Současná prezidentka evropské asociace Angelika Torrie předává žezlo - tedy vařečku - novopoečenému prezidentovi Petru Brandejsovi
Plastic People od the Universe – to je kapela, která se zapsala nejen do hudebních, ale především do politických dějin téhle naší země a mělo by to procházet hlavou asi každému, kdo je slyší. My začínáme s Plastiky jedenáctý týden tohoto roku a sám jsem zvědavý, co šlo hlavou Františkovi Heřmanovi – samozřejmě kromě toho udělat co nejpěknější fotky – ale to mu chodí hlavou pořád. Byl totiž na jejich koncertě a kromě obrázků napsal i řádky.
Joe Indián
Joe Indiána ( vlastním jménem Jana Spěváčka), přivezli kamarádi z Proboštova-Přítkova, kde bydlí ( je to kousek za Teplicemi) a pomohli mu i se schodů do klubových prostor vinohradského Carpe Diem, protože Joe, který tolika lidem pomohl se zdravím, se dočasně nepohodl se svou nohou, ozbrojil se tedy francouzskou holí a pohyboval se velmi opatrně.Roky se mu zastavit nepodařilo ( ačkoliv své srdce umí zastavit na tři minuty 38 vteřin) , a tak mefistovský knírek a černý vous vyměnil za prošedivělá vousiska. Třetí díl knihy Rozmluva s duchovním mistrem ještě neopustila tiskárnu, a tak pár šťastlivců si odneslo jen první díl s názvem Cesta magie. Druhý díl je zcela rozebraný, a tak třetí kniha přijde jistě víc než vhod všem, kteří se po ní pídí v knihkupectvích.
Jack Kerouac
† 14. 3. 1897 MUDr. Josef Káš, zpěvák recesistického Pěveckého sdružení kocourkovských učitelů; textař – text Na divoké Vltavě - hudba J. Kalaš, text Recept na trampskou píseň - hudba J. Kalaš (1932);
† 17. 3. 1967 Jiří Valja, překladatel, textař, (píseň John Hardy, Casey Jones); (in: kniha Americká lidová poezie, 1961)Jerry Pupál Vecka s manželkou Danou ještě ve staré vlasti - u Pátého rybníka u Studence.
Jméno Jaroslava Vecky s přezdívkou Pupál už většina čtenářů zaregistrovala v souvislosti s autorskou tvorbou v oblasti trampské písničky anebo s jeho zajímavými knižními projekty. Pupál je tedy nejen muzikant, skladatel a investigativní autor, ale i pravověrný tramp. Posledních čtyřiačtyřicet let žije za Velkou louží, jeho bydlištěm je podhorské městečko Conifer poblíž colorádského Denveru. Jeho aktivity jsem ve stručnosti už představila, ale podívejme se, co tomu všemu předcházelo. Vypravme se do dob jeho zeleného mládí a prvních trampských výprav. A aby tohle povídání bylo co nejvěrnější, dostane slovo sám Pupál...NOČNÍ VLAK
„ Ha! Panáčku a co to máš na té ruce ?!“ vzbudil mě výkřik baculaté průvodčí v nočním vlaku. Jen s námahou si uvědomuji, že to panáčku patřilo mně a že bodrá osoba v modré uniformě chce o půlnoci vědět, nač je moje buzola. Jsou chvíle abnormální snášenlivosti. Jen tak si dovedu vysvětlit, že začínám poučovat – proč, nač a k čemu je nástroj na mé ruce. Zaměřuji pleš toho pána vlevo, hned nato určuji azimut směr klika od kupé a spěji ke konci výkladu seznamem doporučené literatury.
Na začátku roku 1987 mě na doporučení Wabiho Ryvoly oslovil plzeňský tramp Petr Náhlík řečený Vokoun. Připravoval samizdatové souborné vydání Wabiho povídek . Vokoun toho dělal daleko víc, například - rovněž samizdatem vydaný - sborník o tehdy zakázaném Jaroslavu Foglarovi.
Wabi se Sašou a malými dětmi Karolínou a Kubíkem dvakrát do roka zajížděli na naši samotu v Bílých Karpatech. Čekal jsem je v Brně na nádraží, naložil do žigulíku a odvezl na moravsko-slovenské pomezí. Dost dlouho jsem měl pocit, že je vhodné Wabimu na přivítání připravit parádní oheň - zval jsem Poutníky, Příbojáky, Rowers… Než jsem definitivně pochopil, že Wabi chce být hlavně sám a s rodinou.Jan Vyčítal počátkem sedmdesátých let