Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Ondřej Zítra má svátek Iva


BÍLÝ DŮM

Nemocnice není nic jiného, než velký dům, celý převlečený do bílého, procházíš dlouhé chodby plné ticha a přemýšlíš, za kolik dní asi půjdeš domů. V pátek, když začíná tma opatrně klást své hedvábné prsty na okno tvého pokoje,posedne tě stesk, touha moci jako oni sbalit tele a jít do lesa. Dny utíkají nemožně pomalu a konečně je tady neděle, den, ve který přijde maminka, přinese úsměv, sáček pomerančů a několik očekávaných psaníček od kamarádů.

„ Máte návštěvu“ odříkal bezbarvým hlasem zřízenec u mého lůžka a odťapkal kamsi bílou chodbou. Přišla zřejmě maminka, beru si plášť a spěchám k lavicím , na nichž sedí ti, kdož přijeli navštívit své nemocné. Rozhlížím se a hledám růžový svetřík, nic, otáčím se, v koutě leží teletina zpola zakrytá zeleným batlem, o nos mi zavadila vůně kouře. Hledám někoho, komu ty poklady patří. V rohu jedné lavice sedí můj kamarád dálek. Tulák, který přišel až sem říci své ahoj. Povídáme si a náhle se nemocnice propadá, před očima se vynořuje poslední potlach u jezírka, cítím vůni kaše s borůvkami, všímám si, že drsný traper v černém klobouku má krásné, dětsky modré oči…

Konec návštěv ! Zvedáme se, kamarád odchází a s ním i vůně lesa a ohně. Dnes byl čas rychlejší než vítr, bláznivý a stále někam spěchající vítr. Teď poslušně ležím v posteli a místo poděkování, které uvízlo v hrdle, píši o tom, jak na této planetě onemocněl tramp a musel pro své zdraví do velkého domu, který se jmenuje nemocnice…

BARONKA

( Mladý svět 41/1976)

VYDAŘENÝ MEMORIÁL

Již loni se pokusily osady Ricatado a Údolí ticha navázat na poválečný turnaj v odbíjené a uspořádat první ročník Memoriálu Emana Votruby, člena KSČ, který položil svůj život za osvobození naší republiky. Osm družstev hrálo ve skupinách o postup do finále. Prvenství si nakonec vybojovali hráči TJ Praga před obhájci poháru Hrobníky, třetí skončilo domácí Ricatado, čtvrtý tým pražského Tomosu. Krásný putovní pohár a další ceny třem nejlepším družstvům předala Jiřina Votrubová, žena Emana Votruby. Cenu věnoval i OV Svazu protifašistických bojovníků v Berouně a řada jeho členů přišla vzpomenout na svého kamaráda a spolubojovníka.

JAROMÍR KOŠŤÁLEK ml.

( Mladý svět 42/1976)

TÁBORÁK BEZ OHNĚ

Ráno byl nejprve uspořádán velký nohejbalový turnaj trojek. Na dvou antukových hřištích se o prvenství bilo dvacet družstev, vyhrál nakonec Motorlet. Turnaj uspořádala Osada Zapomenutých společně s tělovýchovnou jednotou Zetor Libeň. Večer byl potlach zmíněné osady. Scéna byla vybudována takto: předně byla postavena pevnost a na druhé straně indiánská vesnice. Všemu dominoval velký měsíc, na který byl promítnut úryvek z westernu. V hledišti stály dvě „ hlídkové věže“ spojené můstkem – pro techniku. Všechny přítomné uvítal šerif osady Jindra Musil a již plynul program jako voda v místním potoku. Na potlach se přišlo podívat více než 1000 diváků. Hráli a zpívali Duo Rex, chomutovský Dostavník, soubor Pytlík, Kamarádi z Kladna, Smolaři, Toronto a další. Dobrá nálada a kázeň trvala dlouho do noci i přesto, že táborák nebyl zapálen.

