Na začátku roku 1987 mě na doporučení  Wabiho Ryvoly oslovil plzeňský tramp  Petr Náhlík řečený  Vokoun. Připravoval samizdatové souborné vydání Wabiho povídek . Vokoun toho dělal daleko víc, například - rovněž samizdatem vydaný - sborník o tehdy zakázaném  Jaroslavu Foglarovi.

Jan Vyčítal počátkem sedmdesátých let

Pět křížů

Jerry Pupál Vecka

Dokončení ukázek z knihy Al Packer očima prospektora, která vyšla česky ve Spojených státech.

Alfred Packer byl v poměrně dobré kondici, když dorazil do osady. Muži vyběhli z úřadovny a vítali přichozího. Al ve zkratce vyprávěl o tom, že zabloudil a že přežil těch šedesát dnů na sporých zásobách a v primitivním kempu. Zlí jazykové tvrdí, že žádal prvně o panáka whisky, ale fakt je ten, že mu předložili jelení guláš, a tím nepohrdl, i když nebyl tak šíleně hladový. Než došel do osady, odhodil zbylé lidské maso do křoví a doufal, že zvěř tento důkaz zlikviduje.

JORDÁN K TRAMPSKÉMU MUZEU

Joe Bonamassa nedávno oslavil teprve 35. narozeniny, ale právem se řadí mezi neslavnější a kultovní světové kytaristy. Mezi mladší generací si drží Joe Bonamassa jedinečnou pozici. Čerpá poměrně značné množství inspirace v historii rocku, ale přichází s jedinečným, těžko napodobitelným stylem. V jeho hudbě se mísí blues, tvrdý rock, ale i prvky popu a nově i country.

Kapela prožívá píseň Hanka Williamse jun. - Your cheating heart

Na koncertu v Basileji v roce 1989 zleva Mex, Miki Ryvola, Jirka Dušek a Wabi Ryvola

„Co je to Wabi?“ zeptal se mne před více než třemi desítkami let syn, tehdy ještě malý předškolák. Bylo to v době, kdy Wabi pracoval v Jihočeských cihelnách v Českých Budějovicích. Dneska bych jeho otázku ráda převedla do životného rodu – kdo to je, nebo spíše, kdo to byl Wabi? Konkrétně Wabi Ryvola, od jehož smrti uběhne 27.února neuvěřitelných sedmnáct roků. Přijde mi to jako pár týdnů, kdy jsme se s ním naposledy loučili v pražském krematoriu a hlavou nám vířily Wabiho nesčetné melodie a také slova, možná poslední slova z jeho úst...

Huberťák- Láďa Kučera z Hop Tropu

Co si nejvíc pamatuješ ze založení Hop Tropu 

Nejvíc si pamatuji to, že mi zazvonil u dveří paneláku Samson, držel kytaru s ulomenou hlavicí a řekl, že ho posílají nějaký kluci, kteří se dozvěděli, že umím spravit rozbitou kytaru a že se jde zeptat, jestli bych mu ji nespravil. Pozval jsem ho dál, dali jsme si kafe, na kytaru jsem řekl – dobrý, já to prostě udělám, i když jsem tenkrát neměl kde, protože v paneláku něco dělat, to je na houby. Ale šlo to. Pak tam viděl moji kytaru v koutě, tak ji vzal, zabrnkal a když hrál ty svoje písničky tak já mu řekl – hele, já tady mám taky nějaký písničky – to jsem měl v šuplíku pár písniček, co byly ty termiťácký, ještě starý…