Dnes ráno zemřel v nemocnici v Ústí nad Labem Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid. Úspěšný spisovatel detektivek a sci-fi se prosadil především jako spolutvůrce nástupu moderní trampské písně v 60. letech minulého století. Počátky Kidovy tvorby sahají až do druhé poloviny 50. let - v té době napsal Krinolínu, Slabocha Bena, Jenoféfu… Byl o něco starším souputníkem bratří Ryvolů, Jana Krisťáka Čapka, Míry Navary. Když jsem psal dnešní editorial a hledal titulek a fotku k němu, nenapadlo mne, že se Kid s Wabim znovu sejdou v této souvislosti.

Významná byla role Kapitána Kida při prvních čtyřech ročnících festivalu Porta. Po roce 1970 byl perzekuován, ale zůstal na severu Čech. Zlatou portu, která mu byla udělena v desátém ročníku festivalu, mu jakýsi strejda předal na pánském záchodku.

Od roku 1990, kdy se Porta vrátila do Ústí nad Labem, se znovu zapojil do festivalového dění, stal se vlastně tváří festivalu. Neúnavně psal knihy, sám si je vydával a prodával, byl v pravidelném styku se čtenáři a svým fan-klubem. Před třemi lety jsme zase spolu po čtyřiceti letech (a s Hankou Hosnedlovou a Georginou Třeškovou) připravovali Portýra. Tehdy mi u snídaně na hotelu řekl - " člověče, nejsem rád, že mne pořád něco ruší a odvádí jinam. Mám toho spoustu v hlavě a chtěl bych to všechno napsat."

Tentýž rok vystoupili na Portě společně s vrstevníkem a kolegou Jiřím Suchým. Moc se jim to líbilo a tak si slíbili, že se spolu potkají zase za deset let.

Kapitánu Kidovi by bylo 18. prosince osmdesát let. Už jsme v redakci začínali přemýšlet, jakou drobnou kulišárnu mu vyvedeme. Navzdory zdravotním potížím, kterými v poslední době trpěl, byl stále naším čtenářem a občas mi poslal trochu jízlivý e-mail.

Tak já mu za nás za všechny taky jeden pošlu. Ten poslední. Sbohem, Kide.

První LP deska vyšla v Supraphonu v roce 1981

Portrét z roku 1982 na 1. Sletu divnejch ptáků

Schizokrajné lásky pro CD z vydavatelství B & F v roce 1996

Kapitán Kid v roce 1997 u Hostivařské přehrady - v místech, kam jezdil v době, kdy přehrada dávno nestála aprotékal jen potok Botič

Foto: František Heřman