FRETKA

( Mladý svět 43/1976)

TŘINÁCT BRODŮ

Můj muž i já jsme velcí milovníci Českomoravské vrchoviny. Auto sice nemáme, ale i na dvou kolech se dá dojet do přírody nebo k vodě. Nejvíc se mi líbí okolí Nedvědic n. Pern., kam jsem jako dítě jezdila k babičce na prázdniny. Je to opravdu kouzelný kout. Ráda dělám asi desetikilometrové vycházky do blízkého okolí – Těchnov, Kovářová, Lískovec, Sejček atd. Srnky vám přeběhnou přes cestu nebo pozorujete na louce deset zajíců, jak se pasou a dovádějí jako malé děti. Lidí i aut zde vidíte velmi málo. Také chodíme do Žlebu, to je zalesněné údolí, kde teče křišťálový potůček, bohatý na pstruhy. Když chcete dojít k jeho počátku, musíte se třináctkrát přebrodit. Všude je kouzelné ticho, jen semtam vylétne z houštiny pták a zakřičí. Někdy vystoupíme do prudkého svahu, odkud je krásný výhled do kraje. Je to pravý balzám na nervy. Stačí mít jen oči a srdce otevřené a odměnou si člověk odnáší náruč plnou slunce, čistého vzduchu,vůni maření a borovic.

ANNA

( Mladý svět 44/1976)

MOTTL JUBILANT

Jubilejní večer nestora trampské písničky Jardy Mottla byl uspořádán v pražském Parku kultury a odechu Julia Fučíka. V pečlivě připraveném programu zářili nestárnoucí Setleři, zcela výjimečným stylem zazpívala jednu z novějších Mottlových písní „ Čajovou růži“ naše džezová zpěvačka Eva Olmerová, tradičně dobrý byl Červánek, který s velkým úspěchem propaguje tradiční trampskou píseň, dokonalým přednesem a vtipnými dialogy se představili Kupšovský s Rackem a nejmladší generaci zastupoval Pacifik. Celý večer se vyznačoval nenapodobitelnou atmosférou, vyjadřující kamarádskou úctu, obdiv i skromné poděkování Jardovi Mottlovi, jehož písničky s radostí a potěšením zpívají již tři generace po celé republice.

GRIZZLI

( Mladý svět 44/1976)

OHEŇ

Bylo to hrozně dávno. Pralovec se trmácel tmou, deštěm, blátem, neviděl na krok a zrovna teď ještě zakopnul o nějaký zlomyslný kámen. Kožešina kolem beder ho studila a sekeromlat, který s sebou vláčel z nepodařeného lovu, ho tlačil do ramene. Vědci se dodneška nemohou dohodnout, zda už byl na takové úrovni, aby mohl sprostě nadávat. V podstatě je to jedno – pokud uměl, klel určitě jako pohan. Nepřátelský prales šuměl okolo té shrbené dvounohé bytosti a otevíral svá slizká, mokře zelená chapadla, aby ji pohltil.

Pralovec náhle zpozorněl. Kdesi v té podivné temnotě ucítil kouř. Rázem se narovnal, otevřel doširoka oči a na jeho poloopičí tváři se objevil úšklebek. Kouř znamená oheň, oheň znamená teplo a bezpečí. Zlatý ohníček ! Vyrazil kupředu, aby se po chvíli se slastným zavrčením svalil vedle kamenů, rozehřátých plameny. Byl doma.

A my se dnes divíme, proč nás tolik fascinuje ta prudká okysličovací reakce celulózových, pektinových a pryskyřičnatých látek. Neboť vězte, že hoření není vlastně nic jiného, než primitivní děj exogenní. K čemu je nám ta trocha tepla, štiplavý kouř a oči oslepené plameny ? Jsme přece lidé dvacátého století, máme svoji dokonalou techniku!

Jenže stejně se pak tiše díváme do roztopeného krbu nebo si slastně nasajeme kouř z miniaturního ohniště fajfky. A máme zase po padesáti či statisíci letech pocit těch krásně sálajících kamenů ohně domova.

BALCAR

( Mladý svět 44/1976)


Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6747383

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz