The Plastic People Of the Univers

The Plastic People Of the Universe vznikli v roce 1968 a jejich tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou se stala během doby jednou z nejoriginálnějších nejen na české rockové scéně. Skupina se nedala přimět k ústupkům a kompromisům s tehdejším režimem, což je připravilo o profesionální licenci a přinášelo stále více komplikací s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby.

Současná prezidentka evropské asociace Angelika Torrie předává žezlo - tedy vařečku - novopoečenému prezidentovi Petru Brandejsovi

Joe Indián

Joe Indiána ( vlastním jménem Jana Spěváčka), přivezli kamarádi z Proboštova-Přítkova, kde bydlí ( je to kousek za Teplicemi) a pomohli mu i se schodů do klubových prostor vinohradského Carpe Diem, protože Joe, který tolika lidem pomohl se zdravím, se dočasně nepohodl se svou nohou, ozbrojil se tedy francouzskou holí a pohyboval se velmi opatrně.Roky se mu zastavit nepodařilo ( ačkoliv své srdce umí zastavit na tři minuty 38 vteřin) , a tak mefistovský knírek a černý vous vyměnil za prošedivělá vousiska. Třetí díl knihy Rozmluva s duchovním mistrem ještě neopustila tiskárnu, a tak pár šťastlivců si odneslo jen první díl s názvem Cesta magie. Druhý díl je zcela rozebraný, a tak třetí kniha přijde jistě víc než vhod všem, kteří se po ní pídí v knihkupectvích.

Jack Kerouac

† 14. 3. 1897  MUDr. Josef Káš, zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů; textař – text Na divoké Vltavě - hudba J. Kalaš, text Recept na trampskou píseň - hudba J. Kalaš (1932);

Jerry Pupál Vecka s manželkou Danou ještě ve staré vlasti - u Pátého rybníka u Studence.

NOČNÍ VLAK

„ Ha! Panáčku a co to máš na té ruce ?!“ vzbudil mě výkřik baculaté průvodčí v nočním vlaku. Jen s námahou si uvědomuji, že to panáčku patřilo mně a že bodrá osoba v modré uniformě chce o půlnoci vědět, nač je moje buzola. Jsou chvíle abnormální snášenlivosti. Jen tak si dovedu vysvětlit, že začínám poučovat – proč, nač a k čemu je nástroj na mé ruce. Zaměřuji pleš toho pána vlevo, hned nato určuji azimut směr klika od kupé a spěji ke konci výkladu seznamem doporučené literatury.

Na začátku roku 1987 mě na doporučení  Wabiho Ryvoly oslovil plzeňský tramp  Petr Náhlík řečený  Vokoun. Připravoval samizdatové souborné vydání Wabiho povídek . Vokoun toho dělal daleko víc, například - rovněž samizdatem vydaný - sborník o tehdy zakázaném  Jaroslavu Foglarovi.