FOLK V ÉTERU

Pravda, sobota je den, kdy každý milovník dálek a romantiky hledí do zelena, šplouchá se v rybníce, chystá dřevo na večer, dřepí na stopu – obvykle nevybaven tranzistorákem. Nicméně další milovníky folkových, trampských a country písniček zřejmě potěší sdělení, že počínaje 3. červencem zazní každou sobotu od 15 hodin odpoledne na stanici Praha směsice povídání a písniček, věnovaná právě této hudební oblasti. Seriál nazvaný Léto s folkem potrvá osm letních sobot v rámci pořadu Modré akordy.

V prvním dílu, věnovaném počátkům českého folku, uslyšíte Jaroslava Hutku, Vladimíra Mertu, Minnesengry, Aleše Kvapila a Mirka Kováříka se skupinou Marsyas. Druhý a třetí díl jsou věnovány různorodosti této oblasti a zazní v nich písničky Kapitána Kida a Krakatitu,Bakalářů, Orátorů, Marsyas, Vladimíra Mišíka, Spiriály, Formanů, Blátotlaček, Krajánků, Aleše Kvapila, Minnesengrů a Brontosaurů. Léto s folkem připravují brněnští autoři Fedor Skotal ( leckde zvaný Ňuf) a Max Wittmann.

( Mladý svět 27/1976)

JEDNA Z ROZKOŠE

Jedna perlička ze strážní služby Orlických hor. V rezervaci na Rozkoši naši kamarádi zastihli toulajícího se člověka. Na dotaz, co tam hledá, odpověděl, že je ornitolog. Průkaz však nemohl předložit, protože prý ho zapomněl. Kluci ho tedy slušně,ale nesmlouvavě vyprovodili z chráněné oblasti. Později u okresního konzervátora zjistili, že onen pán byl skutečně ornitolog, sice se rozčiloval, protože se mu ještě nestalo, aby ho někdo odněkud vyhodil, ale na druhé straně ho potěšil zájem o chráněná místa. Uznal oprávněnost zásahu a myslím, že to klukům ani za zlé moc nemá…

ILKA ( Mladý svět 28/1976)

OHEŇ BEZ OHNĚ

Již potřetí se sešli kamarádi z Čech a Moravy na výročním ohni pražské osady Netopýři. Řeklo by se – potlach jako každý jiný - ale tento se od druhých přecejen lišil: večerní soutěže probíhaly bez zapálení ohně ! Bylo totiž sucho a požárníci vyhlásili pohotovost I. stupně. Přesto se přítomní dobře bavili, zpěv se střídal s vyprávěním a scénkami. Když se sešeřilo, program pokračoval dál za svitu baterek. Byly to pěkné tři dny i bez ohně.

T.O. Santa Cruz, Hranic ( Mladý svět 29/1976)

ZMIJE

Bylo to v letech třicátých. Panenská příroda, krásný kout daleko od lidí. Pod rozervanými skalami se bystrý potůček jako stříbro vléval do staré matičky Střely. Hned u našeho léta oblíbeného kempu.

Jednoho nedělního rána přišlo od prvního vlaku několik početných rodin, které se na dekách uvelebily na druhé straně potoka. Přírodo, braň se ! Po celodenním řvaní odešli všichni k vlaku, ale hrůza se podívat . Plechovky od konzerv v potoce i kolem, slupky z pomerančů a vuřtů, kosti z kotlet, mastné papíry…V okolním mlází úměrné množství dalších pozůstatků po civilizovaných lidech. Příroda se neubránila.

Po příchodu domů říkal jsem to tátovi, starému chataři a milovníku přírody. Chvilku přemýšlel a pak řekl – Sežeň kus plechu asi 40 krát 50 cm a přines ho domů. – Na plech pak odborně ( byl malíř písma) na bílém podkladě červeně napsal:

POZOR ! V okolí se vyskytují zmije !

Tabule do soboty uschla a táta povídal – Pověs ji tak, aby kolem ní museli jít k tomu fleku. Ať vás nevidí, ale dávejte pozor, co budou dělat.

Když přijeli a přečetli si ceduli, ihned všichni upalovali k zastávce, jako když je ty zmije honí. Už jsme je nikdy neviděli. Místo jsme vyčistili a jen starý ovčák, který k nám občas zašel, povídal:“ Co na tom lesním ouřadě blbnou, já to tu znám takový léta a nikdy jsem tu zmiji neviděl ! „

My ovšem také ne.

Karel Nováček, důchodce( Mladý svět 30/1076)