Že čas beží dávno vieme. Dávno vieme, že Vianoce sú čoraz častejšie. Ach, aké ťažké je zvyknúť si nato. Vlastne sa to ani nedá. Len čo si zvyknete, beh času sa zase zrýchli a aby ste si znova zvykali a len čo si zvyknete…Bolo to 9 rokov, čo nás opustil Juĺo Satinský. Čo máme oslavovať? Že čas beží?

Ztracenkáři 1930. Dole uprostřed Jarka Mottl, který s tímto už profesionálním sborem vydal na gramofonových deskách řadu trampských písniček. I z nich vznikal v šedesátých letech mocný proud inspirace

Věnováno Jirkovi Šosvaldovi, Wabimu Ryvolovi, Michalu Tučnému, Jardovi Studenému, Fredovi Krčmářovi, Jasanu Bonušovi, Houlovi a dalším kamarádům, kteří Portou prošli, ale jejího vstupu do nového století se už nedožili.

Stůl poroty národního finále Porty na plzeňském výstavišti. Zprava Michal Jupp Konečný, Miloslav Jakub Langer, Ivan Doležal, Jiřina Fikejzová. Za nimi zprava Fedor Skotal, neviditelná Jana Skotalová, Růženka Kobrová, Kobrův klobouček a brýle, vedle Karel Šíp a Jaroslav Uhlíř. Snímek je z roku 1981, Porta je prvním rokem v Plzni.

V osmdesátých letech minulého století začal v časopisu Gramorevue vycházet na pokračování seriál Porta znamená brána autorů Miloslava Jakuba Langera a Ivana Doležala. Zasvěcených autorů - Milda Langer byl členem štábu Porty už v 60. letech v Ústí nad Labem, Ivan Doležal se připojil začátkem 70. let.

Zleva krásná neznámá, Sandy, Lenka, Saper, Reďák, Fony při zahájení celosvětového potlachu v Kanadě

Ten příběh se začal odvíjet nenápadně. V novoroční redakční poště se objevil stručný e-mail: "Ahoj v republice. Ozyva se stary Sandy. Samozrejme vsechno nejlepsi do 2012 a keep up the good work, jak se rika tady. Prejeme vsem znamym i neznamym ze zapadni Canady. Skoda, ze jsme se nepotkali na potlachu, povedl se.Ahoj vsem Sandy a Vera, Vancouver."

DŘEVENÝ ŠOSÁK 76

Psát originálně a hledat nová témata v trampské tvorbě - to je hlavním cílem a snahou trampské literární soutěže o Dřevěného Šosáka, kterou opět uspořádala T.O. Slaboši. Letošního hledání se zúčastnilo 37 psavců, kteří poslali 47 básní a 27 prozaických příspěvků.

Show naštěstí nikdo nečekal...

X-krát v životě jsem si říkal, že muzikanti jsou nejšťastnější lidi na světě. S nimi nikdy netvrdnou rysy, což se o játrech ale říci nedá...

Ostatně hlášku o tom, že skoro celý život pili jak za Manchester United, jsem z úst protagonisty večera slyšel i tentokrát. Prohlášení bylo proneseno s lehkou nostalgií a Vladimír celé vystoupení upíjel vodu...

Fernet byl hořký až k zahořklosti. Ale servírka čím dál krásnější, až jsme se rozešli domů na večeři. V hlavě otazníky rostoucí do obludných velikostí a vedoucích k fantasmagoriím o úniku na Mars nebo k bájné civilizaci lebedící si podle záhadologů v nitru Země a nesoucí jméno – Agharta…

Môj priateľ mi rozprával takúto príhodu. Jeho manželka išla autom do mesta /bývajú pár kilometrov od Bratislavy/ a na ceste zazrela tehotnú ženu, ktorá stopovala. Kto by nezastavil tehotnej?