Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Zleva krásná neznámá, Sandy, Lenka, Saper, Reďák, Fony při zahájení celosvětového potlachu v Kanadě

Ten příběh se začal odvíjet nenápadně. V novoroční redakční poště se objevil stručný e-mail: "Ahoj v republice. Ozyva se stary Sandy. Samozrejme vsechno nejlepsi do 2012 a keep up the good work, jak se rika tady. Prejeme vsem znamym i neznamym ze zapadni Canady. Skoda, ze jsme se nepotkali na potlachu, povedl se.Ahoj vsem Sandy a Vera, Vancouver."

Celý článek...



Kluci Taterové a hospůdka U Taterů jsou v trampském světě něco jako Mekka a Medina v islámu a Řim pro nás, soudí Dana ze Ztracenky.

To vám byl den 7.1.2012! Kluci Taterové Petr a Pavel, jinak Šumák a Gubbi ze SKOTu, slavili svoje kulatiny. Pivo teklo proudem, gulášek byl jako od Liprta. Nápady jak klukům zpříjemnit přechod z puberty do jinošského věku neznaly hranic.

Celý článek...


DŘEVENÝ ŠOSÁK 76

Psát originálně a hledat nová témata v trampské tvorbě - to je hlavním cílem a snahou trampské literární soutěže o Dřevěného Šosáka, kterou opět uspořádala T.O. Slaboši. Letošního hledání se zúčastnilo 37 psavců, kteří poslali 47 básní a 27 prozaických příspěvků.

Celý článek...

Show naštěstí nikdo nečekal...

X-krát v životě jsem si říkal, že muzikanti jsou nejšťastnější lidi na světě. S nimi nikdy netvrdnou rysy, což se o játrech ale říci nedá...

Ostatně hlášku o tom, že skoro celý život pili jak za Manchester United, jsem z úst protagonisty večera slyšel i tentokrát. Prohlášení bylo proneseno s lehkou nostalgií a Vladimír celé vystoupení upíjel vodu...

Celý článek...


Fernet byl hořký až k zahořklosti. Ale servírka čím dál krásnější, až jsme se rozešli domů na večeři. V hlavě otazníky rostoucí do obludných velikostí a vedoucích k fantasmagoriím o úniku na Mars nebo k bájné civilizaci lebedící si podle záhadologů v nitru Země a nesoucí jméno – Agharta…

Celý článek...


Môj priateľ mi rozprával takúto príhodu. Jeho manželka išla autom do mesta /bývajú pár kilometrov od Bratislavy/ a na ceste zazrela tehotnú ženu, ktorá stopovala. Kto by nezastavil tehotnej?

Celý článek...

Honza Vyčítal byl prvním (a zatím jediným) českým ilustrátorem Kamenáče Billa

V létě roku 1969 se redakcí v Brně vycházejícího měsíčníku Zálesák roznesla zásadní informace - nastupuje nový šéfredaktor. Nějaký Josef Kučera až odkudsi z Prahy, prý se mu taky říká Kobra.

Než Kobra odcestoval do Brna, v kterém nikdy nebyl, ale tušil kde leží, navštívil Mikiho Ryvolu a zeptal se ho, jestli v tom vzdáleném městě náhodou někoho nezná.

"No přece Ňufa", pravil Miki. - "A kde ho najdu?" ptal se Kobra. - "V redakci toho Zálesáka, kam ty vole nastupuješ", odpověděl Miki.


 

Rezolutní a urputný šéfredaktor Josef Kučera, prý zvaný Kobra, se představil redakci a mně významně pravil - "pozdravuje vás Miki Ryvola, kolego."

Kobra změnil úplně všechno. Rozměr časopisu zvětšil na A4, dodal barevnou obálku, změnil grafickou úpravu… A oslovil tehdy už docela známého kreslíře Jana Vyčítala, jestli by nenamaloval první český komiks na motivy povídek australského spisovatele Dala Stivense o Kamenáči Billovi. Honza se zájmem přijal.

Tak vzniklo šest pokračování příhod Kamenáče Billa. Vyšly ve třech číslech měsíčníku Zálesák, který byl poté zastaven. Jak připomíná Petr Náhlík - Vokoun ve své zasvěcené práci o Dalu Stivensovi, publikovány byly v českém tisku celkem třikrát. Za vším stál Kobra.

Vokounovu práci Muž, který stvořil Kamenáče Billa přineseme ve středu. V sobotu pak roztomilou povídku Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi.

V pondělí vás zveme na příhodu slovenského barda Milana Lasici s těhotnou stopařkou. Nečekejte erotiku, čekejte zklamání. Lasicův text se jmenuje Umělec. A Jan Krůta nás tentýž den zavede na jeden z pravidelných jazzových koncertů na pražském Hradě, které dává prezident Klaus. Odložili jsme původní termín zveřejnění, neboť média i naše hlavy byly plné odchodu jiného prezidenta.

Stejný Honza Krůta s naštěstí stále stejným fotografem Františkem Heřmanem jdou na koncert Vladimíra Mišíka. Také se zase chystají na bigboš, ale to si povíme příště. Prý se Honzovi už nikam moc nechce, ale to bych se divil.

Mírovi Navarovi se v jednu chvíli zablesklo celkem čtyřikrát. V důsledku toho nás obdařil čtyřmi zajímavými texty - tento týden dáváme jeho vzpomínku na kapelníka Country Beatu a budovatele české countryové scény Jiřího Brabce. Mám pocit, že Míra považuje jeho náhlý odchod za férový, ale ukvapený, ale to se dozvíte sami.

Čeká nás i rubrika Co v Táborovém ohni neshořelo, kterou skvěle připravuje Honza Dobiáš a další články a fotografie. Lilka Pavlak prožila přelom roku v Česku a snažila se stihnout, co se dalo. Očekáváme její texty o Trampobraní i o brněnském koncertu geniálního banjisty Svati Kotase.

V úterý vám napovíme, co vše ještě máme za lubem. Mějte se krásně!

Foto: František Heřman


Letos již po devětatřicáté se první lednovou sobotu konalo pod Ketkovákem tradiční pietní setkání trampů, jezdících na Oslavku. Přes tři stovky trampů a přidruženého lidu si u symbolického táboráku zavzpomínali nejen na Pegina a Lucana, ale i na další kamarády, kteří tato místa tak milovali a teď již na nás koukají z trampského nebe.

Celý článek...

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076604

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz