NOVOROČNÍ

„ Jak na Nový rok, tak po celý rok“ pravil Dany a vystrčil z celty malíček, aby vyzkoušel sílu mrazu. Vedle spočívající spacák, zamuchlaný v celtách, ani nedutal, jen z otvoru pravidelně stoupaly obláčky zmrzlého dechu.

„Kolem mínus dvaceti“, hlásil Dany, „ co budeme dělat ? „

Jinovatkové obláčky se zvolna rozplývaly v zasněžených větvích a neodpovídaly.

„Budeme dneska vůbec vstávat ?“

„ Mně je dobře a teplo“, ozval se Smrčkův dutý hlas ze spacáku.“ Já tu zůstanu. Ale poslyš, nejde sem někdo ? „

Blížil se k nim šelest a skřípání sněhu. Dany kromě malíčku vystrčil oko a spatřil prostovlasého trampa v rozepnuté plátěné bundičce, v polokeckách, odhodlaně se brodícího zasněženým mlázím. To i Smrček přiložil jedno oko k otvoru a oba spacáky vypadaly jako obludné jednooké housenky.

„Kdo je to ?“ podivil se Smrčkův spacák.

Druhý spacák zahuhlal, že neví.Pak radostně nadskočil:

„Už to mám ! Přece jak na Novej rok, tak po celej rok !“

Smrčkovo oko nechápavě mrklo.

„ No přece – chce bejt celej rok děsně drsnej a votužilej !“

Oko zamrkalo na znamení, že už ví. Vetřelec vylezl ze smrčí. Setřásl sníh z límce, usadil se u ohniště, zručně rozdělal oheň, rozbalil jídlo a chystal se posnídat. Smrček zavrčel nevolí a počal se soukat ze spacáku. Vystavil na odiv oblek přezimujícího trampa – směs podvlékaček, tepláků a děravých svetrů.Kolem nohou měl omotaný obal kytary a na hlavě slušivou čepici po mladší sestře. Dany byl oblečen podobně, jen místo čepice si narazil kulicha s olezlou bambulí.

Cizinec se na ně usmál, svlékl tenkou bundičku, aby usušil nad ohněm mokrý límec a počal se procházet v popelínové rozhalence.

„ Hele“, prohodil jen tak nenápadně Dany,“ není ti v tom zima ?“

Tramp ochotně připustil, že mu zima je.“ A veliká“, dodal.

Dany a Smrček na sebe vítězně pohlédli. Vida, je mu zima !

„ Tak co blbneš ?“,zeptal se věcně Smrček.

„ Naši mi schovali šaty, abych nemoh´ ven. Tak jsem si vzal, co jsem našel.“

Dany a Smrček na sebe znovu pohlédli a rychle svlékali svetry.“ Vem si je“, strkali mu je, „ať proboha nezmrzneš!“ Společně se potom vraceli k nádraží a ocitli se na návsi tiché, pohádkově zasněžené vesnice. Stanuli před hostincem, z něho vybíhali kluci se džbánky a krásně vonělo teplo.

“Dovnitř nemůžem“, řekl smutně Dany. „Jak na Nový rok, tak po celý rok“.

Ale Smrček už bral za kliku.

„To už v poledne neplatí“, řekl určitě.

KAVČE

( Mladý svět 52/1976)

JAZYK A TRAMPING

Tento titulek se v naší rubrice objeví častěji, neboť si všimneme některých zvláštností mluvy, jíž se dostalo odborného názvu slang, tj. „ nespisovné výrazivo typické pro určité zájmové nebo profesionální prostředí.„ V trampské řeči se zrcadlí historie, kultura, klady i zápory různých údobí. Naše poznámky však nebudou sledovat jen stránku naučnou, ale i zábavnou. Přitom odpovědně prohlašuji, že žádný z výrazů jsem si nevymyslel – pro svou či vaši potěchu. Trampský slang sbírám už přes čtyři roky a výrazy byly odposlouchány, vypsány z tisku či získány osobním nebo písemným kontaktem. Odhaduji, že na shromáždění celého materiálu se podílelo asi 150 kamarádů ze všech krajů ČSR. Už z toho vyplývá, že s mnohými výrazy se tu setkáte možná poprvé, některá slova z předválečného trampského jazyka se rozšířila i mimo trampské prostředí, takže jejich zařazení do tohoto slangu není bez problémů. A je třeba mít na paměti i to, že k podstatě slangového výraziva patří jeho proměnlivost a významová neustálenost. Pokud přihlédnete ke všem těmto a podobným faktorům a shledáte,že se někde mýlím, rád přijmu každou výtku či upozornění. Všem, kteří se ozvou a hlavně všem, kteří mi pomáhali, děkuji.

Příště tedy již začneme. Znáte například význam slov trapoušek, kopretina, flibustýr nebo žabulinda…?

SINT

 ( Pozn.TO: Dodejme, že autor pěkných písniček a básniček Sint ukončil pod svým civilním jménem Jiří Nekvapil úspěšně pedagogickou fakultu a za téma své obsáhlé diplomové práce si zvolil právě trampský slang. Zvolil, zpracoval a se zdarem obhájil.)

( Mladý svět 2/1977)

OSADO MLADÝCH SNU !

Padá sníh a fičí studený vítr. A mně zbylo trochu volného času, tak ti chci poděkovat za loňské prázdniny. Vypravil jsem se s kamarádem na vandr. Bez velkých zkušeností, jen s pocitem být volný a odpoutaný od všech starostí běžného života.

Spali jsme pod širákem, poslouchali písně potůčků a básně lesů. Někdy nás vzbudil zajíc,který hopsal kolem , a pak vyděšeně panáčkoval, když jsme se pohnuli. Jindy hejno divokých husí, které letěly bůhví kam. I čas byl zastaven. Pouze slunce určovalo, která denní doba nastala, protože hodinky jsme zapomněli schválně doma.

A já chci ještě jednou poděkovat všem svatojánským broučkům, kteří nám svítili za nocí, všem hvězdám, které odhalovaly svoji nekonečnost, všem ptákům, kteří zpívali po cestě, když nás boty tlačily, všem loukám, které zpříjemňovaly náš spánek a vůbec celé osadě mladých snů, kterou je pro mne příroda.

MILAN

( Mladý svět 4/977)