Třebaže jsme už nějakou dobu věděli o vážné nemoci, se kterou se Kapitán Kid statečně pral, všechny nás nedělní ranní zpráva o jeho smrti zaskočila. Myslím, že většina z nás doufala, že přes všechny problémy dotáhne svou životní káru až do letošního prosincového jubilea, kdy by oslavil kulatou osmdesátku.

Teď tu sedím, před sebou na stole štos knížek, na jejichž obálkách je jako autor uveden Kid svým občanským jménem - Jaroslav Velínský, několik cédéček s fešnými Kidovými portréty, pár dopisů, kopičku novin se články o Kidovi, na níž navrchu leží barevná příloha s Kidovou fotografií v nepostradatelném námořnickém tričku a s velkým rozhovorem, který jsem s ním dělala před deseti roky. A vzpomínám...

Vzpomínám na své první rozechvělé setkání s Kidem, které se uskutečnilo díky děvčatům ze Zlatého klíče před jedním z jeho koncertů u nás na jihu. Okouzlil mě svými neotřelými lichotkami na mé mládí a vzhled. Když jsem se s ním ale znovu sešla za dva nebo tři měsíce nato, vůbec si mě nepamatoval. Tehdy jsem mu přinesla svůj text a tajně a naivně doufala, že jej zhudební. Kid letmo přelétl papír očima a řekl: Fajn a teď k tomu udělej muziku! Ale od té doby si mě už pamatoval!

Vzpomínám pak na naše rozpravy v zákulisí jeho koncertů a nikdy neukončené diskuse při nepříliš častých večerních posezeních nad sklenkou... Vzpomínám na otevřenost, se kterou mluvil o svých slabostech i prohrách... Vzpomínám na jeho neskrývaný obdiv a slabost pro hezké dívky a ženy...

Vzpomínám na to, jak s nadhledem a humorem šéfoval redakci Portýra, kde jsem se řadu let snažila, a na krásné tlachací večery poté, co byly odevzdány materiály do tisku... Vzpomínám na jeho jedinečné bonmoty a nevyčerpatelné historky ze života, jimiž nás častoval při každé možné příležitosti. .. Vzpomínám, jak jsem mu záviděla jeho sloní paměť a jak jsem obdivovala v jeho knihách právě cit pro dobové detaily a souvislosti, které mě vždycky znovu a znovu dokázaly nadchnout. Vzpomínám také, jak mu právě takové věci dělaly dobře a jak jeho, mým obdivem pohlazená ješitnost předla jako kočka... A vzpomínám, jak dovedl, aniž by to vyznělo trapně či namyšleně, vychválit své knihy...

Vzpomínám i na jeho nekompromisnost, která občas i zabolela, stejně jako jeho kritičnost, kdy si nebral servítky a vždycky řekl to, co říci chtěl, na jeho umanutost s gramatikou, kdy se dokázal třeba i pohádat kvůli čárce či slovosledu... Vzpomínám ale i na jeho úžasnou pracovitost a neuvěřitelnou tahounskou vytrvalost...

Vzpomínám ale především na jeho nezapomenutelné písničkové texty a na to, jak dovedl několika obyčejnými slovy vystihnout náladu, dojem, pocit... a k tomu i krásné melodie, které pohladí duši... Prostě vzpomínám na Kida, jak jsem ho znala ty desítky let, a doufám, že tohle všechno nikdy nezapomenu, a že to nezapomenou ani ostatní...

Pár fotek před pár léty na chatě u Jarky Čapků (Schovanky).

Foto: Šaman z TO Kouř Písek