Někdy v 80. letech jsem pozval na natáčení televizního pořadu Zpívá celá rodina dva novináře – disc-jockeye, rozhlasového publicistu a zároveň vedoucího kulturní rubriky týdeníku Květy Miloše Skalku, a tehdejší hvězdu televizní sportovní žurnalistiky Štěpána Škorpila. Jak bylo naším zvykem, sešli jsme se u snídaně v hotelu Voroněž naproti brněnského výstaviště, kde jsme natáčeli.

Miloš se Štěpánem povídali o jednom společném zážitku. Byli pracovně na Kubě a Miloš cítil potřebu ozvat se do Prahy své partnerce. Z Fidelovy Kuby taková možnost neexistovala. A tak Miloš, vybaven na svou dobu opravdu dobrou angličtinou, zavolal na čísi radu na americkou vojenskou základnu a dnes i obávanou věznici teroristů Guantánamo. Operačnímu důstojníkovi vysvětlit tu ožehavou situaci a ten prohlásil - "pro naše přátele z Československa to rádi uděláme. Vydržte, prosím, u telefonu."

V době vrcholící studené války, kdy Reagan uzbrojoval Sovětský svaz, se přes americké vojenské linky, možná rovnou Pentagon, jistě ale přes americké špionážní a zpravodajské satelity dovolali za železnou oponu, do soukromého bytu v Praze.

Když adresátka zvedla sluchátko, ozvalo se - ahoj, tady je Miloš, víš, já volám z Guantánama.