neboť sám vášnivě rajtoval. Jeho milované koně mu sebral při kolektivizaci bolševik, společně s půdou a dobytkem. To jsem ještě nebyl na světě.

Ale když bolševik se svým jezeďáckým neumětelstvím téměř zkrachoval a dědeček byl požádán, aby družstvo zachránil, to už jsem na světě byl. Dědeček si vymínil, že mu ty koně zase dovolí, jinak že nic. Předsedu dělat nemohl, to by politicky neprošlo. Ale agronoma, to už problém nebyl. A tak jsem ho často vídal, jak vyjíždí navečer na koni na projížďku do polí a cestou — aby to nebylo jen tak zbůhdarma rajtování — kontroluje, jak daleko jsou s prací.

Doma byl na nás všechny nesmírně milý a hodný. O to bylo podivnější vidět ho spílat ožralým traktoristům a jiným účastníkům zemědělské výroby. A v té jeho přímosti a pravdomluvnosti jsem toho svého hrdinného kovboje našel.

Všechny ty shody okolností, trampské písničky z první republiky a touha po něčem jiném a zvláštním mě nakonec přivedly až k prvním trampským výpravám. Pionýři či skauti mi vždycky přišli tou svou polovojenskou organizovaností pro mne samotného nevhodní. I když — jak říkám s úsměvem dnes: „Pionýři pořád skládali nějaké slipy, kdežto skauti alespoň lovili bobříky.“ A to nám chlapcům imponuje.

Na první trampy jsem vyrážel s kluky ze vsi a s malým bráchou. Mimochodem — jmenuje se Jirka a říká se mu odmalička Budvárek. Je to ten, kterého znáte z Máků a nyní se mnou hraje v Partě. Jezdil a jezdí se mnou od svých osmi let.

A během těch prvních výprav jsme hned začali narážet na odpor místních. Vesničan totiž vnímá krajinu spíše užitně než esteticky. Zatímco já vidím na poli zajímavé stíny, on vidí hnojení, to aby rostlo žrádlo. Vidím-li já půvabný rybník plný romantických odlesků a tajů a koupající se víly, on vidí napajedlo a ryby, a to bude žrádlo. Obdivuji-li krásně rostlou borovici, vesničan vidí topení na ohřev žrádla. Já ladnou laň jako symbol svobody bytí, on úlovek, a tedy žrádlo. A tak vidí všechno. Kam by jezdil?

Tady svině, tady laň/ hovězího plná stráň.

Les má dvě stě kroků a chodí se tam buďto na lov, nebo na houby nebo na dříví. A na poli se musí dělat pořád. A oni se ti trampové sem jezdí flákat a utíkají před prací.

Měl jsem naštěstí rodiče, kteří byli schopni i jiného vidění světa, a tak mě ta omezení, která postihla spolužáky, minula. Ty přitáhli zpátky k práci doma, takže jsem si časem musel najít kamarády jiné. A ti se už rekrutovali spíše z populace městské.

Republika byla zadrátovaná, takže největší dálavou, kam se dalo jet, bylo Slovensko. Jezdili jsme na toulačky a trampy po celé té naší krásné republice, ale pořád jsme pošilhávali za kopečky, neboť mapa, která byla dostupná už na základní škole, naznačovala, že svět je o dost větší než ten, který je nám povolen. Čím dál více jsem si uvědomoval, že vtip, který je vyprávěn polohlasem potají u ohníčků — Ptá se chlapeček tatínka u drátů na státní hranici: „A, tatínku, kdo je za těmi dráty?“ „My, synku, my.“ — vlastně žádným vtipem není.

Je logické, že dnes, kdy dráty zmizely, jakmile mám trochu času a peněz, mizím do dálav vysněných a nyní už skutečných. To že už tolik trampů na nádražích v republice v pátek nepostává, nepřipisuji jejich úbytku, nýbrž zvětšenému prostoru. Potkávám je v Americe, na Novém Zélandě, v Asii, Austrálii a vůbec všude, kde je něco k vidění a kde ještě čeká kousek nefalšovaného dobrodružství a romantiky. Zeměkoule je veliká a duše trampa toho všeho lačná.

A tak honem! Vy všichni, kdo máte rozum, jeďte si ten náš svět prohlédnout, jak to bude jen trošku možné. Ono totiž není jisté, jestli ho zase někdo v budoucnu nezadrátuje.

Blbec.

 

Foto: Martin Myslivec, fullmoonzine.cz  

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6879473

Melanž

  • Slavní světoví oslavenci

     

    * 19. 1. 1931 se narodila herečka Tippi Hedren, blonďatá kráska z Hitchcockových Ptáků nebo z filmu Marnie. Matka herečky Melanie Griffith (Podnikavá dívka, Konec Divokého západu) a babička herečky Dakoty Johnson (Padesát odstínů šedi, Black Mass: Špinavá hra).

     

    * 19. 1. 1946 se v Sevierville v americkém státě Tennessee narodila královna americké country, zpěvačka, skladatelka a herečka Dolly Rebecca Parton.

     

    * 20. 1. 1946 se narodil David Lynch - americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Významný představitel postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Sloní muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a v Benátkách.

     

     

    * 21. 1. 1941 se narodil Placido Domingo - tenorista, operní pěvec a dirigent, který se spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem podílel na zrození legendy Tíí tenorů a přesunu operních árií na fotbalové stadiony.

     

     

    * 21. 1. 1956 se narodila herečka Geena Davis, (Thelma z Thelma a Louise, paní Littleová z Myšáka Stuarta Little),

     

    * 24. 1. 1941 oslaví osmdesátiny Neil Diamond. Celým jménem Neil Leslie Diamond. americký písničkář a skaldatel, který měl především v šedesátých až osmdesátých letech celou řadu hitů. Mnohé z nich známe i z českých verzí.

     

     

    * 25. 1. 1981 Alicia Keys

    Alicia Augello Cook se narodila na Manhattanu v New Yorku a pod jménem Alicia Keys je jednou z nejznámějších amerických osobností Rhythm and blues a soulu. Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, hudební režisérka a producentka, filantropka, příležitostná herečka a spisovatelka.. V žilách jí koluje irská i italská krev po matce a jamajská po otci. Talentované děvče ve dvaceti opustilo vysokou školu a stalo se hudební profesionálkou. Debutovala albem Songs in A Minor (Písně v a moll - 2001) a za první týden se ho prodalo 235,000 kousků. Kritika byla nadšená, prodejci spokojeni. Následovalo album The Diary of Alicia Keys (2003), a následná velkolepá žeň Grammy v roce 2004: Nejlepší R&B Album, nejlepší ženský vokál v R&B (za If I Ain't Got You), nejlepší píseň R&B (za You Don't Know My Name) a nejlepší vystoupení v duu nebo skupině v R&B (za My Boo). Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

     

     

    * 26. 1. 1961 se narodil fenomenální hokejista Wayne Gretzky

     

     

    * 27. 1. 1756 se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, geniální sladatel, kterému jeho Pražané tak rozumějí...

     

    * 28. 1. 1936 se v New Yorku narodil herec, režisér a scenárista Alan Alda, který se zapsal do širokého povědomí televizních diváků na celém světě nezapomenutelnou rolí chirurga Benjamina Franklina Pierce s přezdívkou Hawkey v seriálu M*A*S*H (1972 – 1983).

     

     

    * 30. 1. 1951 se v Londýně narodil zpěvák a bubeník Philip David Charles „Phil“ Collins, zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar. Obrovskou popularitu si získal už jako lídr hudební skupiny Genesis, kterou poté dokázal zužitkovat i coby sólový zpěvák.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Kontakt: musicopen@email.cz