U Březníku 1961

Ačkoliv Reďáka, občanským jménem Radovan Tížek, znám už nějaký ten rok, uvědomila jsem si, že o něm, kromě toho, že je jedinečný muzikant (jasně, že z brněnské líhně) a báječný kamarád, skoro nic nevím. Také většina z vás zná jeho jméno jen ve spojení s nádhernými písničkami, které stvořil, a tak jsem si řekla, že by bylo namístě ho tak trochu naší čtenářské obci přiblížit. Díky pozvání na nedávnou trampsko-muzikantskou slezinu v mém rodném městě, kde Red slavil mimo jiné i své kulatiny, jsem zjistila, že se narodil 24.února 1945. Jak sám říká, byl přiveden na svět v době leteckých náletů na moravskou metropoli, v malé vesničce Malé Tresné, nedaleko Boskovic. Ale vyrůstal již v míru a v Brně.

Miki Ryvola

* 2. 4. 1962  Míša Leicht , zpěvák, kytarista, konferenciér, organizátor, kapela Cop; ke 20 letům činnosti skupiny Cop obdržel (14. 10. 1998) Pečeť města Plzně

FOLK V ÉTERU

Pravda, sobota je den, kdy každý milovník dálek a romantiky hledí do zelena, šplouchá se v rybníce, chystá dřevo na večer, dřepí na stopu – obvykle nevybaven tranzistorákem. Nicméně další milovníky folkových, trampských a country písniček zřejmě potěší sdělení, že počínaje 3. červencem zazní každou sobotu od 15 hodin odpoledne na stanici Praha směsice povídání a písniček, věnovaná právě této hudební oblasti. Seriál nazvaný Léto s folkem potrvá osm letních sobot v rámci pořadu Modré akordy.

Jan Buddeus zvaný Habešan je významný pražský tramp. Chtělo by se říct až československý tramp, planetární tramp - přestože po srpnové okupaci zůstal doma a mohli jsme se dále potkávat, teď ho už dlouhá léta potkáte kdekoliv ve světě, zvláště když se tam něco děje. Sám nebo s pardem Nafťákem rozveselí kdekterý oheň, kdekterý potlach, i ty potlachy světové.

● Osada Šílenci přírody ( Mešuge naturále) oslavili 3 652 dní od svého vzniku potlachem k desetiletí a zvali kamarády mottem „ Pod hlavu si dám usárnu, pak se na ni natáhnu a k ránu se jenom protáhnu“.

Tohle je Vlasta Redl, ale obrazně řečeno - se stejně otevřenou náručí ho přivítalo pražské obecenstvo

Přiznám se, že pamatuji doby, kdy by to, myslím, nikoho ani nenapadlo. Hranice žánrů byly pevné a téměř nepřestupitelné. Stačilo, aby se na trampském festivalu objevila elektrická kytara nebo bicí – a nevole byla na světě. A spojit folkaře se symfonickým tělesem ?..!

Poprvé jsem zažil něco podobného ve Vleticích, kde Zdeněk Kovařík pořádal Hraní do lesa. Hradišťan měl takový úspěch, že obecenstvo, které sedělo na zemi v travnatém amfiteátru, nechtělo moravské muzikanty vůbec nechat odejít. Jura Pavlica to vyřešil tím, že si pozval posilu – plný autobus zlínské filharmonie. Přišla padesátka hudebníků a hudebnic většinou v černém a když spustili s Hradišťanem Modlitbu za vodu – diváci řičeli nadšením.

Podruhé jsem seděl v třeboňském zámeckém parku, společně s Jihočeskou filharmonií koncertovali Nezmaři a připravili posluchačům skvělý zážitek, který ostatně zachytilo i existující cédéčko.