Věci se nemají odkládat! O tom se přesvědčuji stále častěji. A někdy i velice bolestně. Jako v případě Vládi Čecha. Už několik let jsme se totiž domlouvali na větším rozhovoru, zahrnujícím jak muziku, tak osobní rovinu a v neposlední řadě i vztah k trampingu. Bohužel, už k tomu nedojde. Vláďu si pozvali k daleko naléhavějšími, neodkladnému interview tam nahoru...

Vlastně jsem se s Vláďou neznala ani tak moc dlouho. Jako každému jinému se mi dostal do povědomí coby populární televizní moderátor a také v souvislosti s jeho maminkou, která dopadla po osmašedesátém podobně jako já. Takže i v této linii jsem cítila jisté spojenectví. Nijak zvlášť mne neudivilo, když se poprvé objevil v roli konferenciéra také na portovním pódiu v Ústí nad Labem. Třebaže se hned při rozhovoru, ke kterému jsme ho spolu s kolegyní Georgínou přitáhly v zákulisí mezi jednotlivými vstupy, hlásil k trampingu, braly jsme to spíš jako jakýsi propagační bonmot. Dokonce i tehdy, když se přiznal k nepříliš povznášející přezdívce Vejce. Teprve ale večer, nebo spíš pozdě v noci, při sejšnu konaném na terase kulturního domu, jsme ho bez výhrad přijaly do našeho zeleného hejna. Skromně postával v pozadí, zpíval všechny ty staré skoro zapomenuté trampské písničky, které nám spolehlivě zatřepaly osrdím, a doprovázel improvizovanou sestavu muzikantů klapáním na lžíce. Ochotně se bavil s každým, kdo ho oslovil, a v rozkouskovaném rozhovoru mezi jednotlivými písničkami jsme zjistili nejen společné známé, ale i hodně blízké názory a zájmy. Byl prostě náš! Stejně jako v následujících letech a dalších setkáních.

Naposledy jsme se s Vláďou domlouvali na článku, ke kterému jsme se dohodli už i na tom, že bude plný otázek hodně a možná i nepříjemně „na tělo“. Nic nenamítal. A to určitě netušil, že k němu už nedojde... Vlastně se neuskutečnil hlavně mojí vinou, protože jsem si říkala, že je ještě dost času. Bohužel nebylo. Proto znovu tvrdím, že některé věci se prostě nemají odkládat...