Na svém novém albu Padlej anděl prokazuje legendární plzeňská bluegrassová kapela Cop zvláštní způsob soběstačnosti: ve studiu Jumbo v Oseku u Rokycan, kde nahrávky vznikaly od jara do října loňského roku, si členové kapely vystačili bez přizvaných studiových muzikantů a specialistů na jednotlivé nástroje.

Začátek roku bývá pro spoustu lidí signálem k tomu, aby něco ve svém životě změnili. My vás k ničemu podobnému nemáme, ale protože škola je základ života, doporučuji jak pedagogům, tak rodičům, žákům a studentům všeho druhu, aby si v pondělí přečetli Čtení z archivu o panu učiteli Perličkovi. V článku se sice jmenuje Richter, ale dáte mi za pravdu, že tady jde o něco mnohem vážnějšího, než o jméno, třebaže se patrně docela dost zasmějete.

(Trampové vždy mají stesky a přejí si suché stezky).

Na „stezky suché“, omílané neustále do zblbnutí ,

nezlobte se kamarádi, odpovídat mě to nutí.

Moje stezky byly mokré a jsem tomu rád,

jak bych mohl ze studánky jinak vodu brát.

Jezero Pine Lake v Coloradu

Pozdrav z amerického státu Coloradu poslali Jerry Vecka-Pupál s Danou. Pupál byl ve staré vlasti kapelníkem výtečné trampské kapely Mariňáci, která na svou dobu osvíceně přebírala zámořský folkový materiál (i filmovou muziku), a českými texty ji opatřoval Michal "Michec" Šebesta. Mariňáci stihli televizní natáčení, účast na Portě, kde Michec získal vůbec první autorskou portu - bohužel už posmrtně. A srpen ´68 znamenal odchod pro Pupála.

Celý článek...

Už hezkou řádku let jsme díky někdejšímu Kaymanovu pozvání jezdívali na silvestrovské odpoledne do trampsko-chatařské hospůdky jen pár kilometrů od Českých Budějovic. Bylo to příjemné setkání s dlouholetými kamarády a s trampskými písničkami, bez oné křeči nuceného bujarého veselí. Bohužel se to v loňském roce nějak nečekaně zvrtlo, takže jsme mezi silvestrovskými návštěvníky našli jen pár známých obličejů, které stejně jako jejich zelené oblečení v tom pestrém paďourském mumraji naprosto zanikaly. Stejně jako my trochu rozpačitě a trochu posmutněle zírali na tu vřavu, ve které se utápěly nejen veškeré snahy o popovídání si, ale i úsilí trampských muzikantů s kytarami.

DOSTAVNÍK PŘIVEZL…

Jsem sice už starší ( 53 r.) ,ale strašně fandím trampingu. Odebírám Mladý svět, a tam jsem si právě četla článek „Děda byl dobrej“ v rubrice Táborový oheň. Mám už vdanou dceru i syna ženatého a právě on, když mu bylo asi 16-17, začal jezdit s kamarády  na čundry na Berounku. Ale zjistila jsem, že celá parta sedí víc v hospodě než v přírodě. V té době jsem četla v Obraně lidu samé chvály na trampský život. Protože jsem jako mladá sama nikam nejezdila , neměla jsem o tom přehled, a tak jsem napsala do vaší rubriky, že to není tak, jak o tom píšete a že bych se ráda , ze zvědavosti, zúčastnila nějakého potlachu nebo vandru.

Rudé náměstí v Moskvě, Leninovo mauzoleum. Uprostřed Naďa Urbánková, vpravo kapelník Country beatu Jiří Brabec

Posilvestrovský příspěvek k diskusi o vyrovnání s komunismem

Voko bere – už jedenadvacet let se táhne diskuse, jak jsme se (ne)vyrovnali s předešlým režimem a jeho důsledky. Naivně řešíme, kdo, kdy, kde, co , proti komu, proč – zatím co se mimo náš informační obzor odehrávají věci, které jsou současné a mnohem vážnější.