Tohle je Vlasta Redl, ale obrazně řečeno - se stejně otevřenou náručí ho přivítalo pražské obecenstvo
Tak jako měli fanouškové fotbalové Sparty svého VLASTU Buriana, fanouškové Slavie Bicanova parťáka VLASTU Kopeckého, fanouškové brněnské hokejové Komety VLASTU Bubníka, mají fanouškové českého folku (a nejen folku) už dobrého čtvrt století svého VLASTU Redla. Bylo to v předposlední březnový čtvrtek jasně poznat u Kulturního domu Vltavská v Praze, kde se scházeli lidé nejrůznějšího věku a zejména pak v podzemním sále, kde bylo plno a mezi natěšenými diváky bylo i plno známých tváří (nebo v případě rádií známých hlasů).Přiznám se, že pamatuji doby, kdy by to, myslím, nikoho ani nenapadlo. Hranice žánrů byly pevné a téměř nepřestupitelné. Stačilo, aby se na trampském festivalu objevila elektrická kytara nebo bicí – a nevole byla na světě. A spojit folkaře se symfonickým tělesem ?..!
Poprvé jsem zažil něco podobného ve Vleticích, kde Zdeněk Kovařík pořádal Hraní do lesa. Hradišťan měl takový úspěch, že obecenstvo, které sedělo na zemi v travnatém amfiteátru, nechtělo moravské muzikanty vůbec nechat odejít. Jura Pavlica to vyřešil tím, že si pozval posilu – plný autobus zlínské filharmonie. Přišla padesátka hudebníků a hudebnic většinou v černém a když spustili s Hradišťanem Modlitbu za vodu – diváci řičeli nadšením.
Podruhé jsem seděl v třeboňském zámeckém parku, společně s Jihočeskou filharmonií koncertovali Nezmaři a připravili posluchačům skvělý zážitek, který ostatně zachytilo i existující cédéčko.
Vlasta Redl
Ano, navazuji hned na minulý týden a na slova šéfredaktora Fedora Skotala: kdo si myslí, že ho nemáme rádi, ať to ani nečte !
Týden začneme ve městě, které stojí v pěkné rovině a dostalo se i do znárodnělé písně – v Kolíně. Uprostřed města je náměstí, které pamatuje koncerty slavné Kmochovy dechovky i dirigenta pana Vostrčila, který se stal slavným hercem Formanových filmů. Skoro v rohu je nepřehlédnutelná radnice s černobílou sgrafitovou fasádou a hned vedle ní svítí modrá písmena Městského společenského domu, v jehož prvním patře je útulný skoro čtvercový sálek s podiem a v předsálí neméně útulný bufet s průhlednými šálky na dobrou kávu a pohlednou obsluhou.
Toto prostředí se dva dny stalo domovem budějovických Nezmarů, kteří po skvělé zkušenosti se svým repertoárem v podání Jihočeské filharmonie v třeboňském zámeckém parku uspořádali v Kolíně společný koncert s místní komorní filharmonií. Jak to dopadlo si přečtete v pondělí a jak to vypadalo vám přiblíží fotografie Františka Heřmana.
Jerry Pupál Vecka zkouší rýžování zlata v Coloradu
(Předmluva ke knize J.P.Vecky Al Packer z pohledu prospektora)
Jako další téma své nové knihy z oblasti literatury faktu si Jerry Vecka, který žije v Coniferu v americkém Coloradu, zvolil po osobě cestovatele a polárníka Jana Eskymo Welzla kontroverzní a dohady obestřenou postavu prospetora Alfreda Packera. A protože s tímto jménem je spojena řada dosud uspokojivě nevyřešených otázek, ale i jistá, lidským druhem neakceptovatelná úchylka, věnuje se podrobněji i tomuto aspektu - a to kanibalismu.
NOVOROČNÍ
„ Jak na Nový rok, tak po celý rok“ pravil Dany a vystrčil z celty malíček, aby vyzkoušel sílu mrazu. Vedle spočívající spacák, zamuchlaný v celtách, ani nedutal, jen z otvoru pravidelně stoupaly obláčky zmrzlého dechu.
„Kolem mínus dvaceti“, hlásil Dany, „ co budeme dělat ? „
Jinovatkové obláčky se zvolna rozplývaly v zasněžených větvích a neodpovídaly.
„Budeme dneska vůbec vstávat ?“
„ Mně je dobře a teplo“, ozval se Smrčkův dutý hlas ze spacáku.“ Já tu zůstanu. Ale poslyš, nejde sem někdo ? „
S Ruth jsem se letmo seznámila na Jamboree ve Strakonicích v roce 2004. Zanedlouho jsme se opět setkaly na Banjo Jamboree v Časlavi. Mezi řečí jsme zjistily, že obě máme boty z toulavých psů a zřejmě i stejnou krevní skupinu...Ruth byla nadšená z českých skupin, nejvíc se jí líbila Druhá tráva. Tak jsem ji představila Robertovi Křesťanovi a Luboši Malinovi – kterého se nesměle zeptala, jaké jejich cédéčko by jí doporučil. Tehdy padla volba na Best & Last. Hned si je zakoupila a hrála pořád dokola v autě.
První částí termínu Sauerkraut Cowboys je německé jméno pro zeleninovou složku vepřo-knedlo-zelo, ta druhá odkazuje na Divoký západ. Nejen tímto pojmenováním muzikoložka Ruth Ellen Gruberová vystihuje svůj obdiv pro český bluegrass, jehož jméno pomáhá šířit v USA.
Píše o revitalizaci židovské kultury po pádu železné opony, ale fascinuje ji hudba, která u nás měla funkci společenského, proamerického manifestu. Spisovatelka Ruth Ellen Gruberová překládá písně Druhé trávy Roberta Křesťana, přednáší o českém bluegrassu v Nashvillu a také je autorkou termínu Sauekraut Cowboys pro evropské opojení Divokým západem.
„Když byly v Německu americké jednotky, armádní radio vysílalo country i jazz a ovlivnilo místní publikum. Dnes country získává nové fanoušky a Američané objevují bluegrass z Česka“, řekla R.E. Gruberová.
Bob Dylan fatálně ovlivnil první generace našich folk-singerů. Ovšem nejen je - Dylanovy písničky přebíraly i hvězdy hlavního proudu populární hudby. Z těch dodnes nezapomenutých připomeňme Waldemara Matušku, trio Golden Kids i samotného Václava Neckáře… Rebelující Dylan by se divil všemu tomu pozlátku
Ani jsme tehdy netušili, že „rebelové“ naší trampské písně nebyli ve světě osamoceni. Na nashvillské hudební scéně se pomalu, ale jistě objevovaly první příznaky velkých přeměn sedmdesátých let. V celém průběhu šedesátých let se zde postupně formoval a ustálil „nashville sound“ - country obdoba uhlazeného středního proudu zábavné hudby, vyjadřující hudební odpověď myšlení a hodnot velké části střední generace na léta nejistoty při vzniku rock´n´rollu a jeho pozdějšího přerodu v celou oblast rockové hudby.