Tohle je Vlasta Redl, ale obrazně řečeno - se stejně otevřenou náručí ho přivítalo pražské obecenstvo

Přiznám se, že pamatuji doby, kdy by to, myslím, nikoho ani nenapadlo. Hranice žánrů byly pevné a téměř nepřestupitelné. Stačilo, aby se na trampském festivalu objevila elektrická kytara nebo bicí – a nevole byla na světě. A spojit folkaře se symfonickým tělesem ?..!

Poprvé jsem zažil něco podobného ve Vleticích, kde Zdeněk Kovařík pořádal Hraní do lesa. Hradišťan měl takový úspěch, že obecenstvo, které sedělo na zemi v travnatém amfiteátru, nechtělo moravské muzikanty vůbec nechat odejít. Jura Pavlica to vyřešil tím, že si pozval posilu – plný autobus zlínské filharmonie. Přišla padesátka hudebníků a hudebnic většinou v černém a když spustili s Hradišťanem Modlitbu za vodu – diváci řičeli nadšením.

Podruhé jsem seděl v třeboňském zámeckém parku, společně s Jihočeskou filharmonií koncertovali Nezmaři a připravili posluchačům skvělý zážitek, který ostatně zachytilo i existující cédéčko.

Vlasta Redl

Ano, navazuji hned na minulý týden a na slova šéfredaktora Fedora Skotala: kdo si myslí, že ho nemáme rádi, ať to ani nečte !

Týden začneme ve městě, které stojí v pěkné rovině a dostalo se i do znárodnělé písně – v Kolíně. Uprostřed města je náměstí, které pamatuje koncerty slavné Kmochovy dechovky i dirigenta pana Vostrčila, který se stal slavným hercem Formanových filmů. Skoro v rohu je nepřehlédnutelná radnice s černobílou sgrafitovou fasádou a hned vedle ní svítí modrá písmena Městského společenského domu, v jehož prvním patře je útulný skoro čtvercový sálek s podiem a v předsálí neméně útulný bufet s průhlednými šálky na dobrou kávu a pohlednou obsluhou.

Toto prostředí se dva dny stalo domovem budějovických Nezmarů, kteří po skvělé zkušenosti se svým repertoárem v podání Jihočeské filharmonie v třeboňském zámeckém parku uspořádali v Kolíně společný koncert s místní komorní filharmonií. Jak to dopadlo si přečtete v pondělí a jak to vypadalo vám přiblíží fotografie Františka Heřmana.

Jerry Pupál Vecka zkouší rýžování zlata v Coloradu

(Předmluva ke knize J.P.Vecky Al Packer z pohledu prospektora)

Jako další téma své nové knihy z oblasti literatury faktu si Jerry Vecka, který žije v Coniferu v americkém Coloradu, zvolil po osobě cestovatele a polárníka Jana Eskymo Welzla kontroverzní a dohady obestřenou postavu prospetora Alfreda Packera. A protože s tímto jménem je spojena řada dosud uspokojivě nevyřešených otázek, ale i jistá, lidským druhem neakceptovatelná úchylka, věnuje se podrobněji i tomuto aspektu - a to kanibalismu.

NOVOROČNÍ

„ Jak na Nový rok, tak po celý rok“ pravil Dany a vystrčil z celty malíček, aby vyzkoušel sílu mrazu. Vedle spočívající spacák, zamuchlaný v celtách, ani nedutal, jen z otvoru pravidelně stoupaly obláčky zmrzlého dechu.

„Kolem mínus dvaceti“, hlásil Dany, „ co budeme dělat ? „

Jinovatkové obláčky se zvolna rozplývaly v zasněžených větvích a neodpovídaly.

„Budeme dneska vůbec vstávat ?“

„ Mně je dobře a teplo“, ozval se Smrčkův dutý hlas ze spacáku.“ Já tu zůstanu. Ale poslyš, nejde sem někdo ? „

S Ruth jsem se letmo seznámila na Jamboree ve Strakonicích v roce 2004. Zanedlouho jsme se opět setkaly na Banjo Jamboree v Časlavi. Mezi řečí jsme zjistily, že obě máme boty z toulavých psů a zřejmě i stejnou krevní skupinu...Ruth byla nadšená z českých skupin, nejvíc se jí líbila Druhá tráva. Tak jsem ji představila Robertovi Křesťanovi a Luboši Malinovi – kterého se nesměle zeptala, jaké jejich cédéčko by jí doporučil. Tehdy padla volba na Best & Last. Hned si je zakoupila a hrála pořád dokola v autě.

První částí termínu Sauerkraut Cowboys je německé jméno pro zeleninovou složku vepřo-knedlo-zelo, ta druhá odkazuje na Divoký západ. Nejen tímto pojmenováním muzikoložka Ruth Ellen Gruberová vystihuje svůj obdiv pro český bluegrass, jehož jméno pomáhá šířit v USA.

Píše o revitalizaci židovské kultury po pádu železné opony, ale fascinuje ji hudba, která u nás měla funkci společenského, proamerického manifestu. Spisovatelka Ruth Ellen Gruberová překládá písně Druhé trávy Roberta Křesťana, přednáší o českém bluegrassu v Nashvillu a také je autorkou termínu Sauekraut Cowboys pro evropské opojení Divokým západem.

„Když byly v Německu americké jednotky, armádní radio vysílalo country i jazz a ovlivnilo místní publikum. Dnes country získává nové fanoušky a Američané objevují bluegrass z Česka“, řekla R.E. Gruberová.

Bob Dylan fatálně ovlivnil první generace našich folk-singerů. Ovšem nejen je - Dylanovy písničky přebíraly i hvězdy hlavního proudu populární hudby. Z těch dodnes nezapomenutých připomeňme Waldemara Matušku, trio Golden Kids i samotného Václava Neckáře… Rebelující Dylan by se divil všemu tomu pozlátku